Přestože už je inflace pryč a žádné důvody k jejímu návratu neexistují, ČNB českou ekonomiku příliš pomalým poklesem sazeb stále přiškrcuje
Přestože už je inflace pryč a žádné důvody k jejímu návratu neexistují, ČNB českou ekonomiku příliš pomalým poklesem sazeb stále přiškrcuje
ČNB musí být se snižováním sazeb opatrná. Za agresivnější uvolňování měnové politiky by česká ekonomika zaplatila dovezenou inflací přes dražší dovoz způsobený slabší korunou
ČNB musí být se snižováním sazeb opatrná. Za agresivnější uvolňování měnové politiky by česká ekonomika zaplatila dovezenou inflací přes dražší dovoz způsobený slabší korunou
Objemy obchodu mezi Ruskem na jedné straně a Tureckem s Čínou na druhé klesají. Je to způsobeno stále vyšším tlakem amerického ministerstva financí na banky, které obchodují s Rusy.
Objemy obchodu mezi Ruskem na jedné straně a Tureckem s Čínou na druhé klesají. Je to způsobeno stále vyšším tlakem amerického ministerstva financí na banky, které obchodují s Rusy.
O Tomáši Baťovi i Petru Kellnerovi – dvou historicky nejvýznamnějších českých podnikatelích – máme spoustu informací. Jejich skutečně plastický obraz nám ale chybí.
Petr Kellner a Tomáš Baťa byli nepochybně nejvýznamnějšími podnikateli své doby. Řízením podivné náhody oba tragicky zahynuli: Kellner 29. března 2021 při pádu vrtulníku, Baťa 12. července 1932 při havárii letadla. A společné budou mít oba muži s nejvyšší pravděpodobností ještě něco jiného – jejich historický obraz bude vždy postrádat hloubku a bude víc schematický než plastický.
V Baťově případě se to již naplnilo. Své soukromí si nestřežil zdaleka tak žárlivě jako Kellner, zato systematicky a velmi pečlivě budoval svůj mediální obraz. Jeho důležitou součástí bylo například opakované – a dalo by se říci kanonické – líčení některých zásadních událostí Baťova života. Jak v září 1922 zlevnil na polovinu a vyprodal sklady, jak se učil továrnímu ševcovství v Americe, jak v samých začátcích svého podnikání zbankrotoval, dřel poté dnem i nocí a nakonec se zase postavil na nohy: „Svojí prací jsem překonal bankrot a zaplatil plně věřitelům. Takto jsem přišel k přesvědčení, že bankrot jest otázkou mravního názoru.“
A tímto způsobem – coby posloupnost legendárních, heroických činů – líčí Baťův život i jeho zásadní biografie nazvaná „Geniální podnikatel Tomáš Baťa“. Tu roku 1981 sepsal baťovský manažer a někdejší šéf tiskové služby koncernu Antonín Cekota, který na ní (v kanadském exilu) spolupracoval s jeho synem Tomášem Baťou mladším.
Má to své výhody – interní vhled do Baťova života; a také nevýhody – absenci jakýchkoli kritických hlasů. Tak už to u biografií psaných obdivovateli zkrátka bývá a není na tom nic špatného. Chybou ale je, že žádná stejně informativní, ale zároveň kritická (ve smyslu, že by se na dotyčného dívala z více úhlů) biografie Tomáše Bati neexistuje. Od jeho smrti už uplynulo moře času a historickou paměť narušily dvě diktatury; sotvakdy se proto dozvíme třeba to, jak se Baťa skutečně choval v soukromí či jak se jeho zaměstnanci cítili v Baťově všeobjímající náruči.
„Baťovci“ na svého chlebodárce ještě nedávno nostalgicky vzpomínali, ale pochybnosti už za jeho života vyjádřil – v anketě o Baťovi, kterou roku 1931 uspořádal časopis Přítomnost – například levicový ekonom Josef Macek. Baťu stejně jako všichni respondenti považoval za veskrze pozitivní zjev, vyčítal mu však „přílišnou rozpínavost“ a potlačování individuality zaměstnanců. Připomínal, že je Baťa nejen zaměstnává, ubytovává, operuje, vyučuje cizím jazykům, ale také „pořádá jim slavnosti a je na nich hlavním řečníkem, vydává a tiskne noviny, v nichž vydává podnětná hesla, a pronáší kázání na téma ‚osobní výkonnost‘, kromě toho všeho a nad to vše jest starostou města a skutečným ředitelem místní politiky“.
Petr Kellner je na nejlepší cestě Baťu v tomto ohledu napodobit. Ne že by si snad se stejným zaujetím budoval podobnou kritickému pohledu neprostupnou legendu, tedy alespoň ne tak okatým a prvoplánově starosvětským způsobem. Za celou dobu svého podnikatelského života si ale pustil k tělu jen málo lidí a pečlivě si střežil své soukromí. Novinářům proto často nezbylo nic jiného než o Kellnerovi znovu a dokola vypravovat ty samé otřepané legendy, střípky a (možná i) fámy. Je docela dobře možné, že o něm někdo v budoucnu napíše patřičně uctivou biografii s využitím interních rodinných a firemních informací a někdo jiný k tomu přidá povrchní kritiku kvůli jeho dluhovému byznysu a pročínské orientaci.
Vytvořit ale skutečně plastickou a vyváženou biografii Petra Kellnera bude pro každého budoucího životopisce kříž.
