Sankce proti Putinovi a jeho oligarchům mohou být po rozhodnutí soudu EU v troskách

Dva ruští prominentní bankéři a finanční magnáti, Petr Aven a Michail Fridman, uspěli u Soudního dvora EU s tvrzením, že byli na unijní sankční seznam zařazeni neoprávněně.

Dva ruští prominentní bankéři a finanční magnáti, Petr Aven a Michail Fridman, uspěli u Soudního dvora EU s tvrzením, že byli na unijní sankční seznam zařazeni neoprávněně.

Celý článek
0

Další krok k fúzním elektrárnám? Startup z Institutu Maxe Plancka získal 20 milionů eur

Mnichovský startup Proxima Fusion přesvědčil investory a získal od nich 20 milionů eur k vybudování první generace fúzních stelarátorových elektráren. Zakladatelé tohoto spin-offu Institutu Maxe Plancka tak ukazují, že umí dobře vytěžit zkušenosti, které získali při vývoji a stavbě světově největšího experimentálního stelarátoru.

Mnichovský startup Proxima Fusion přesvědčil investory a získal od nich 20 milionů eur k vybudování první generace fúzních stelarátorových elektráren. Zakladatelé tohoto spin-offu Institutu Maxe Plancka tak ukazují, že umí dobře vytěžit zkušenosti, které získali při vývoji a stavbě světově největšího experimentálního stelarátoru.

Celý článek
0

Zmizí muži ze světa? Jejich chromozom se pořád zmenšuje, hlásí vědci

Je to záhada mezi ženou, mužem a ptakopyskem. Kam se vytrácejí geny z chromozomu Y? A může lidstvo fungovat bez něj?

Je to záhada mezi ženou, mužem a ptakopyskem. Kam se vytrácejí geny z chromozomu Y? A může lidstvo fungovat bez něj?

Celý článek
0

Ministr zahraničí Lipavský: Putin nechce mír, chce válku

Zákulisní diplomatická jednání s Kremlem se nevedou, říká ministr zahraničí Jan Lipavský

Ministr zahraničí Lipavský: Putin nechce mír, chce válku
Jan Lipavský | Profimedia.cz

Když před rokem ruský diktátor Vladimir Putin rozpoutal největší válečný konflikt v Evropě od konce druhé světové války, vyvolalo to ve značné části světa šok. První, co tehdy ministra zahraničí Jana Lipavského (Piráti) napadlo, bylo, že Putin je opravdu všehoschopný šílenec, který je zhoubou pro vlastní zemi. „Rusko musí opustit ukrajinské území včetně Krymu,“ tvrdí Lipavský.

Ruská vojenská agrese trvá už rok. Je vůbec možné odhadnout, kdy konflikt skončí? Existují nějaké náznaky, že by to mohlo být třeba ještě letos?

Nejde o konflikt, jde o ruskou agresi. Rozumím, že společnosti přijde, že války je už příliš, bohužel ta válka se ale děje a my její následky pociťujeme každý den. Ať už jde o uprchlickou, nebo energetickou krizi. Nechci odhadovat, kdy tohle všechno skončí, v zájmu nás všech – a především v zájmu ukrajinských občanů – je, aby to bylo co nejdříve a aby to byli Ukrajinci, kteří vyhrají. A o tom já nepochybuji.

Po celý rok se vedou diskuse o správném pojmenování, jak by válka na Ukrajině měla z pohledu EU a NATO dopadnout. Často se zmiňuje spojení „Rusko nevyhraje“. To ale může mít více podob. Co si pod tím představujete vy?

Rusko musí opustit ukrajinské území včetně Krymu, odvolat všechna rozhodnutí o připojení území, která jsou podle mezinárodního práva částí Ukrajiny, potrestat válečné zločince a zaplatit válečné škody. Musí také být efektivně omezena jeho kapacita na své sousedy útočit a pokoušet se měnit hranice států silou. To je ve 21. století nepřípustné. Stejně jako všichni si přeji konec války – konec, jehož podmínky si stanoví Ukrajinci, jejichž země byla brutálním způsobem napadena. Podporuji mírový plán, který představil prezident Volodymyr Zelenskyj.

Vzpomenete si, jaká první myšlenka vám prolétla hlavou, když jste se loni ke konci února dozvěděl, že Vladimir Putin napadl Ukrajinu?

Že Vladimir Putin je opravdu všehoschopný šílenec, který je zhoubou pro vlastní zemi. Neměl jsem moc času přemýšlet, ihned jsem jednal. Svolal jsem krizový štáb ministerstva zahraničí, na který jsem přizval zástupce dalších resortů. Dodnes si říkám, jaký jsme byli sehraný tým. Pracuji na ministerstvu s velkými profesionály. Po krizových štábech ministerstva jsme vždy svolali tiskovou konferenci, abychom informovali občany.

Jak hodnotíte dosavadní pomoc Evropské unie a NATO ukrajinské armádě a obyvatelům? Jak podle vás obstálo Česko?

