Ačkoli světovou ekonomikou cloumá pandemie, některé trendy z počátku roku přetrvaly. Solární energetika kupříkladu už stojí na prvním místě mezi nově budovanými zdroji nebo robotika sotva stačí dodávat své technologie chránící lidské zdraví zákazníkům.

Také elektromobilita, která tvoří spojnici dopravy s digitalizací, energetikou a životním prostředím, se stala robustním trendem, v jehož rámci je například zájem o Teslu – jak o vůz, tak o akcie – jen sotva patrnou třešničkou na dortu.

Česká „chytristika“ ovšem tradičně velí vyčkávat a konat, až nebude zbytí. Elektromobilita je tu stále vnímána jako luxus, který není na pořadu dne.

Atmosféra obav z nastupující elektrorevoluce má přitom u nás logický základ. Česká ekonomika v posledních dekádách vždy rostla tak, jak rostl náš automobilový průmysl. A letos právě s poklesem našeho největšího průmyslového odvětví vykázala odpovídající útlum. Aktuální strach, že bude ještě hůř, z nás může udělat rukojmí zastaralé výroby a dále zpomalit růst české konkurenceschopnosti.

Pět důvodů pro elektro

Ano, přiznejme si, že v poklesu jsme byli v tomto ohledu ještě v době, kdy to tak statisticky nevypadalo. Před rokem jela naše ekonomika na maximum, nezaměstnanost byla na technické nule. Podniky, včetně automobilek, už neměly kde brát. Platově, respektive z hlediska nákladů na pracovní síly, jsme se dostali na úroveň některých západoevropských zemí a pomalu začali ztrácet konkurenceschopnost.

Ta ve vyspělých ekonomikách totiž není v levné pracovní síle. V průmyslu získáváme dnes náskok především robotizací, automatizací a digitalizací. Jenže tam už nějakou dobu stojíme v jízdním pruhu, který se dopředu hýbe jen pomalu.

Přitom potenciál i motivaci změnit směr a rychlost máme stále silné. Já pět důvodů pro podporu elektromobility vidím takto:

1.Naše elektrotechnická tradice. ČVUT, VUT nebo VŠB Ostrava jsou mezinárodně respektované školy. Máme tu elektrotechnické závody s historií od 19. století, které jsou stále schopny uspokojovat zákazníky produkcí s vysokou přidanou hodnotou.

2.Jedna z nejhustších a nejbezpečnějších energetických infrastruktur na světě. V tomto ohledu máme tedy náskok a našlápnuto na rozšiřování sítě dobíjecích stanic.

3.Energetická bezpečnost. Když pro spalovací motory určenou ropu a zemní plyn budeme nahrazovat elektřinou, diverzifikujeme tím dále naši energetickou spotřebu a snížíme rizika závislosti na dovozu paliv.

4.Jeden taktický. Český automobilový průmysl, který je páteří naší ekonomiky, je převážně napojen na německý, zejména na VW. Ten si jako svou strategii zvolil bateriová vozidla. Nepodceňujme důslednost, s jakou se tohoto cíle naši sousedé zhostí. Velice rychle se může stát, že zůstaneme jen montovnou dosluhující spalovací technologie, zatímco nový vývoj a výroba budou umístěny jinde.

5.A konečně možná to nejdůležitější: emise. Vedle skleníkových plynů produkují spalovací motory i zdraví škodlivé oxidy dusíku a mikroprachové částice. Tento dopad bychom vždy měli přidávat na misku vah při rozhodování o ekologických investicích.

Důležité jsou zásuvky

Uvedl jsem, že elektromobilita je jakousi spojnicí mezi klíčovými obory současnosti. A spojnice pro to, abychom tuto transformaci jako veřejnost akceptovali, přitom vzniká v místě, kde žijeme a kudy cestujeme. Účinná podpora elektromobility totiž nezačíná „šrotovným“ na nákup luxusního osobního vozu na elektrický pohon, ale infrastrukturou, tedy – z pohledu spotřebitele – venkovními zásuvkami.

Firmy od energetických až po technologické, které dobíjecí stanice designují a instalují, mají přitom kapacitu posunout nás skokově na vyšší úroveň. Abychom toto momentum využili, je potřeba pružná součinnost municipalit. A jde nejen o odbory životního prostředí nebo investic, ale i komunálního plánování či stavební úřady. Právě tyto organizace v současnosti drží v rukou zásadní trumf, kterým by mohly přispět jak ke zdravějšímu životnímu prostředí, tak ke zvýšení přidané hodnoty v naší ekonomice.

Autor je country managing director ABB Česká republika

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.