Parazit v hlavě dělá vůdce smečky

Toxoplazmóza je celosvětově rozšířená parazitární nemoc a odhaduje se, že se jí celoživotně nakazila třetina všech lidí. Zdaleka se ovšem netýká jen člověka, „chytit“ ji může prakticky každý teplokrevný živočich. Většina lidí o tom, že jsou nakažení, vůbec neví, protože skutečně nebezpečná je jen pro nenarozené děti. Už léta se však hromadí důkazy, že toxoplazmóza ovlivňuje psychiku svých nositelů. Aktuálně američtí biologové zjistili, že vlci nakažení toxoplazmózou mají tendenci riskovat více než nenakažená zvířata.

Z článku, který před dvěma týdny publikoval časopis Communications Biology (patří do rodiny vědeckých časopisů Nature), plyne, že nejde o zanedbatelný rozdíl: pravděpodobnost, že nakažený vlk opustí svoji rodinu, je jedenáctkrát vyšší než u nenakaženého a pravděpodobnost, že se stane vůdcem smečky, je vyšší dokonce šestačtyřicetkrát. „Když se nám ten výsledek dostal do rukou, zírali jsme na sebe s otevřenou pusou,“ popsal své pocity časopisu Nature spoluautor článku Connor Meyer z University of Montana v Missoule.

Vůně kočky

Toxoplazmózu způsobuje prvok s latinským názvem Toxoplasma gondii. Jak už víme, může se „zahnízdit“ prakticky v každém zvířeti, ovšem k dokončení svého vývoje a pohlavnímu rozmnožení potřebuje tělo kočky, respektive kočkovité šelmy. Člověk se může nakazit v zásadě dvěma způsoby – buď snědením špatně uvařeného masa nakaženého zvířete, nebo kontaktem s kočičím trusem. Laboratorních pokusů, které zkoumaly chování zvířat nakažených toxoplazmózou, existuje poměrně dost: nakažení hlodavci ztrácejí strach z koček a jejich pach je místo obvyklého odporu přitahuje, zatímco šimpanzi přestávají mít vrozený odpor k moči levhartů (jejichž jsou častou kořistí). Pozorování vlivu nemoci na volně žijící zvířata na druhou stranu prakticky neexistují, a tak připomeňme jen loňskou studii, z níž plyne, že nakažené hyeny skvrnité bývají častěji zabity lvy než ty nenakažené.