Rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová, biskup Václav Malý, diplomatka a herečka Magda Vášáryová, epidemiolog IKEM Petr Smejkal či spisovatel Pavel Kosatík poslali premiérovi Andreji Babišovi dopis s apelem, aby nepodcenil české předsednictví EU. Babiš jim sice opáčil, že si dělají politickou marketingovou kariéru (o tom on něco ví), přestřelka by ale neměla zapadnout. Dává nahlédnout do zákulisí, co EU pro českého premiéra znamená.

Zatímco premiérovým argumentem je jen výše zmíněné osočení spojené s ujištěním, že předsednictví věnuje „velkou pozornost“, proti němu hovoří čísla. Rozpočet bude 1,24 miliardy korun, což proti předchozímu předsednictví v roce 2009 znamená jen zhruba třetinu. Ne že by úspory na správných místech nebyly třeba, ale je to zároveň nejnižší částka, s níž se chce nějaká členská země předsednické role zhostit. A to už je na pováženou. Premiér sice hodlá do účasti na předsednictví zapojit i soukromý sektor, což nemusí být zlý nápad, i tak se z toho ale rýsuje slušný low cost.

Člověk si říká, proč to ten Andrej Babiš dělá? S půjčováním si a utrácením přece nemá nejmenší problém. Jenže Babišovy zbylé voliče EU nezajímá. Babiš to ví, zřejmě na to má i průzkum. Tak proč by zrovna tady utrácel? Předsednictví navíc začne až v červenci 2022 a je možné, že v té době už Babiš premiérem nebude. Proč by věnoval svůj čas tomu, aby, řekněme, Ivanu Bartošovi umetl cestu?

A pak je tu ještě třetí vysvětlení. Z toho, jak mizivou míru solidarity vůči ostatním zemím EU projevuje a jak na druhou stranu natahuje ruku, když na obzoru zahlédne odlesk euromincí, je jasné, že princip Unie je Babišovi prostě cizí. Unie je pro něj naivní soused. Takový otravný Ned Flanders, ke kterému si zajde půjčit, vzít a nevrátit. Proč by, proboha, pro něj doma chystal hostinu? Připočteme-li k tomu všemu Babišovu vrozenou lakotu, nemohlo to celé jinak dopadnout. Škoda že už v jeho straně nezbyl nikdo, kdo by mu mohl dát o Evropě pár lekcí.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.