Křemíkové údolí si spojujeme s největší koncentrací toho nejpokročilejšího, co se na této planetě vyvíjí. Ekosystém, kde se množí chytré nápady rychleji než žampiony v pěstírně. A vidíte, pod lampou se zase jednou vyskytla největší tma v podobě té nejbanálnější chyby, jaké se lze v řízení rizik dopustit.
Když v Česku nějaký provinční hochštapler oblbne nepříliš sofistikované investory, jimž naslibuje vysoko úročené dluhopisy, a jeho „hokejkový byznysplán“ nevyjde, popravdě řečeno to nikoho nepřekvapí. Že někdo prodává dlouhodobé kontrakty na energie, které nemá zajištěné, a spoléhá na to, že spotové ceny budou příznivé? Můžete si ťukat na čelo a zlobit se na regulátora, že retailové klienty před takto rizikovými praktikami nechránil.
Ale že někdo otevírá účty startupům a rizikovým kapitalistům v Silicon Valley, že se na to specializuje, ale nezajišťuje se ani trochu proti úrokovému riziku? Banka to nerozpůjčovala na pochybné projekty ani nezdefraudovala, ba dokonce nakoupila za svěřené peníze bezpečné dluhopisy.
Jenže proti úrokovému riziku musíte pochopitelně chránit i ty nejlepší „govies“, jak se v hantýrce říká vládním obligacím. Poté, co americká centrální banka zvedla úrokové sazby, dostala se Silicon Valley Bank do problémů právě proto, že se proti poklesu cen dluhopisů (což je přímý důsledek růstu úrokových sazeb) nezajistila. Takhle vypadá řízení rizik jako po galonu něčeho načerno vypáleného z Appalačských hor.
Debit Suisse
Vklady v SVB jsou po převzetí FDIC (federální instituce, která nejen pojišťuje, ale i přebírá či prodává banky, které se dostaly do problémů) naprosto dokonale bezpečné, mezitím se ovšem začala šířit panika. Výplach na trhu je skutečně důkladný, a jak už to v podobných situacích bývá, mnozí investoři se zbavují čehokoli, co má v názvu slovo banka.
Pozoruhodné je, že obavy se přelily přes oceán do Evropy, kde je propadem cen akcií nejvíc postižena švýcarská banka Credit Suisse s draze zaplaceným školným při marném pokusu o průnik do první ligy investičního bankovnictví, které by bylo druhou nohou vedle správy aktiv pro bohaté tohoto světa.
Credit Suisse má v posledních x letech historii plnou problémů s divnými klienty, s nimiž dovedla dělat parádně ztrátové transakce, a za praní špinavých peněz byla odměněna obřími pokutami. Zlomyslná přezdívka Debit Suisse není včerejšího data. Co jiného mohli regulátor FINMA a švýcarská centrální banka udělat než vydat ujištění, že CS je v pořádku jak co do kapitálové vybavenosti, tak likvidity? Podstatnější je, že v případě potřeby jsou centrální bankéři v Bernu připraveni likviditu dodat.
Načasovat správný moment
Co s tím mají společného české banky s veřejně obchodovanými akciemi? Propad na trhu přichází pár dnů poté, co ohlásily, že mají za sebou z hlediska nominální tvorby zisku svůj nejúspěšnější rok. Topí se v likviditě, kterou – za hlasitých výčitek – dávaly za hezkých sedm procent na úložky v ČNB?
Na přímých a nepřímých expozicích vůbec nic, cosi na způsob exotických obchodů s deriváty v tomto tisíciletí nikdo nedělal, portfolio úvěrů zdravé jako řípa, poměr zisku k cenám je dnes velmi atraktivní.
Nestačí umět rozlišovat mezi hruškami a jablky: „buy the dip“, umět načasovat ten správný moment, kdy koupit, je to největší umění.
