Premiér Andrej Babiš velmi často připomíná, že se jeho vláda chce z krize proinvestovat. Proto také navrhuje příští rok investovat rekordních 128 miliard do dopravy. Jenže v pozadí tohoto smělého plánu se zhmotňuje nová krize: v Česku se už 30 let neotevřel jediný kamenolom a do deseti let skončí až 60 procent těch stávajících. Obdobná krize se týká písků a štěrku. Podle odborníků tato ekonomická brzda už brzy stopne celý stavební byznys. A otevřít nová ložiska se stále nedaří.

Druhá krize za dveřmi

„Pokud se nic nezmění, do deseti let tady máme rozsáhlou stavební surovinovou krizi," varuje Josef Godány, ložiskový geolog z České geologické služby.

Jeho predikce dokládají konkrétní příklady. Třeba kopec Tlustec, ležící na Českolipsku. V historii tam těžba probíhala, pod povrchem leží jeden z nejkvalitnějších čedičů v Česku. „Přišli jsme s velmi šetrným projektem, chceme těžit za použití nejmodernějších technologií a bez zásahu do vrcholových partií. Přestože jsme dotčené obci nabídli velkorysou kompenzaci, náš záměr úřady bez výsledku projednávají už 13 let," říká Petr Houska, ředitel Kamenolomu Brniště.

Takřka stejný scénář se opakuje i jinde. V Ševětíně na Českobudějovicku se také těží kámen už od 19. století. „Když jsme tam nedávno představili záměr na zrušení staré technologické linky a vybudování nové, moderní dál od městysu, v reakci vznikla protestní petice, a dokonce ji omylem podepsali i chataři, kteří přesunutí linky ve skutečnosti podporují," popsal Pavel Fučík, jednatel společnosti Kámen a písek.

Petr Weikert

Milan Mužík ze společnosti České štěrkopísky má podobnou zkušenost se záměrem u Uherského Ostrohu, který několik let paralyzují obavy místních o zdroj pitné vody. „Pískovny v Česku i v Evropě fungují zcela běžně v blízkosti jímacích objektů vodárenských soustav a v záplavových oblastech. A není znám jediný případ, kdy by v důsledku tohoto uspořádání došlo k ohrožení vodního zdroje. Jen v samotném povodí Moravy se štěrkopísek těží u sedmi z deseti hlavních vodárenských soustav a všechny zároveň leží v záplavovém území," vyjmenovává.

Kámen bez úspěchu

Není účelem tohoto textu zastávat se těžařské lobby. Je zřejmé, že nelze rezignovat na ochranu přírody kvůli jejímu byznysu, a je zajisté nutné každý záměr důkladně posoudit, než těžba nenávratně změní krajinu. Ale na druhé straně se stačí jen podívat na data o zahájených projektech, aby bylo jasné, že tady přece jen něco dost vázne. Podle České geologické služby do deseti let skončí 50 až 60 procent z 204 aktivních kamenolomů a 60 procent ze 149 stávajících pískoven.

Za posledních 30 let se u nás neotevřel jediný nový kamenolom. Za posledních 15 let procházely posudkem vlivu na životní prostředí EIA jen dva zcela nové záměry, které ovšem dostaly nesouhlasné stanovisko, a zhruba ze 17 dalších mají souhlas jen tři, nicméně žádný z nich doposud neprošel do fáze povolení hornické činnosti. Situace je trochu lepší v oblasti štěrkopísků, ale i tam je povolených nových záměrů jen velmi málo.

Právě teď je poslední chvíle na to, aby se Česko z chystané stavební krize dostalo. V tomto oboru se nic neodehraje ze dne na den ani z roku na rok. Řízení o povolení těžby trvají u štěrkopísků v některých případech osm až deset let. Schvalovací procesy pro těžbu stavebního kamene pak zaberou od vyhledání ložiska k těžbě minimálně deset až 12 let. Slova Josefa Godányho o potížích, které přijdou za deset let, touto optikou dávají smysl.

Kdo to postaví?