Rychlá a jednotná reakce včetně materiální pomoci dokázala, jak silnou roli v geopolitice hraje Evropská unie. Česko obstálo výborně, byli jsme lídry v procesu pomoci uprchlíkům, kdy jsme v přepočtu per capita přijali nejvíce ukrajinských občanů, byli jsme mezi prvními, kteří na Ukrajinu poslali zbraně.

Neměla by Evropa a konkrétně některé velké západní státy pomáhat více?

Základem jsou sankce, které z dlouhodobého hlediska přinesou značné oslabení ruské ekonomiky. To už vidíme nyní. Současně dlouhodobě zdůrazňuji, že Ukrajina má dostávat všechny zbraně, včetně moderních, aby se ubránila ruské agresi. V pomoci nesmíme polevit a to platí pro všechny státy Evropské unie a další spojence Ukrajiny. Dodávkami zbraní ale vše nekončí. Ukrajina bude potřebovat pomoc s obnovou, což je příležitost pro české firmy, a my už teď organizujeme první kroky ve spolupráci se zmocněncem pro rekonstrukci Ukrajiny.

Jak hodnotíte trochu váhavý postup Německa? Podepisuje se na tom trauma z nacistické historie?

Otázku historické zkušenosti bych radši nechal odborníkům na historii. Je ale potřeba zdůraznit, že Německo od začátku války stojí jednoznačně na straně Ukrajiny. Spolkový kancléř Olaf Scholz na ruský útok reagoval projevem o „epochální změně“ (Zeitenwende, pozn. red.) nejen v rusko-německých, ale obecně v mezinárodních vztazích a jednoznačně podpořil napadenou Ukrajinu tak jako my a naši další spojenci.

Německo podporuje sankce proti Rusku a je v absolutních číslech jedním z největších podporovatelů Ukrajiny. Dodává na Ukrajinu vedle potřebného vybavení také těžké zbraňové systémy, jako jsou systémy protivzdušné obrany IRIS, po určitém váhání se rozhodlo Kyjevu poskytnout též tanky Leopard, u nichž dalo souhlas i ostatním spojencům, aby je mohli poslat na Ukrajinu. Vždy je samozřejmě možné reagovat rychleji a pomáhat lépe a více, nicméně já jsem za německou „změnu epochy“ rád a vím, že to v mnoha ohledech nebylo a není jednoduché rozhodnutí.

Co říkáte na to, jak se do pomoci zapojila česká veřejnost?

Musím se přiznat, že solidarita české veřejnosti mě dojala a jsem ohromně pyšný na to, jak Češi mezi sebe přijali ukrajinské uprchlíky, jak se podíleli na pomoci sbírkami a zapojili se do různých iniciativ.

Utkvěl vám v paměti nějaký konkrétní příběh české pomoci Ukrajině?

Jsem hrdý na všechny naše občany, kteří jakkoli pomáhají na Ukrajině i Ukrajincům, kteří museli před válkou uprchnout, zde v Česku. A pokud mám uvést konkrétní příklad, musím připomenout, že to byla naše země, která ve spolupráci s Českým červeným křížem poskytla první válečnou humanitární pomoc Ukrajincům, a to při mé návštěvě v polovině února. V době, kdy většina nevěřila, že k ruské agresi dojde, jsme dodali několik tisíc speciálních civilistům určených balíčků první pomoci pro válečné podmínky.

Jan Lipavský
Profimedia.cz

Co říkáte na takové české iniciativy, jako je Mír a spravedlnost, které vyzývají rovněž k ukončení vojenské pomoci Ukrajině?

Před druhou světovou válkou bylo na Západě také mnoho lidí, kteří si mysleli, že mír lze udržet obětováním územní celistvosti Československa. V současné situaci rozumím spíše těm, kdo papouškují ruské nesmysly za peníze. Pokud to někdo dělá dobrovolně, je mi ho jen líto.

České prezidentské volby provázela nebývalá dezinformační kampaň podporovaná Putinovými zpravodajskými službami. Čím si vysvětlujete, že má Kreml takový zájem o Českou republiku?

Rusko zařadilo v květnu 2021 Česko na seznam nepřátelských zemí. Z hlediska informačního působení autoritářských států se i z tohoto důvodu v Česku nejvíce setkáváme s propagandou Ruské federace. Zároveň Česko patří mezi hlavní podporovatele Ukrajiny proti ruské agresi, což Kreml eviduje. Dáváme tím jasný signál, že Česko je demokratická země, která odsuzuje ruskou agresivní válku.

Rusko se proto snaží podkopávat ústavní uspořádání našeho státu, důvěru v základní demokratický proces a u části společnosti navodit dojem, že volby a další demokratické procesy nemají smysl. Kvazimediální scéna neschvaluje aktuálně fungující liberální demokracii jako nejvhodnější způsob vládnutí ani demokratické volby jako legitimní nástroj.

Měl by podle vás o potrestání ruských válečných zločinů na Ukrajině jednat mezinárodní tribunál, nebo speciální soud v Kyjevě? Co budete případně podporovat?

