Českej kapitál
„Podnikat v páru? Nedělejte to,“ říkají Jasmína a Pavel Houdek z Moderní sebeobrany
Moderní sebeobrana dnes patří k nejviditelnějším českým projektům, které spojují byznys s jasným společenským přesahem. Kurzy absolvovaly tisíce lidí, značka má silný dosah na sociálních sítích a nově i strategického investora. Přitom ještě před několika lety nešlo o firmu – ale o partu lidí, která chtěla změnit způsob, jakým se mluví o násilí a obraně proti němu.
Další podcasty
„My jsme si nikdy neřekli, že zakládáme firmu. My jsme se jednoho dne probudili a zjistili, že ji máme,“ popisuje jeden ze zakladatelů Pavel Houdek.
Firma, která vznikla omylem
Začátek Moderní sebeobrany byl všechno, jen ne byznysový plán. Žádná prezentace pro investory, žádné tabulky, žádné procesy. Jen silná vnitřní motivace a zkušenost s tím, že tradiční pojetí sebeobrany neodpovídá realitě.
Zlom přišel nenápadně – třeba na svatbě kamaráda, kde se někdo zeptal, kolik lidí vlastně projekt tvoří. Odpověď „dvanáct“ vyvolala překvapení. „To už je velké,“ zaznělo. Až tehdy si Houdkovi uvědomili, že se z komunitní aktivity stává organizace.
Lidé přibývali, kurzy se plnily, bylo potřeba další lektory, další termíny, další strukturu. „Postupně jsme zjistili, že už to není jen nadšení, ale systém. A že bez procesů to dál nepůjde,“ říká Pavel Houdek.
Obsah zvládli. Byznys se učili za pochodu
Zakladatelé se shodují, že jejich nejsilnější stránkou byl vždy obsah: metodika, práce s daty, komunikace složitých témat jednoduchým jazykem. Moderní sebeobrana od začátku stavěla na prevenci, kriminologii a práci s hlavou – ne na rvačkách v tělocvičně.
Byznysové řízení ale přicházelo až později. „Spoustu věcí, které jsou pro zkušené podnikatele samozřejmé, jsme se učili metodou pokus–omyl,“ přiznává Jasmína Houdková. HR, leadership, delegování, péče o tým – to vše přišlo až ve chvíli, kdy už nebylo možné všechno zvládat osobně.
Typickým momentem bylo uvědomění, že jeden člověk nemůže učit, prodávat, řídit lidi, komunikovat s klienty a večer ještě odpovídat na maily. „Když máte deset rolí najednou, dřív nebo později vás to semele,“ říká Pavel.
Proč zakladatelka odešla z role CEO
Jedním z klíčových rozhodnutí bylo, když Jasmína Houdková odešla z exekutivní role.
„Já neumím být šéfka,“ říká otevřeně. „Mám nízké sebevědomí, chci, aby mě měli všichni rádi, bojím se konfliktů. A to je v roli CEO strašně nebezpečné.“
Odchod z vedení nebyl ústupem, ale strategickým krokem. Jasmína dnes působí jako kreativní ředitelka a lektorka – role, ve které se cítí nejsilnější. Exekutivní řízení převzal Pavel Houdek, který podle ní disponuje přesně těmi vlastnostmi, které rostoucí firma potřebuje: důsledností, hodnotovou stabilitou a schopností učit se nové věci.
„Od chvíle, kdy jsem přestala být šéfka, firmě se ulevilo. A mně taky,“ říká.
Manželství a byznys: žádné hranice, ale jasná pravidla
Houdkovi nejsou jen spoluzakladatelé. Jsou manželé. A to do jejich podnikání vnáší další vrstvu náročnosti.
Práci a soukromí u nich nelze striktně oddělit. „Nemáme pevné hranice. Práci řešíme doma, v autě, u vaření,“ říká Pavel. Zásadní je ale možnost říct si „teď ne“. Naučit se debatu odložit, když je jeden unavený nebo zahlcený.
Zároveň platí nepsané pravidlo: nápady se hned neodstřelují. „Devět z deseti nápadů si navzájem neřekneme ne. Místo toho se ptáme: a co kdyby…“ popisuje Jasmína. Právě z těchto debat často vznikají projekty, které se realizují až po letech.
Proti proudu od prvního dne
Moderní sebeobrana šla proti proudu hned dvakrát: tématem i přístupem.
„To, co si lidé běžně představují pod pojmem sebeobrana, s tím já nechci mít nic společného,“ říká Jasmína. Tradiční pojetí – rvačky, chvaty, fyzická dominance – podle nich neodpovídá realitě násilí.
Jejich koncept stojí na datech: násilí nezačíná úderem, ale procesem. Výběrem oběti, testováním hranic, komunikací. Právě tam má smysl zasahovat.
„Ne každý je fyzicky zdatný. Ne každý chce nebo může bojovat. Ale právo na sebeobranu má každý,“ říká Pavel. Proto Moderní sebeobrana cílí i na seniory, děti, lidi s handicapem nebo ty, kteří by do klasické tělocvičny nikdy nešli.
Od kurzů k firmám a institucím
Byznysově dnes projekt stojí na dvou pilířích: veřejných kurzech a spolupráci s firmami a institucemi. Zhruba půl na půl.
Firemní segment má podle zakladatelů dvojí hodnotu. Jednak se obsah dostává k lidem, kteří by se k němu jinak nedostali. A jednak řeší reálné potřeby profesí vystavených konfliktům – úředníků, sociálních pracovníků, záchranářů nebo lidí na front office pozicích.
„Tyhle profese znají zákony a postupy, ale nikdo je neučí, jak pracovat s agresí,“ vysvětluje Pavel. Moderní sebeobrana jim nabízí praktické nástroje, jak konflikty zvládat dřív, než eskalují.
Investor, který změnil perspektivu
Zásadní zlom přišel s příchodem strategického investora Matěje Turka. Nešlo jen o peníze, ale o změnu myšlení.
„Řekl nám, že máme neomezený potenciál. Já mu oponoval, že nejsme software. A on odpověděl: podívej se na CrossFit,“ popisuje Pavel moment, který mu „docvakl“.
Nešlo o kopírování, ale o princip: vytvořit globálně replikovatelný koncept. Moderní sebeobrana podle něj takový potenciál má – pokud se podaří stabilizovat procesy, tým a leadership.
Růst ano. Ale ne za cenu lidí
S růstem přichází tlak – a riziko vyhoření. Zakladatelé otevřeně mluví o chybách, které v péči o tým udělali.
Dnes mají supervizorku pro lektory, pracují s terapeutickou podporou a posilují people management. „Sebereflexe je klíčová. Bez ní by nás ty krize převálcovaly,“ říká Jasmína.
Doporučili by podnikání v páru?
Na závěr jednoduchá otázka – a překvapivě jednoznačná odpověď.
„Ne,“ říká Pavel bez váhání.
Vzápětí ale oba dodávají, že pokud to vyjde, má to obrovskou hodnotu. „Jsme spolu deset let, ale pocitově čtyřicet. Známe se do hloubky, máme společné hodnoty a děláme něco, co dává smysl,“ uzavírá Jasmína.
Moderní sebeobrana je pro ně víc než firma. Je to dlouhodobý projekt, který nemají ambici prodat. „I kdybychom peníze nepotřebovali, dělali bychom to dál. Protože to má smysl,“ říká Pavel.
