Airbus chce prorazit ve vesmíru. Soustředí se na produkci satelitů

Evropský koncern Airbus, který působí v leteckém, vesmírném a zbrojním průmyslu, se chce ve větší míře zaměřit na vesmírné projekty, zejména na produkci satelitů pro vojenské i civilní využití.

Evropský koncern Airbus, který působí v leteckém, vesmírném a zbrojním průmyslu, se chce ve větší míře zaměřit na vesmírné projekty, zejména na produkci satelitů pro vojenské i civilní využití.

Celý článek
0

Ostuda pro Samsung. Ty šunty se rozpadají, stěžují si zákazníci na nová sluchátka

Jihokorejskému Samsungu se v posledních měsících moc nedaří. Po vlažném přijetí skládacích telefonů za astronomickou cenu vzbuzovala velká očekávání nová generace sluchátek. Jenže ta se bohužel příliš nepovedla. Firma kvůli reklamacím pozastavila další prodej.

Jihokorejskému Samsungu se v posledních měsících moc nedaří. Po vlažném přijetí skládacích telefonů za astronomickou cenu vzbuzovala velká očekávání nová generace sluchátek. Jenže ta se bohužel příliš nepovedla. Firma kvůli reklamacím pozastavila další prodej.

Celý článek
0

Green Deal oslabuje vliv Evropy v rozvojovém světě a uvolňuje místo Číně

Přílišná přísnost Green Dealu dělá pravý opak zamýšlené podpory evropského vlivu na udržitelnost podnikání, tvrdí finančníci

Přílišná přísnost Green Dealu dělá pravý opak zamýšlené podpory evropského vlivu na udržitelnost podnikání, tvrdí finančníci

Celý článek
0

Komentář: Stavět hned čtyři jaderné bloky je příliš velké riziko. Obnovitelné zdroje potřebujeme

Česko nemůže v energetice vsadit všechno na jednu kartu, diverzifikace zdrojů je nezbytná.

Komentář: Stavět hned čtyři jaderné bloky je příliš velké riziko. Obnovitelné zdroje potřebujeme
Jaderná elektrárna Temelín (ilustrační foto) | Tomáš Novák, HROT24

Jedna z nejlepších cest, jak se domoci sypání z veřejných rozpočtů, je vyvolat u veřejnosti pocit akutního ohrožení, a zatlačit tak na politiky, aby sáhli do společného měšce. Je to nešvar, který sice existoval již dříve, ale zesílil zejména za covidu a zanechal hlubokou stopu nejen v českých rozpočtech, ale i v mentalitě národa a nemalé části podnikatelů.

Odvykání bude hodně bolet, protože před Českem stojí masívní investiční vlna, kterou sice muže různě fázovat, ale nemůže se jí vyhnout, pokud nechce fatálně zaostat a ohrozit vlastní budoucnost. „NIMBYismus“ (z anglického Not In My Back Yard), u nás velmi zdomácnělé hnutí, které se brání jakýmkoli investičním projektům, včetně těch, které jsou ve veřejném zájmu, může tuto vlnu velmi výrazně prodražit. Ale dá se s tím ledacos dělat. 

Energiewende počesku 

Pojďme si to ukázat na příkladu úskalí, která nás čekají v elektroenergetice. Zcela reálná je možnost, že k odstavení uhelných elektráren zatížených relativně nejvyššími náklady na emisní povolenky, dojde v případě relativně nízkých tržních cen elektřiny dříve, než se původně předpokládalo (2030). Z jednoho prostého důvodu: prostě se jejich provoz nevyplatí.  

Přestože na to zejména Pavel Tykač, vlastník energetické společnosti Sev.en a majitelé někdejší Sokolovské uhelné naléhali, v Česku nepřichází v úvahu možnost plateb za držení těchto zdrojů v záloze. To je sice model, který si vyjednalo Německo a Polsko, nikoli však Česko. V kuloárech lze zaslechnout zmínky o politické nechuti zlepšovat uhlobaronům cash-flow, na čemž se jistě mohla podepsat i skutečnost, že načasovat vypnutí na volební rok je forma docela tvrdého politického nátlaku. 

Takže bylo nutné hledat jiný režim, a to tak, že rychle. Úprava energetického zákona, která má reálnou naději na přijetí, by Energetickému regulačnímu úřadu (ERÚ) umožňovala uložit povinnost dodávek za kompenzaci, avšak pouze v případě, že by provozovatel přenosové soustavy, státem ovládaný ČEPS, seznal, že hrozí narušení dodávek elektřiny.   

ČEPS modeloval různé scénáře, co by se v případě rychlého uzavření uhelných elektráren v Česku mohlo stát, přičemž ani v „superkritickém scénáři“ ohrožení bezpečnosti dodávek nehrozí. Co se může stát a zřejmě se stane, je to, že Česko se změní z netto vývozce elektřiny v netto dovozce. 

Větrníky nechceme, ale možná pomůže Čecholes 

Zda a jak dlouho jím budeme, závisí mimo na tom, jak rychle se podaří Česku znovu nastartovat nárůst kapacit obnovitelných zdrojů spolu s překlenovacím řešením v podobě plynových elektráren, protože výstavba jaderných bloků jde daleko za horizont tohoto desetiletí. A už jsme zase u NIMBY. 

