Proč dinosauři vládli světu

V popkultuře žijí ­vedle sebe dvě navzájem úplně odlišné podoby dinosaurů. Tu novější není třeba popisovat, protože ji právě před 29 lety stvořil film Jurský park. Dinosauři jsou v něm vylíčeni jako aktivní, rychlá a – v případě hlavního padoucha velociraptora – perfidně inteligentní zvířata.

Ta starší pochází z předminulého století. Konkrétně z roku 1854, kdy se v parku Crystal Palace na jižním předměstí Londýna objevily sochy, které svět ještě neviděl: skupinka patnácti předpotopních oblud v životní velikosti. Jejich autor, sochař Benjamin Waterhouse Hawkins, tehdy pod vedením slavného paleontologa Richarda Owena vymodeloval tři v té době známé dinosaury – megalosaura, iguanodona, hylaeosaura – a doplnil je dalšími zástupci druhohorní megafauny, ichtyosaurem a plesiosaurem. Zažehl tím první dinomanii v dějinách.

Mimořádný ohlas měla už silvestrovská party pořádaná Hawkinsem v modelu iguanodona a brzy poté si mohli návštěvníci za (nikoli zanedbatelných) třicet liber koupit sadu patřičně zmenšených prehistorických „obludek“. Obchodní stránka věci nás ale protentokrát nezajímá. Důležité je, jakým způsobem Hawkins s Owenem dinosaury ztvárnili. Vzorem jim byl leguán a další dnes žijící plazi, a tak jsou dinosauři z Crystal Palace báječně diluviální: od pohledu tupí, pomalí, ohavní a při zemi se ztěžka plazící.