Je slovo „starosta“ dostatečně ruské? Rusko uzákonilo zákaz používání cizích slov

Zákon o státním jazyce Ruské federace umožňuje zakázat používání cizích slov, pokud existuje domácí ekvivalent.

Je slovo „starosta“ dostatečně ruské? Rusko uzákonilo zákaz používání cizích slov
ilustrační foto | Profimedia.cz

Soud v ruské Jaroslavli řešil v minulých dnech bizarní případ, jehož podstatu lze vystihnout následující otázkou: Jsou slova „mer“ (tedy starosta), „merija“ (radnice) a „municipalitět“ (municipalita) dostatečně ruská, či ne? Správní žalobu k soudu podal bývalý zastupitel Jaroslavle a někdejší kandidát na jejího starostu (tedy kandidát na „mera“) Aleksandr Simon.

Oblastní soud o žalobě rokoval minulý týden a rozhodl, že trojice zmíněných slov je dostatečně ruská, a může se proto dále používat.

Když je slyším, nemohu jíst

Podání žaloby umožnila existence zákona o státním jazyce Ruské federace. Ten v Rusku platí od roku 2005, Státní duma ho naposledy novelizovala letos v únoru a jeho současné znění zakazuje (kromě jiného) veškerým státním orgánům používat cizí slova, pokud k nim existují domácí ekvivalenty. 

Slova „mer“ a „merija“ jsou odvozena z francouzského „maire“, což značí starosta, a „municipalitět“ proniklo do ruštiny (stejně jako do jiných evropských jazyků) z latiny. Všechna tři slova mají v ruštině synonyma, a tak se Simon rozhodl podat žalobu na gubernátora, místní zastupitelstvo a místní úřady, aby cizí výpůjčky sprovodil ze světa. Svůj krok odůvodnil tvrzením, že se mu ona trojice slov nelíbí: „Když je slyším, nemohu jíst.“ 

Důvody, proč soud správní žalobě nevyhověl, ruská média podrobně nerozebírají a vystačila si se stručným vysvětlením, že řečená „starostenská“ slova jsou v moderní ruštině již ustálená.

Svéráz národního jazyka

„Mer“ sice v ruštině zůstal, ale nové žaloby nepochybně přijdou. Zákon hlídající čistotu ruštiny totiž umožňuje, aby kdokoli žaloval prakticky cokoli. 

Koneckonců zkuste si podobný zákon představit u nás. V politice by měl namále třeba prezident (hlava státu) či premiér (předseda vlády), místo fotbalu by se hrála jen kopaná, přestali bychom jíst knedlíky (máme přece šišky), z chemie by zmizely třeba fosfor, chlor a sodík (vytáhla by se obrozenecká pojmenování – kostík, solík, luník), z hudby akord (souzvuk), nikdo už by nebyl anonymním, ale jen bezejmenným, a pokud by soudci sáhli ke skutečnému purismu, mohli bychom ještě nakonec místo regálů říkat „přetahy skřínné“, místo kalendáře „rokodník“ a cigaretě „podnosnice libočudná“.