Těstoviny na pranýři: Americká cla, která vaří krev v Itálii
Shutterstock.com
Špagety za stovku? Americká cla dusí italské výrobce těstovin
Na první pohled to vypadá jako další epizoda obchodní války. Ale v hrnci se nevaří jenom pasta. Vaří se vztek, hrdost i přežití jednoho z nejikoničtějších exportních artiklů Itálie. A to vše pod pokličkou, kterou přimáčkl Washington s razancí, která vyráží dech.
šéfredaktor
Americký prezident Donald Trump se po návratu do Bílého domu rozhodl opět roztočit obchodní centrifugu – a tentokrát si na mušku vzal italské těstoviny. Třináct značek čelí od 4. září předběžným celním sazbám ve výši neuvěřitelných 91,74 %. Pokud rozhodnutí Ministerstva obchodu USA zůstane v platnosti, tarify vstoupí v platnost v lednu 2026. V kombinaci s již zavedenými 15% cly na dovoz z Evropské unie by výsledná celní zátěž činila 106,74 %.
Pro italské výrobce, kteří jen v roce 2024 vyvezli do USA těstoviny v hodnotě téměř 700 milionů eur, je to rána přímo do břicha.
„Je to neférové. Jde o protekcionistické opatření Spojených států proti italské pastě,“ říká Margherita Mastromauro, prezidentka sdružení Unione Italiana Food, největší organizace sdružující italské potravináře. A nejde jen o čísla. V sázce je prestiž, zaměstnanost a podstata italské identity.
Kauza, která zraje od devadesátých let
Zatímco většina obchodních sporů poslední doby vznikla z ničeho nic, tato kauza má dlouhé vousy – a bohužel ne z parmezánu. Její kořeny sahají až do roku 1996, kdy američtí výrobci obvinili Italy z dumpingu – tedy z toho, že své produkty prodávají na americkém trhu levněji než doma. Od té doby se Itálie s různými formami cel potýká pravidelně.
Ale tak brutální tarify jako dnes? Ty zatím nikdy na stole nebyly.
„Potřebujeme pomoc, protože je do toho zapojená velká část našich firem. Při tak vysokém clu znamená, že nebudeme moci vyvážet, dokud neproběhne nová revize,“ varuje Mastromauro.
Vyšetřování, na jehož základě cla vznikla, se týkalo období od července 2023 do června 2024. Italové doufají, že revize na konci roku 2025 přinese vysvobození. Do té doby však zůstávají v nejistotě – a bez možnosti efektivně vyvážet.
Od žalob ke geopolitice
Italské firmy neztrácejí čas. Garofalo a La Molisana už podaly žaloby proti rozhodnutí. Zatímco právní bitvy běží, diplomaté zkouší otevřít druhou frontu.
„Jde víc o právní než politickou záležitost,“ přiznává Mastromauro. Ale jak ukazuje vývoj, tlak na politickou scénu roste.
Italský ministr zemědělství Francesco Lollobrigida mluví o „hyperprotekcionistickém mechanismu“, který dusí italské výrobce. Ministerstvo zahraničí už se zapojilo do procesu jako „zainteresovaná strana“ a tlačí na americké úřady, aby přehodnotily své rozhodnutí. Evropská komise situaci sleduje, i když sama přiznává, že manévrovací prostor je omezený.
Klíčové je červencové dojednání transatlantické dohody, podle které byla cla mezi USA a EU stanovena na 15 %. Její dodržování obě strany pečlivě sledují, i když se v kuloárech šíří obavy, zda Trump opět nesáhne k jednostranným tahům.
Politika, nebo obchodní šachy?
Na bruselské straně se nicméně zvažují i protiopatření. Podle představitele EU, který hovořil s Euronews, je americké opatření „technicky v souladu“ s pravidly Světové obchodní organizace (WTO), jelikož se jedná o klasický nástroj obchodní obrany – nikoliv svévolné clo.
„Pokud ale ve vyšetřování najdeme chyby, budeme je rozporovat a otevřeme otázku i před WTO,“ potvrdil úředník. EU tak nechává otevřenou možnost odvetných opatření, pokud bude mít z čeho vycházet.
Evropský parlament nespí. Europoslanec Brando Benifei, předseda delegace pro vztahy s USA, označil americké kroky za „zjevně diskriminační“ a vyzval Komisi k akci.
Past na spaghetti?
Zůstává však otázka: proč právě teď? A proč právě pasta?
Vzhledem k dobrým vztahům italské premiérky Giorgie Meloni s Trumpem se zdá být výběr těstovin jako cíle spíše paradoxní. Podle zdrojů z Bruselu však může jít o interní přetlačovanou uvnitř americké administrativy. Ministerstvo obchodu a Úřad obchodního zmocněnce USA si údajně přehazují pravomoci – a právě v tomto zmatku mohla vzniknout snaha „trumfnout“ jeden druhého symbolickým zásahem proti tak ikonickému artiklu, jakým je italská pasta.
Tím spíš, že v očích amerických voličů jde o jednoduchý signál: „chráníme americké výrobce“. Jenže za tímto gestem zůstává evropský partner s rukama v těstě – a s nejistou budoucností.
