Proč je elektřina tak drahá? Cenu určuje nejdražší výrobní surovina, tedy plyn

Cena elektřiny na burze minulý týden přesáhla 700 eur za megawatthodinu. V týdeníku Hrot jsme v uplynulých týdnech psali o ceně rekordní či šílené, v tomto případě jsou však hodnoty už jen bizarní. Evropu trápí nedostatek plynu, a byť i výroba elektřiny je nedostačující, pro takto přemrštěné ceny neexistuje racionální důvod.

Populističtí ekonomové a politici přispěchali s vysvětlením, že elektřinu zdražují emisní povolenky. To možná mohlo platit před rokem, kdy se však s megawatthodinou obchodovalo za padesát eur. V současnosti je jejich vliv marginální.

Drahý plyn zvedá cenu i u „levné“ elektřiny. Změna je však v nedohlednu

Výroba elektřiny z uhlí, jádra i obnovitelných zdrojů je aktuálně výrazně levnější než z plynu, který má na celkové produkci jen malý podíl. Přesto veškerá elektřina stojí tolik, jako by byla právě z plynu.

Výroba elektřiny z uhlí, jádra i obnovitelných zdrojů je aktuálně výrazně levnější než z plynu, který má na celkové produkci jen malý podíl. Přesto veškerá elektřina stojí tolik, jako by byla právě z plynu.

Dobře to vystihují propočty hlavního ekonoma Deloitte Davida Marka. Ten vycházel z koncové ceny 558 eur za megawatthodinu a dospěl k závěru, že u elektřiny z uhelné elektrárny tvoří povolenka 93,65 eura.

U elektřiny z paroplynových elektráren je to však už jen 41,40 eura. U bez­emisní elektřiny z jádra a obnovitelných zdrojů je vliv povolenek samozřejmě nulový. Česko přitom vyrábí z uhlí asi čtyřicet procent elektřiny, ostatní státy ještě méně. Třeba Rakousko produkuje osmdesát procent elektřiny z bezemisních zdrojů a elektřina tam podražila stejně jako všude v Evropě.

Zrádné pravidlo merit order

Příčina vysokých cen leží v systému obchodování s elektřinou. Ten se řídí podle pravidla merit order, kdy konečnou cenu určuje poslední, nejdražší zdroj, který je pro pokrytí spotřeby nutné zapojit. Obvykle přijdou jako první na řadu obnovitelné zdroje s prakticky nulovými variabilními náklady, následované jádrem, uhelnými elektrárnami a až nakonec plynovými zdroji. Výroba elektřiny z plynu vycházela i historicky obvykle nejdráž.

V uplynulých letech rostoucí výkon zelených zdrojů plyn z trhu stále více vytlačoval, a ten tak měl jen málo příležitostí ovlivnit konečnou cenu. Kvůli odstavení jaderných a uhelných bloků v Německu a neplánovaným odstávkám francouzských jaderných elektráren ­ovšem aktuálně v Evropě chybí dostatek „středně drahé“ elektřiny z uhlí a jádra. Plynové zdroje je tak nutné opět zapínat častěji.

Pokud však už v minulosti vycházely jako nejnákladnější, v době, kdy plynovodem Nord Stream prakticky nic neproudí, je cenový rozdíl extrémní. Podle společnosti Statista se na celkové výrobě elektřiny v Evropě podílí plyn jen z osmnácti procent, kvůli pravidlu merit order však určuje konečnou cenu veškeré elektřiny.

Konec liberalizovaného trhu?

Jak z toho však ven? Jako krátkodobá řešení se nabízí mimořádné zdanění výrobců neplynové elektřiny či dočasné zastropování cen. Debaty jsou to však složité, jak dokazuje příklad nejen Česka.

Přibývají i hlasy volající po upuštění od pravidla merit order. Za vzor bývá dáván švýcarský model, kde se ceny určují podle průměrných nákladů výrobců. To by však de facto znamenalo deliberalizaci trhu s elektřinou.

Přichází revoluce v tarifech. Někomu elektřinu zlevní, chatařům spíš zdraží

Na pozadí exploze cen elektřiny odstartoval druhý pokus o revoluci v tom, jak se elektřina účtuje. Změny mohou vést ke zdražení u některých odběratelů. Současný systém je však zastaralý a neudržitelný

Na pozadí exploze cen elektřiny odstartoval druhý pokus o revoluci v tom, jak se elektřina účtuje. Změny mohou vést ke zdražení u některých odběratelů. Současný systém je však zastaralý a neudržitelný

A lze si představit, jak by návrat k regulovanému trhu dopadl v zemích typu Česka, kde má energetická lobby tradičně silný vliv na rozhodování státu, který by přípustné náklady určoval. Navíc vznik úplně nového systému obchodování je spíš záležitostí let než měsíců, a není tak odpovědí na současnou krizi.

V prvé řadě je proto třeba vzít na milost uhlí, udržet na maximálním výkonu jaderné reaktory a kvapně pokračovat s výstavbou zelených zdrojů, které by pak společně vytlačily z trhu předražený plyn. A zároveň zintenzivnit opatření pro úspory energií. Ta se mimochodem, stejně jako obnovitelné zdroje, financují z výnosů emisních povolenek.