Ministerstvo financí si vysloužilo hodně kritiky, když obvyklou listopadovou makroekonomickou prognózu nevydalo a odložilo ji na leden. Že by se tím sázka do loterie nějak podstatně změnila, se říct nedá, i když už víme, že daňový balíček prošel, dokonce s větším odhadovaným dopadem na deficit, než byla původní očekávání.

I tak zůstává „známých neznámých“ habaděj. Jaký bude kupříkladu efekt historicky bezprecedentního snížení daní fyzických osob na domácí poptávku v letošním roce? Tady existují dvě varianty. Pokud se podaří dostat šíření koronaviru pod kontrolu a během jara stihneme proočkovat ohrožené skupiny, pak nejen Česko, ale v podstatě celou Evropu čeká vlna oživení, která bude stát za to.

Obyvatelům příjmy totiž zatím nijak drasticky nepoklesly, zato mají v bankách pár set miliard ušetřených korun navíc. Nalijte konzumentům optimismu do žil a uvidíte, jak vypadá konjunktura, když se „trestají konta“, aby se dohnala odložená spotřeba i s bolestným. Firmy nebyly postiženy uzávěrami rovnoměrně, dohromady ale také sedí na kopě peněz, které „nasyslily“, jak osekávaly výdaje a odsouvaly investice.

Pozitivní očekávání dovedou proměnit ekonomiku stejně rychle, jako ji ta negativní spojená s nejistotou a obavami z budoucnosti dovedou zmrazit. „Ložené“ to ale není ani náhodou a prognostici to samozřejmě vědí. Počítají s pomalejším letošním růstem, který by měl dosáhnout 3,1 procenta oproti 3,9 avizovaným loni v červenci, protože druhá vlna nejen přišla, ale důkladně podsekla hospodářské oživení.

Eufemisticky řečeno, situace není dobrá ani teď. Zažijeme nehezký první kvartál a o tom, jak to bude dál, rozhodne závod s časem a zvládnutá, či nezvládnutá vakcinace. Poslední, co potřebujeme, je, aby se mizerie přelila i do jarních a letních měsíců. Prognózuje se to špatně, ale doufejme a držme se.