Hledáte inspiraci, jak žít kvalitní a naplňující život v práci i po práci? Pak si nenechte ujít nový stylový magazín Hrot!
Hledáte inspiraci, jak žít kvalitní a naplňující život v práci i po práci? Pak si nenechte ujít nový stylový magazín Hrot!
Prodeje elektroaut jsou hluboce pod někdejšími očekáváními a většina automobilek začíná ze svých velkolepých plánů v elektromobilitě výrazně slevovat
Prodeje elektroaut jsou hluboce pod někdejšími očekáváními a většina automobilek začíná ze svých velkolepých plánů v elektromobilitě výrazně slevovat
Peking zvyšuje výdaje na podporu ekonomických investic. Jestli to bez zvýšené domácí spotřeby dává smysl, je druhá věc.
Peking zvyšuje výdaje na podporu ekonomických investic. Jestli to bez zvýšené domácí spotřeby dává smysl, je druhá věc.
Německý Institut energetické ekonomiky loni spočítal, že cesta k „čisté nule“, tedy bezemisní energetice, bude do roku 2030 stát zemi neuvěřitelných 1,9 bilionu eur.
V Německu to začíná vřít a nejde o důsledky globálního oteplování, ale spíš o reakci na to, jak zelená politika dopadá na německou ekonomiku a životní úroveň.
Farmáři zablokovali kvůli škrtům předepsaným vládou celou zemi, která řeší problém nedostatku zdrojů na svou zelenou politiku. Důvodem je rozhodnutí Ústavního soudu, jenž politikům nedovolil použít peníze vypůjčené v roce 2021 na řešení důsledků covidové pandemie nad rámec ústavní dluhové brzdy.
Nyní proto chybějí desítky miliard eur na dotování cen energií a nejrůznější podpory. A tak se šetří. Škrtlo se dotování cen energií pro domácnosti, které mělo trvat přinejmenším do jara, skončily dotace na nákup elektromobilů a samozřejmě nemohlo nedojít na zemědělce.
Němečtí farmáři měli přijít o úlevu na daních ze zemědělských vozidel a „zelené“ nafty používané v zemědělství. A vzbouřili se. Vláda bude couvat, ale nemá moc kam. Německý průmysl – tradiční zdroj německého bohatství a rozpočtových příjmů – skomírá.
Na vysoké ceny energií už nedokáže odpovědět, protože na jejich dotování právě došly zdroje. A lepší už to nebude. Dalších peněz se domáhají jako obvykle železničáři, ale i další sociální skupiny.
Minulý týden přinesl americký deník The Wall Street Journal redakční komentář, v němž se pozastavuje nad loňskou – málo známou – studií Institutu energetické ekonomiky při Univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Podle ní je třeba na cestu k takzvané „čisté nule“ (nulovým uhlíkovým emisím) najít podle existujících německých plánů do roku 2030 neuvěřitelných 1,9 bilionu eur.
Ročně jde (pokud se započte minulý rok) v průměru o 240 miliard, což znamená tři tisíce eur na hlavu, a to včetně penzistů a kojenců. V korunách se jedná o 73,5 tisíce.
WSJ se u autorů studie ujišťoval, že to jsou skutečně náklady jen za Německo, a nikoli za celou EU – tak neuvěřitelná se mu ta cifra zdála. Jde nejen o státní výdaje kryté z daní a emisních povolenek, ale především o výdaje, které budou muset vynaložit domácnosti na zvýšení své energetické účinnosti. Tedy na všechna ta tepelná čerpadla, zateplení, soláry na střechách atd. Samozřejmě nad rámec státního příspěvku.
A samotní Němci toho o výši svých budoucích výdajů zatím nejspíš moc netuší, protože o těchto otázkách se nediskutuje. Náklady na ně dopadají jako z čistého nebe, podobně jako v aktuálním případě na zemědělce. A atmosféra v zemi houstne a houstnout bude.
Německo samozřejmě může – politickým rozhodnutím – hodit svou dluhovou brzdu přes palubu a rozjet gigantické zadlužování. To ale nezůstane bez následků a tradičním partajím to v soupeření s protisystémovou AfD, těžící z kritické situace v zemi, na popularitě určitě nepřidá.
Náš západní soused, na nějž jsme ekonomicky, ale i politicky značně navázaní, směřuje k nějaké změně, která bude nejspíš mnohem hlubší, než si dnes dovedeme představit. Ještě hůře si ale lze představit, že by to pro nás mohla být změna k lepšímu.
