Solární panely v severní Africe jsou díky zdejším podmínkám schopny generovat dva- až třikrát více energie než ty v Evropě
Ilustrace: Hrot24 / ZonerAI
Podmořské kabely
Vítězové a poražení na evropské cestě za zelenou energií: tři projekty, které mají přivést slunce z Afriky
Tři podobně ambiciózní projekty, tři různé osudy. Podmořské kabely mají spojit Evropu a severní Afriku a přispět k rozvoji zelené energetiky na obou březích Středozemního moře. Zatímco někde se plány těší hlasité podpoře, jinde narážejí na odpor vlád či finanční překážky.
ana
Propojení elektrických sítí mezi severní Afrikou a Evropou slibovala zásadní pokrok v rozvoji energetiky z obnovitelných zdrojů. A měla také starému kontinentu pomoci vymanit se z energetické závislosti na Rusku.
Zatímco Řecko a Evropská unie sázejí na strategické spojení s Egyptem, západní Středomoří zažívá zklamání z britského odmítnutí megainvestice v Maroku.
Mezitím Tunisko a Itálie drží kurz s realistickým a geopoliticky méně rizikovým projektem, všímá si ve své analýze web Arabian Gulf Business Insight. Proč některé projekty získávají silnou podporu a jiné narážejí na tvrdé překážky?
Marocký Xlinks neobstál v Londýně
Britská vláda na konci června oznámila, že neposkytne firmě Xlinks záruky minimální výkupní ceny elektřiny. Tím v podstatě zmrazila vývoj projektu, který měl přivádět energii ze solárních a větrných farem o výkonu kolem 11 GW na marocké Sahaře do jihozápadní Anglie.
Podmořským kabelem, který se s délkou 3800 kilometrů měl stát nejdelším na světě, by pod Gibraltarským průlivem a dále podél pobřeží Španělska, Portugalska a Francie proudila čistá elektřina, která by pokryla spotřebu až sedmi milionů britských domácností, tedy asi osm procent celkové spotřeby země.
Xlinks Morocco-UK Power Project za 25 miliard liber (více než 700 miliard korun), do nějž masivně investovaly mimo jiné Spojené arabské emiráty, se začal rodit v roce 2018. Ještě předchozí konzervativní britská vláda ho označovala za „projekt národního významu“, nyní je jeho osud nejistý.
Současný labouristický kabinet své odmítnutí odůvodnil vysokými dodavatelskými, provozními a bezpečnostními riziky a rozhodl se dát přednost domácím alternativám. Xlinks se proto může obrátit na jiné státy, například Německo, a hledat odběratele v soukromém sektoru.
Řecku hází klacky pod nohy Turecko
Lepší vyhlídky co se týče podpory z Evropy má Velké podmořské propojení (Great Sea Interconnector, GSI), jehož první část vedoucí z pevninského Řecka na Krétu byla právě dokončena.
Kabel má dále vést na Kypr a nakonec do Izraele a podle eurokomisaře pro energetiku Dana Jørgensena je GSI pro EU projektem „nejvyššího strategického významu“.
A stejně nadšené podpoře se těší i Gregy neboli Greece-Egypt Electrical Interconnection, jež má přivádět levnou sluneční a větrnou energii z Egypta do Řecka.
Kabel o kapacitě 3000 megawattů a délce téměř 1000 kilometrů by měl být zprovozněn do pěti let, jak v květnu během setkání v Athénách potvrdili řecký premiér Kyriakos Mitsotakis a egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí. Náklady na projekt se podle odhadů vyšplhají ke čtyřem miliardám eur (skoro sto miliard korun), z čehož by až polovina mohla jít z fondů EU.
Jak GSI, tak Gregy však v tuto chvíli narážejí na odpor sousedů. Oba kabely mají procházet územím, které si nárokuje Turecko – byť tyto teritoriální nároky mezinárodní mořské právo neuznává.
Ankara opakovaně vysílá do oblasti válečné lodě, které brání průzkumu dna pro účely položení podmořských kabelů a další podobné projekty, a zdůvodňuje to ochranou svého pevninského šelfu. Řecko na oplátku hrozí blokací účasti Turecka na evropských obranných programech.
Z Tuniska do Itálie: skromná sázka na jistotu
Největší šanci na brzké uskutečnění má menší projekt ELMED (z angl. slov electric a Mediterranean). „Pouhých“ 220 kilometrů dlouhý kabel o kapacitě 600 megawattů má propojit elektrické sítě Tuniska a Itálie. Plány mají velkou podporu vlád obou zemí i mezinárodních organizací a nevzbuzují žádné geopolitické kontroverze.
Celkové náklady se odhadují na 850 milionů eur (asi 21 miliard korun), přičemž i v tomto případě má značná část přitéct ze zdrojů EU, jako je finanční program Nástroj pro propojení Evropy (CEF) nebo Evropská investiční banka.
Hlavním cílem projektu je zvýšení energetické bezpečnosti a stability v severní Africe a podpora přechodu na obnovitelné zdroje energie. ELMED umožní obousměrný přenos elektřiny, což usnadní integraci obnovitelných zdrojů energie z Tuniska do evropské sítě a naopak.
Výstavba by měla začít v roce 2026, uvedení do provozu se plánuje na rok 2028.