Stát má přitom smělé plány. Chce stavět dálnice, jichž má před sebou ještě necelých tisíc kilometrů. Vláda se odhodlala i k obrovskému projektu vysokorychlostní železnice, která má vyjít na částku kolem 400 miliard korun. Pokud mají na tratích vlaky jezdit rychlostí přes 300 kilometrů v hodině, budou o to vyšší nároky na stavbu, kamenivo nevyjímaje. „Přísná kritéria pro výstavbu železničních koridorů vysokorychlostních tratí splňuje pouze sedm kamenolomů s roční kapacitou nad 110 tisíc tun. Pro představu: na metr železničního tělesa potřebujete v průměru osm tun kameniva," upřesňuje Josef Godány. A že problémy na železnici reálně hrozí, potvrzuje sama Správa železnic: „V současné době počet výrobců s potřebným osvědčením neklesá, ovšem ani se nezvyšuje, a až dojde v horizontu let k vytěžení současných ložisek, nastane problém s nedostatkem kameniva, a tím i s ohrožením výstavby a rekonstrukcí tratí," říká mluvčí instituce Marek Illiaš.

Zlaté písky

Co tedy reálně hrozí? Může se zdát, že nejde o nic zásadního: když nebude kámen nebo písek v jednom kraji, přiveze se z jiného, případně ze sousední země. Jenže v tomto oboru panují trochu jiná pravidla. Kámen je příliš levná surovina na to, aby se dovážel. Nejefektivnější je mít jej přímo tam, kde probíhá stavba, jinak vše postrádá ekonomický smysl - náklady na dopravu by byly vyšší než na těžbu. Vzdálenostně to lidé z oboru odhadují na nějakých 30 kilometrů.

Proto tady hraje roli soběstačnost nikoli republiky jako celku, ale každého kraje. A tady se už naráží na limity. „Nelze uvažovat o tom, že by bylo možné zásobovat, respektive dotovat sousední kraje. Všechny kraje jsou na pokraji své soběstačnosti a některé se už dostaly do deficitu. Největší deficity jsou v Praze a v krajích Středočeský, Pardubický a Královéhradecký, Ústecký, Zlínský a postupně přibývají další kraje - Karlovarský a podobně," říká Godány v souvislosti se stavebním kamenivem.

U štěrkopísků chybí takzvaná hrubá frakce, po níž vzrostla poptávka. Problémy jsou ve Středočeském, Olomouckém, Jihočeském, Královéhradeckém i Zlínském kraji, který dokonce musí část spotřeby uspokojovat přeshraničními dodávkami ze Slovenska. Podle aktuální mapy aktivních ložisek není třeba v Kraji Vysočina jediná pískovna, štěrkopísek se sem vozí z Jihomoravského, nebo dokonce až z Jihočeského kraje. Deficitní na štěrkopísek začíná být rovněž velká část území krajů Karlovarského, Plzeňského, Moravskoslezského, Ústeckého a jižní polovina Středočeského kraje.

U posledně jmenovaného zůstaňme a podívejme se opět na data geologické služby. Spotřeba kameniva je po dle ní dlouhodobě na úrovni pěti tun na obyvatele (toto číslo již bere v úvahu i co největší využití recyklátů), a kraj tak (bez Prahy) každý rok potřebuje cca 6,6 milionu tun kameniva. Kde jej zajistit, netuší.

Porostou ceny

Je zřejmé, že nedostatek bude v příštích letech kompenzován vyšší cenou materiálů, a tedy i staveb. „Nedostatek písku a přírodního kameniva může významně prohloubit ekonomickou krizi, do které se nyní řítíme v souvislosti s pandemií koronaviru. Uvědomme si, že máme-li se z krize proinvestovat, musíme mít z čeho," komentuje Milan Mužík.

Doprava surovin vedle prodražení staveb zatěžuje průjezdem kamionů města a obce, zvyšuje hluk a prach. „Pokud nebudou suroviny k dispozici, bude v lepším případě všechno dražší, méně ekonomické a pomalejší, v horším případě to nebude vůbec. Ostatně první signály nedostatku kvalitního kameniva se projevují již nyní v podobě silnic popraskaných po každé zimě," komentuje Petr Houska.

Ministerstvo průmyslu a obchodu o problému ví, zmínilo jej i ve státní surovinové politice. Odblokování situace si vyžádá rychlou změnu zákonů. „Požádali jsme Českou geologickou službu o analýzu, která by měla zhodnotit životnosti zásob těžených ložisek stavebního kamene a štěrkopísků," uvedla mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Miluše Trefancová.

Podle lidí z oboru by se změna měla týkat i rozdělení plateb za vytěžené nerosty a plateb z plochy dobývacího prostoru. Těžaři volají také po zjednodušení povolovacího procesu, úpravě možnosti námitek proti němu a podobně. Josef Godány zmínil i odliv mozků z oboru. Za poměrně krátkou dobu dojde podle něj k totální absenci odborníků z geologie a těžebního průmyslu, kteří dnes dosáhli věku mezi 55 a 65 lety. Zdá se, že tento problém bude tvrdší než kámen.