Pokud se bavíme o potrestání válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a případně zločinu genocidy, má pro jejich stíhání jurisdikci stálý Mezinárodní trestní soud a jejich vyšetřování již probíhá, samozřejmě s naší plnou podporou. To ovšem nevylučuje, že jednotlivé zločiny budou stíhány i v rámci ukrajinské či jiných národních jurisdikcí. Pokud ­ovšem máte na mysli stíhání vrcholných představitelů Ruské federace za zločin agrese, pro tento trestný čin nemá Mezinárodní trestní soud za dané situace ve vztahu k Ukrajině jurisdikci, a to je i důvod, proč Česko a řada dalších států podporují zřízení zvláštního tribunálu pro zločin agrese.

Je ale vůbec reálné, aby byli Putin a jeho nejbližší kremelští spolupracovníci, ale třeba také konkrétní vojáci za zločiny na Ukrajině někdy souzeni a skutečně potrestáni? Nemůže se například stát, že rozsudek bude vynesen v jejich nepřítomnosti a osobně se jich nedotkne?

Je obtížné předem odhadovat míru pravděpodobnosti a výsledek trestních stíhání, která jsou buď na začátku, nebo ještě vůbec na mezinárodní úrovni nezačala. Vyšetřování zločinů spáchaných na Ukrajině pod vedením prokurátora Mezinárodního trestního soudu je ale reálné a mezinárodní společenství ho silně podporuje. V devadesátých letech minulého století během konfliktu v bývalé Jugoslávii si asi jen málokdo dovedl představit, že by Slobodan Milošević nebo Radovan Karadžić a další váleční zločinci byli postaveni před mezinárodní trestní tribunál, a přesto se tak stalo. S „rozsudky v nepřítomnosti“ se nepočítá, v řízeních před Mezinárodním trestním soudem je nutná přítomnost obžalovaného.

Moskva tvrdí, že nemá cenu se Západem o Ukrajině jednat, když tam posílá tanky a další zbraně. Skutečně jsou diplomatické vztahy zamrzlé, nebo se v zákulisí něco odehrává, jen o tom veřejnost neví?

Diplomacie není reality show ani cirkus. Aby byla efektivní, musí se odehrávat v zákulisí. Byť by možná někteří politici rádi zákulisní vyjednávání s Ruskem vedli, taková jednání neprobíhají. I vzhledem k našim dějinným zkušenostem považuji za jeden ze zásadních úkolů české diplomacie to, aby k žádným jednáním s Ruskem, do nichž by nebyla zapojená ukrajinská strana, nedošlo. Vladimir Putin mír nechce, chce válku a porážku Ukrajiny a celého Západu. Proto musí být odražen silou, ne jednáním.

Co si myslíte o slibu neúspěšného prezidentského kandidáta Andreje Babiše (ANO) uspořádat mírovou konferenci na Pražském hradě? Je něco takového vůbec reálné?

Česko je schopné uspořádat cokoli, ­ovšem vše, u čeho byl Andrej Babiš, skončilo buďto průšvihem, ostudou, nebo blamáží. Pokud to tedy nebyly dotace pro Agrofert.

Jaké je vlastně aktuální postavení české diplomacie v řešení ruské agrese, jakou váhu má malá Česká republika?

Česko není malý stát, a to ani ve světovém měřítku, natož v Evropské unii. Patříme ke středně velkým státům, a navíc k těm nejbohatším státům ve světovém srovnání.

Pokud si budeme myslet, že jsme malí, pak malými budeme. Za minulých vlád jsme malí byli, za naší vlády jsme v otázce podpory Ukrajiny a obrany míru v Evropě nejen mezi nejaktivnějšími, ale i nejvlivnějšími. Ať již na poli dodávek zbraní, ustanovení zvláštního tribunálu pro stíhání zločinu agrese, ale i v mnoha dalších oblastech. A s novým prezidentem budeme ještě vlivnější a respektovanější.

Může podle vás při řešení konfliktu na Ukrajině pomoci nový český prezident Petr Pavel, který byl předsedou vojenského výboru NATO, a před lety se dokonce sešel s náčelníkem ruského generálního štábu Valerijem Gerasimovem?

Samozřejmě to může pomoct, a nejen proto, že se sešel s Gerasimovem – mimochodem, tehdy se coby první vysoký představitel Západu po ruské anexi Krymu snažil vztahy s Moskvou obnovit. Petr Pavel je mimořádně zkušený člověk a diplomat, který bránil naši svobodu a demokracii s nasazením vlastního života a Rusů se nebojí. 

Jan Lipavský (37)
• Ministr zahraničních věcí.
• Člen České pirátské strany.
• Absolvoval mezinárodní teritoriální studia na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
• Rok strávil také na Univerzitě v Kentu ve Velké Británii.
• Před vstupem do politiky působil v soukromém sektoru v oblasti informačních technologií v bankovnictví.
• Pracoval například pro McKinsey & Company, Euro RSCG, Zoot, Total Solution či MoroSystems.
• Čtyři roky byl poslancem, působil v zahraničním výboru a výboru pro bezpečnost.