Kdyby ministerstvo spravedlnosti vědělo, jaké kontrolní mechanismy se ve světě kryptoměn už celkem běžně uplatňují, takřka jistě by nikdy do transakce s Tomášem Jiřikovským nešlo, domnívá se Lukáš Kovanda
Ilustrační foto: Shutterstock.com
Kauza bitcoin
Kovanda: Ministerstvo podlehlo bitcoinovému mýtu. Kryptoměny z trestné činnosti jsou prakticky bezcenné
Dokud se kryptoměny Tomáše Jiřikovského neprodají, je jejich korunová hodnota nulová, žádných více než dvanáct miliard korun. A zatím se je prodat nedaří, regulace bitcoinu je přísnější, než mnozí čekali, píše Lukáš Kovanda.
HLAVNÍ EKONOM TRINITY BANK, ČLEN NÁRODNÍ EKONOMICKÉ RADY VLÁDY
Pro širší veřejnost může být největším překvapením současné bitcoinové kauzy to, že transakce s bitcoinem, údajnou „měnou nelegálních operací“, jak ji ještě loni charakterizovala Evropská centrální banka, vlastně nejsou vůbec snadné, pokud budí podezření.
Proto se také bitcoin k trestné činnosti využívá jen velmi málo, méně než konvenční měny typu dolaru, eura či koruny. Ostatně, loni činily transakce spojené s nelegální aktivitou jen asi 0,1 procenta celkového objemu všech kryptoměnových transakcí. Z toho navíc ovšem jen necelá pětina připadá na bitcoin.
Většinu, takřka dvě třetiny z onoho 0,1 procenta kryptotransakcí spjatých s nelegální aktivitou, představovaly loni ty s takzvanými stablecoiny. Stablecoiny jsou kryptoměny, jejichž relativně stabilní hodnoty (stabilní v porovnání s jinými kryptoměnami) je dosahováno navázáním na konvenční měnu typu dolaru.
Právě dolar představuje stěžejní konvenční měnu při praní peněz. Podíl tohoto praní na globálním HDP odhaduje OSN na dvě až pět procent. To je tedy, co se nelegálních transakcí týče, o řád vyšší procentuální údaj, než jaký, jak je zmíněno, připadá na krypto jako celek, včetně právě stablecoinů, a hned o dva řády vyšší údaj, než jaký připadá na samotný bitcoin.
O tom, že je bitcoin neregulovanou měnou ilegálních transakcí, zkrátka dnes prakticky nemůže být řeč, pokud kdy vůbec mohla. Ale když tento mýtus stále šíří i instituce typu Evropské centrální banky, nelze se zase tolik divit, že mu podlehli i na českém ministerstvu spravedlnosti.
Protože bitcoinová kauza, která stála funkci ministra spravedlnosti Pavla Blažka, by zřejmě vůbec nevznikla, pokud by nebyla v platnosti mezinárodní legislativa regulující kryptoprostředí. S největší pravděpodobností ten samý Tomáš Jiřikovský, který na základě vzájemné dohody poslal resortu spravedlnosti takřka miliardu korun v bitcoinech k vydražení, totiž zároveň ve stejných dnech poslal část svých kryptoměn na regulovanou kryptoburzu typu Binance či Krakenu.
Ta – právě proto, že je regulovaná mezinárodní legislativou, včetně té proti praní špinavých peněz – ale nejen, že mu je nesměnila za konvenční měnu typu dolaru, ještě navrch transakci nahlásila tuzemskému Finančně analytickému úřadu.
Tento úřad pak shledal, že ze stejné kryptoměnové peněženky – patřící tržišti s drogami či ilegálními zbraněmi Nucleus Market, tedy s největší pravděpodobností patřící kompletně Jiřikovskému – odešla zmíněná platba také českému ministerstvu spravedlnosti. Na rozdíl od kryptoburzy ale ministerstvo spravedlnosti nikoho neuvědomilo.
Tedy: regulované kryptoburzy dnes aplikují důslednější kontrolní mechanismy stran původu finančních prostředků než instituce, jako je Ministerstvo spravedlnosti ČR. Resort je ovšem nejen sám neuplatnil, ale evidentně ani nevěděl, že už se ve světě celkem běžně uplatňují.
Kdyby ministerstvo spravedlnosti vědělo, že už se celkem běžně uplatňují, takřka jistě by nikdy do transakce s Jiřikovským nešlo. Protože povědomí o takovém uplatňování by z hlediska ministerstva dramaticky zvýšilo ex ante předpokládanou rizikovost celé operace, již tak riskantní.
Teprve když daná kryptoburza uvědomila Finančně analytický úřad a ten shledal, že pochybné drogové tržiště je v transakčním vztahu s resortem spravedlnosti, a předal případ Národní centrále proti organizovanému zločinu, oznámil také Finančně analytický úřad ministerstvu spravedlnosti, že o celé věci bude muset uvědomit i Nejvyšší státní zastupitelství.
Tím se z věci, která zřejmě do značné míry měla zůstat „pod pokličkou“ jednoho resortu, stal problém, jímž se zabývá širší státní správa České republiky a nakonec i sama vláda.
Jiřikovský se mohl snažit vtáhnout do celé věci ministerstvo spravedlnosti, což se mu tedy podařilo, neboť sázel na to, že finanční operace s resortem mu dodá určitou legitimitu. Ocitne-li se člověk v situaci, kdy drží více než dvanáct miliard korun v kryptoměnách, ovšem krajně pochybného původu, zkusí mnohé, aby dodal těmto kryptoměnám punc legitimity – a aby je tedy mohl zpeněžit.
Protože jinak je v dnešním světě pokročile regulovaných kryptoburz velmi složité, ne-li nemožné, oněch více než dvanáct miliard převést z kryptoměn do konvenční měny, ať už jde o dolar, euro, či korunu. V tomto smyslu jsou vskutku prakticky nezpeněžitelné, tedy nevyužitelné v prostředí konvenčních měn a z více než dvanácti miliard se stává nula.
Regulované kryptoburzy totiž pochybně nabyté kryptoměny nejen odmítnou směnit za dolary či eura, ale navrch je žadateli o směnu zabaví. Což je tedy mimochodem osud, který může potkat i kryptoměny, které ministerstvo spravedlnosti za takřka miliardu vydražilo, resp. jejich držitele.
Tyto kryptoměny mají svůj dohledatelný původ na tržišti Nucleus, takže na regulované kryptoburze prakticky nejsou směnitelné. Samozřejmě jejich držitelé mohou zkusit štěstí na neregulované kryptoburze v zemích typu Číny, Mexika nebo Seychel, avšak i tak může být proces jejich převodu do konvenční měny značně strastiplný, velmi zdlouhavý, rizikový a s nejistým výsledkem.
Zdá se tedy, že ministerstvo spravedlnosti nejen, že mělo – ať už vědomě, či nevědomě – dodat legitimitu finančním prostředkům odsouzeného zprostředkovatele obchodů s drogami a zbraněmi, ale navíc ještě v rámci toho všeho v oficiální aukci prodalo zájemcům z řad veřejnosti vysoce toxické kryptoměny pocházející od tohoto zprostředkovatele, v regulovaném prostředí stěží konvenčně zpeněžitelné.
Celá kauza je tedy ze všeho nejvíce sledem přehmatů ministerstva spravedlnosti, které vskutku zřejmě vážně podlehlo mýtu o neregulovaném prostředí kryptoměn.
