Nvidia před soudem: Když vyděláváte dost peněz, smíte investorům lhát

Burzovní obchodování může dostat nová pravidla. Americký Nejvyšší soud projedná žádost megavýrobce čipů Nvidia o zamítnutí žaloby kvůli starému podvodu.  

Burzovní obchodování může dostat nová pravidla. Americký Nejvyšší soud projedná žádost megavýrobce čipů Nvidia o zamítnutí žaloby kvůli starému podvodu.  

Celý článek
0

Malé bojové drony jsou už ve válce minulostí, tvrdí šéf francouzské armády

Válka na východě Evropy ukazuje nové trendy pro výrobu zbraní západním výrobcům obranného průmyslu a také mění priority evropských armád.

Válka na východě Evropy ukazuje nové trendy pro výrobu zbraní západním výrobcům obranného průmyslu a také mění priority evropských armád.

Celý článek
0

Kde přibývá nejvíc milionářů? Čínský Šen-čen láká boháče jako žádné jiné město světa

Čínský Šen-čen v posledních letech doslova explodoval přírůstkem nových milionářů. Podle nedávné zprávy mezinárodních poradců zaznamenal v uplynulé dekádě neuvěřitelný 140procentní nárůst počtu milionářů, což výrazně přesahuje ostatní čínská velkoměsta.

Čínský Šen-čen v posledních letech doslova explodoval přírůstkem nových milionářů. Podle nedávné zprávy mezinárodních poradců zaznamenal v uplynulé dekádě neuvěřitelný 140procentní nárůst počtu milionářů, což výrazně přesahuje ostatní čínská velkoměsta.

Celý článek
0

Proč vládní volič nemá alternativu? Napravo je úplně vymeteno

Vládní středopravice v Česku nemá žádnou pravicovou konkurenci. Důvodů je hodně a většina z nich je značně neřešitelná a neradostná. I proto, že konkurence je prostě zdravá

Proč vládní volič nemá alternativu? Napravo je úplně vymeteno
Předseda Občanských demokratů Petr Fiala nadále zůstává pro mnohé jedinou jistotou, že se do Strakovy akademie nevrátí Andrej Babiš. | Shutterstock.com

Po volbách 2021 se vlády ujal kabinet s premiérem za ODS. Po dlouhých osmi letech levicově-populistických kabinetů, které jen rozhazovaly, mohli pravicoví voliči konečně mít pocit, že vláda je opravdu jejich.

Mnozí z těch, kdo volili vládní strany, zejména Spolu, dnes cítí velkou pachuť. Jsou to vesměs lidé přemýšliví, nedogmatičtí, takže si dobře uvědomují, jak moc do plánů vstoupila inflace, Putinův vpád na Ukrajinu a energetická krize. Přesto je štve, že koalice neplní a porušuje své vlastní sliby a řada ministrů není na vládnutí dobře připravena.

Vláda s ministrem financí za ODS přes opakované ujišťování, že to neudělá, sahá na daně. Zvyšování daní v rámci úsporného balíčku sice vcelku spravedlivě dopadá na všechny, ale to nic nemění na tom, že je tu opět překročen základní kánon pravicové politiky. Vláda sice někde šetří, ale jinde se chystá více utrácet. Ministři jen málo osekávají dotace a jiné se chystají vyrobit. Pro rozvoj podnikání nedělají skoro nic. Někteří ministři Fialova kabinetu navíc od počátku působí bezradně. Stačí připomenout resort školství, který měl být prioritou číslo jedna. Vláda se vcelku rychle připojila k neslanému nemastnému evropskému mainstreamu, jenž se tváří, že nemá alternativu.

Odpovědnost za to všechno chtě nechtě padá především na nejsilnější vládní stranu a premiéra Petra Fialu.

Jeden by v takové chvíli hádal, že nastal ideální čas pro nějakou neradikální pravicovou alternativu. Někoho, kdo by do vlády šil z liberálních a/nebo konzervativních pozic, a hlavně za nedostatek odvahy ke skutečným reformám. A to tak účinně, že by se ODS (i TOP 09) buď pořádně zapotila a vzpamatovala, nebo přinejmenším krátkodobě ztratila část voličů.

Jenže nic takového není na obzoru. A ani nebude. Důvodů proč je mnoho.

Dvojitý Babiš

Tak předně, Andrej Babiš zůstává takovým strašákem, že to spoustu voličů pořád žene do náručí toho, kdo jako jediný alespoň trochu vypadá, že může zastavit jeho návrat. Tedy především Fialovy ODS.

Babiš ovšem do hry vstupuje i v jiné roli. V komentáři ke květnovému volebnímu modelu agentury Kantar mimo jiné stojí: „Zhruba dvě třetiny nově příchozích voličů ANO přichází od stran vládní koalice, zejména od ODS. Mezi důvody je (…) velká nespokojenost s prací vlády, neplnění vládního programu nebo špatná komunikace apod.“ Je to tedy Babiš, a ne žádná rozumná pravicová strana, kdo – a ne poprvé – loví ve (středo)pravých vodách.

Hledání jistot

To souvisí s obecnějším trendem. Řetězec krizí vrcholící covidovou pandemií a drahotou a válkou zásadně mění smýšlení evropské společnosti. A to i té části, která u nás byla dříve oporou liberální pravice – Husákových dětí i jejich ratolestí. Ty stále více pošilhávají po státu a natahují k němu ruku. Vidí jej jako dobrého zaměstnavatele i řešitele problémů. Téměř nekriticky přijímají, co přijde z Bruselu, a pod vlivem války přirozeně tíhnou k bezbarvému západnímu mainstreamu.

A naopak, pokud jejich naštvání překročí únosnou hranici, hledají už jen tvrdého kritika celého tohoto systému. V obou případech každopádně hledají jistotu, ne novou stranu, která chce reformy, a tedy nejistotu.

Pusto prázdno

Nakonec se podívejme, co se nám na pravici nabízí jako alternativa, abychom zjistili, že nic.

Svobodní to rozhodně nejsou, neboť už dvakrát propásli šanci. Poprvé po eurovolbách 2014, kdy byla ODS v hluboké defenzivě a kdy trestuhodně prohospodařili své zastoupení v Bruselu a nechali ODS znovu opanovat prostor. Podruhé před dvěma lety, kdy nedokázali z liberálních pozic čelit koalici Spolu, ale spojili se s národoveckou a z principu nepravicovou Trikolorou. A tím ztratili část umírněných, ale i libertariánů, kterým atraktivnější přišli i Piráti.

Signifikantní je, že se necelý rok před evropskými volbami, jež jsou pro etablování nové formace úplně nejvhodnější, na pravici nerýsuje vůbec nic nového! Nejsou témata, lidi ani sponzoři.

Radovat by se z toho mohl jen odpůrce pravicové politiky. Nedostatek konkurence totiž plodí sebeuspokojení a to vede ke stagnaci. Nenutí inovovat, zlepšovat, zefektivňovat. To platí v byznysu. A v politice to platí dokonce dvojnásob.