Od e-shopu k nakládačkám

Kudera začínal jako markeťák. Když ho první podnikání přestalo bavit a doma se mu měl narodit syn, rozhodl se změnit směr. Pracoval jako digitální produktový manažer, než ho to zase vtáhlo zpátky do podnikání. Tentokrát v úplně jiné oblasti – v jídle.

„Já jsem miloval jídlo a vaření odjakživa,“ říká. Jenže otevřít si bistro? Nehrozilo. Chtěl něco, co bude žít i bez jeho nepřetržité přítomnosti. Nápad přišel spolu s myšlenkou na aquaponickou farmu. Jenže po průzkumu trhu se ukázalo, že to je běh na příliš dlouhou trať. Tak vzniklo kimchi. V domácí kuchyni.

Kimchi šlo první na řadu. Pak přišly humus podle švagrové a domácí kečup. Ale e-shop? „Pustili jsme to a… nic. Nepojelo to vůbec,“ vzpomíná Kudera. Místo e-commerce se tak Živina musela vydat zpět do ulic: farmářské trhy, bezobalové obchody, zdravé výživy. Teprve postupně, přes bezplatné ochutnávky výměnou za e-mail a poctivé budování distribuční sítě, se značka rozjela.

Z kuchyně v bytu ke špičkovým kuchařům

„Značka začala růst ve chvíli, kdy jsme přestali spoléhat jen na sebe a začali spolupracovat s profíky,“ říká Kudera. V Živině dnes šéfuje vývoji Ondřej Dufek, bývalý šéfkuchař z Esky, který vařil i v kuchyních Gordona Ramsayho nebo v kodaňském Alchemistovi. Vývoj receptu zabere tři až šest měsíců. Od první myšlenky přes vaření, testování, až po mikrobiologické rozbory a schválení.

Českej kapitálČeskej kapitál

„Chceme změnit, jak lidé přemýšlejí o duševním zdraví,“ říká Lukáš Krčil z Hedepy

Do vývoje se postupně zapojili další šéfkuchaři – například Štěpán Návrat (Prů 58), Marek Fichtner (Červený Jelen) nebo food influencerka Chili Ta. Spolupráce nejsou jen na oko. „Dává to smysl, pokud se značka a osobnost potkají,“ říká Kudera.

Dnes Živina prodává nejen kimchi, ale i pasty, omáčky a dochucovadla z různých kuchyní. Korejská, japonská, italská, česká. V portfoliu najdeme i svíčkovou nebo kuře na paprice. Většina surovin je lokální – jak to jen jde. Co nejde, to firma bere z Evropy. „Třeba pak choi nebo pekingské zelí prostě v Česku celý rok neseženeme,“ přiznává Kudera.

Výroba je z 80 % vlastní, zbytek tvoří externí produkce pod značkou Živina nebo partnerský doplňkový sortiment – třeba kokosové mléko či rýžové nudle. Zákazník si může objednat třeba celý balíček na domácí kari – stačí ohřát.

Bez glutamátu, ale s vizí

Úspěch Živiny spočívá ve třech pilířích: čerstvost, kvalita a jednoduchost. Kari pasty nevznikají z prášků a aromat, ale z čerstvé zeleniny. Produkty neobsahují konzervanty ani zbytečná éčka. „Chtěli jsme, aby si lidi mohli doma uvařit jídla, která milují z restaurací – ale bez stresu a s minimem námahy,“ vysvětluje Kudera.

Obraty rostou: v roce 2024 45 milionů, letos míří přes stovku. Tým čítá zhruba 50 lidí – od kuchyně, přes logistiku po marketing. Investice zatím proběhly několikrát, a firma se chystá i na expanzi. Loni testovala slovenský trh. „Chceme jít dál, ale s rozumem. Prvně musíme stabilizovat Česko,“ říká Kudera.

Rady od jednoho, co si to odvařil

„Pokud chce někdo začít ve food byznysu, radil bych mu jít nejdřív přes B2B. Distribuční síť je levnější než vlastní e-shop,“ říká Kudera. Ale zároveň přiznává, že jejich přímý vztah se zákazníkem je k nezaplacení. „Můžeme se jich rovnou zeptat, co funguje a co ne.“

Co ho v Česku štve? Prakticky nic. Snad jen legislativa ohledně zaměstnaneckých akcií (ESOP). „To je jak škrábat se levou rukou za pravým uchem,“ říká.

Všechno ostatní se dá podle něj zvládnout. S trochou trpělivosti, fermentace a špetkou chili. A hlavně bez glutamátu.

Českej kapitálČeskej kapitál

„Všechno jsem rval z vlastní kapsy. Pomáhala mi tehdejší přítelkyně, platila nájem a jídlo.“ říká Michal Radar Vrátný z Železné Koule