V krizovém roce 2022 se vzepjala k pokusu o zrychlení povolovacích procesů i Evropská komise, která připravila Nařízeni Rady EU 2022/2577, kterým se stanoví rámec pro urychlení zavádění energie z obnovitelných zdrojů. Důležitý je princip vyvratitelné domněnky (tzv. rebuttable assumption), že u projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů existuje převažující veřejný zájem a že tyto projekty slouží veřejnému zdraví a bezpečnosti pro účely příslušných právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí, s výjimkou případů, kdy existují jasné důkazy o tom, že dané projekty mají významné nepříznivé účinky na životní prostředí, které nelze zmírnit nebo kompenzovat. Jinak řečeno, povolovat se má rychle, čehož se chopili překvapivě energicky v Německu, a s tradičním českým zpožděním přichází zrychlené povolování i k nám.  

Akcelerujme, na jádro nespoléhejme 

K výstavbě větrných parků by měly přispět „akcelerační zóny“ se zjednodušeným povolováním. Zásadní změna by měla přijít v souvislosti s Dopravním a energetickým stavebním úřadem (DESÚ), nově pro tyto účely zřízeným s účinností od ledna tohoto roku. Spadá pod ministerstvo dopravy a působí jako prvostupňový stavební úřad pro vyhrazené strategické a rozsáhlejší liniové stavby.

Konkrétně se jedná například o stavby dálnic a drah, civilní letecké stavby, velké výrobny elektřiny s výkonem nad 100 MW, stavby v areálech jaderných zařízení, stavby přenosové a přepravní soustavy a podobně. Od samospráv DESÚ přebírá nová vyvlastňovací řízení pro vyhrazené stavby, od krajských hygienických stanic potom posuzování ochrany veřejného zdraví u nově zahajovaných vyhrazených staveb. Úřad přebírá také některá řízení k vyhrazeným stavbám zahájená v loňském roce a dokončí je podle starého stavebního zákona.  

Kdo hledá, najde i kreativní řešení v podobě umístění větrníků mimo katastry obcí na pozemcích spravovaných Lesy ČR. Také v tomto případě přišla inspirace z Německa, kde se výstavba větrníků uchytila třeba v lesnatém Durynsku a Bavorsku již před lety. Na pozemcích Lesů by ve spolupráci s ČEZ měly vyrůst první parky na Vysočině. Pro státní podnik může jít o vítaný zdroj příjmů poté, co obrovské výměry lesa padly za oběť kůrovcové kalamitě, a stavbu větrníků na vzniklých holinách lze vhodně propojit s obnovou porostů. Uvidíme. 

Nevládka s inteligentním pohledem 

Pozoruhodnou analýzu nedávno publikovala neziskovka Fakta o klimatu, v níž zaujala především postojem k výstavbě jaderných elektráren, který je analyticky velmi vyvážený, nebojím se říct chytrý. V podstatě dospívá k závěru, že Česko pro dekarbonizaci potřebuje kromě masivního programu energetických úspor, investic do transevropských přenosových sítí a podpory obnovitelných zdrojů, především větrných elektráren, také dva jaderné bloky. Pokud se podaří alespoň trochu zvládnout jejich výstavbu a nepřešvihnout náklady a časové rámce, může být jádro součástí řešení, jak pro Česko zajistit elektřinu z domácích zdrojů za evropsky konkurenceschopné ceny.

Nejde jen o náklady samotné výstavby – rozhodující financování má poskytnout stát prostřednictvím návratné finanční výpomoci a také mechanismus garantující cenu prostřednictví vyrovnávacího mechanismu. ČEZ si také zajistil indemnitu (slib odškodnění) v případě budoucích zásahů státu, jež by ekonomiku provozu mohly ovlivnit. Notifikaci od Komise má však Česko jen pro první blok, upozorňuje studie, a je velkou otázkou, zda se podaří takhle stavět i další bloky.  

Zmíněná analýza přináší velmi rozumný pohled na transformaci elektroenergetiky, který nedává všechna vejce do jednoho košíku, a doporučuje Česku jít rychle dopředu a nechat si přitom otevřená vrátka. Možná se malé modulární reaktory stanou významnou součástí nákladově přijatelného řešení, možná se obnovitelné zdroje v jiných částech Evropy s ideálními podmínkami v podobě větru a slunce tak rozvinou, že přes přenosové sítě ultravysokého napětí bude v zájmu konkurenceschopnosti lepší elektřinu raději dovážet. To bychom pak byli s velkou sázkou na čtyři jaderné bloky zatíženi neskutečnými finančními náklady bez efektu levné elektřiny.  

Před dvaceti lety vypadal projekt Desertec přivádějící pouštní elektřinu ze Sahary ze solárně-termálních a fotovoltaických elektráren vysokovoltážním podmořským kabelem přes Gibraltar jako fantastický nápad. No, pořád to je jenom nápad, jakkoli třeba v Emirátech podobné projekty už dodávají levnou a nesubvencovanou elektřinu do sítě.  

Budoucnost neznáme, ale diverzifikace rizika je každopádně zcela na místě, stejně jako fakt, že šoupat nohama už nemůžeme a vyrazit musíme teď. Koneckonců, vláda si jednoho z dodavatelů na výstavbu jaderného bloku zanedlouho vybere.