Hladové státní krky: koho platí stát a kolik nás to skutečně stojí
Česká byrokracie vesele bobtná. Socansko-babišovské období rozhazování zdražilo státní správu jen na platech víc než o polovinu.
Při shánění zdrojů na financování sociálních opatření k tlumení dopadů růstu cen energií na domácnosti začala vláda přemýšlet o nových daních, ačkoli se při nástupu do úřadu zavázala, že zvedat daňové zatížení nebude. V současné mimořádné situaci by se to asi dalo pochopit. Ale jen tehdy, pokud by kabinet přicházel i s nějakými jasnými představami, jak zároveň ušetřit přinejmenším stejnou částku někde jinde.
Kde by se mělo šetřit v první řadě, je celkem zřejmé. Druhou největší výdajovou položkou státního rozpočtu (po důchodech) jsou platy státních zaměstnanců. Letos mají spolknout 252,4 miliardy korun a vláda zrovna zvažuje, že pod tlakem odborářů státní platy opět zvedne, a přinejmenším vybraným kategoriím docela výrazně. Odboráři se dokonce dožadují plné kompenzace inflace.
V roce 2017 padlo na platy 162 miliard. Za pět let se tak provoz státu na vyplacených mzdách prodražil o 55,8 procenta. Asi v celých veřejných rozpočtech nenajdeme položku, která by rostla srovnatelným tempem. A stejně těžko bychom hledali privátní firmu, která by si mohla podobný růst mezd dovolit. Požadavky odborářů jsou z tohoto pohledu nehorázná drzost.
Navýšení výdajů je dáno samozřejmě nejen růstem průměrných mezd, ale i zvyšováním počtu zaměstnanců rozpočtových i příspěvkových organizací. Svou vlastní analýzu vývoje počtu státních zaměstnanců a s tím souvisejících nákladů zveřejnila Národní rozpočtová rada před prázdninami v naději, že vládě poskytne vodítko pro budoucí šetření. Pozoruhodná studie vodítko jistě dává, ale ukazuje zároveň, že nejde o jednoduchý škrtací úkol.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot