Český slavík
TV Nova
Ticho ve Foru Karlín: Svět zbrojí, Český slavík spí
Byl to večer plný lesku, konfety létaly vzduchem a dojetí by se dalo krájet. Jenže to nejdůležitější se neodehrálo na pódiu, ale v tom, co na něm nezaznělo. Letošní Český slavík se stal nechtěným pomníkem české bohorovnosti. Zatímco globální hudební průmysl prožívá největší paniku od nástupu internetu a formuje odboj proti umělé inteligenci, v Praze panoval klid, jako by se venku nic nedělo.
šéfredaktor
Světová válka o lidskou kreativitu
Abychom pochopili tu absurditu: Za hranicemi zuří otevřená válka. Více než 200 světových hvězd – od Billie Eilish přes Stinga až po Katy Perry – podepisuje ostré petice proti „predátorskému chování AI“. Řeší se žaloby na technologické giganty, kteří trénují své modely na chráněných dílech. Diskuze se radikalizuje. V kuloárech se zcela vážně skloňují koncepty „tichých alb“ (odkazující na experimenty či úvahy v duchu Paula McCartneyho) – tedy myšlenka, že jedinou cestou, jak nedat algoritmům „nažrat“, je nevydat nic nebo vydat ticho. Je to symbol zoufalství i odhodlání: raději ticho než vykradená duše.
Česká pštrosí politika
A pak střih do Fora Karlín. Moderátoři sypou vtipy, zpěváci děkují manželkám, manažerům a fanouškům za SMS hlasy. O existenční hrozbě, která může do pár let proměnit polovinu z nich v nahraditelné položky, nepadlo ani slovo. Žádný apel na ochranu autorských práv, žádné „podporujte lidské umění“, žádná solidarita s globálními kolegy.
Nabízí se otázka: Trpíme kolektivní slepotou?
Je to fascinující paradox. Česko je totiž zemí, která má s AI v hudbě jeden z nejvýraznějších (a nejkontroverznějších) zářezů v Evropě – projekt „Gott navždy“, kdy veřejnoprávní rozhlas oživil hlas zesnulého Karla Gotta. To, co by v USA spustilo lavinu etických debat a právních bitev, u nás proběhlo v atmosféře dojatého technického obdivu. Možná právě tento moment nás ukolébal. Viděli jsme AI jako nostalgickou hračku, která nám vrátí Mistra, ne jako nástroj, který zítra vygeneruje nový hit Marka Ztraceného bez Marka Ztraceného.
Proč to mlčení děsí? Slavík je samozřejmě mainstreamová estráda, ne konference o technologiích. Ale je to také jediné místo, kde má česká hudební elita pozornost milionů diváků. To, že nikdo nevyužil této platformy k pojmenování problému, ukazuje na dvě věci:
Malost trhu: Čeští umělci možná žijí v iluzi, že je český jazyk a malý trh ochrání. Že AI zajímá Taylor Swift, ne Lucii Bílou. (To je ovšem omyl – algoritmy neznají hranice).
Absence vize: Zatímco McCartney a spol. řeší, jak bude vypadat hudba za 10 let, český showbyznys řeší, kdo s kým sedí u stolu.
Páteční večer tak vyslal mrazivou zprávu. Až jednou umělá inteligence převezme otěže i v českém éteru, nebudeme se moci divit. Svět nás varoval. My jsme mezitím tleskali ve Foru Karlín a tvářili se, že se nás budoucnost netýká.
