Když Jack Dorsey na začátku prosince oznámil, že odchází z funkce šéfa Twitteru, jako na povel se v každé druhé technologicky orientované publikaci od Bangladéše po Peru objevil oslavný článek na jeho adresu. „Dorsey objevil něco, co o komunikaci jiní lidé nevěděli,“ dostal technorgasmus autor textu na serveru inc.com. „Nemáme se dobře, protože to, co děláme, není vždy srovnáno s tím, co jsme,“ pokračoval text. „Dorsey sice odchází z čela Twitteru (zůstává nicméně vlastníkem dvou procent akcií), ale zároveň začíná svoje tažení za komunikací – a co je důležitější, za propojením (či souvislostí).“ A tak podobně obsažně se komentátoři projevovali; kdyby ještě existovaly redakce, byla by v nich patrná zvýšená spotřeba vlhčených ubrousků.

Dorsey si mezi zakladateli technologických firem skutečně vydobyl postavení, které někdo trefně popsal jako druhé vtělení Steva Jobse. Plnovous, výstřední oblékání i osobní návyky – jí jen jedno jídlo denně, do práce chodil jednu dobu výhradně pozadu, v jiném období muselo všechno u něho doma i v kanceláři být natřené bílou barvou, stresu se zbavuje pomocí starých buddhistických technik – stejně jako idiosynkratický způsob řízení firmy na určitou podobnost s někdejším vůdcem Applu odkazují.

Rozdíl je v tom, že jeden z Jobsových vynálezů, chytrý telefon, ovládá svět do míry předtím nepředstavitelné, za jeho vlády nastoupil Apple cestu k obrovské ziskovosti a růstu; dnes patří – podle tržní kapitalizace – mezi tři největší firmy světa. Naopak Twitter drtivou většinu své patnáctileté existence prodělává. A jakkoli Dorsey, zakladatel firmy, jenž byl již jednou odejit, aby se znovu vrátil (hle, další paralela s Jobsem je na světě), udělal všechno, aby jeho rozlučka vypadala jako předem promyšlený tah za účelem vyššího snažení, skutečnost je jednodušší. Dorseymu hrozil vyhazov, protože firma si vedla ekonomicky zle.

Šéfovi kamarádi

V únoru loňského roku spojili síly dva z dravých investorů do Twitteru, Elliott Management a Silver Lake. Požadovali vytvoření zvláštního dozorčího výboru, jenž by dohlížel na práci managementu, jemuž tehdy Dorsey velel. Proč to neudě­lalo rovnou představenstvo, ptáte se? Protože (tvrdí Nick Bilton, nejspíš největší novinářská kapacita přes Twitter) měl tehdy ještě Dorsey v představenstvu příliš mnoho kamarádů.

Bezprostřední popud k vytvoření netradičního výboru daly investorům výsledky Twitteru za rok 2019. Po slibném prvním pololetí přišly – ještě před nástupem pandemie – dva kvartály mizerné. Elliott Management a Silver Lake si proto na jaře loňského roku vymohly, že v říjnu 2020 provedou přezkoumání činnosti managementu. Požadovaly také, aby se Dorsey vzdal funkce výkonného ředitele v jedné ze „svých“ dvou firem – kromě Twitteru už tehdy velel poskytovateli finančních služeb Square. Dorsey to odmítl – a v říjnovém střetu ještě uspěl. Jenže věděl, že stačí jediné další finanční zklamání, aby se od něj zastánci v představenstvu odvrátili – a pak už by nemohl být režisérem svého odchodu.

Daniel Deyl

Něco takového by se nelíbilo nikomu, tím méně Dorseymu. Nejpodstatnější rozdíl mezi ním a Jobsem je v tom, že Jobs byl především skvělý obchodník – dokázal přesvědčit dnes již prakticky celý svět, že bez jeho předražených elektronických hraček si nedokáže představit další život. Dorsey se také vyprofiloval jako úspěšný marketér – jen s tím rozdílem, že produktem, jejž propagoval nejlépe, byl on sám. Osvětlit to pomůže malý výlet do minulosti.

Prcek v automatu

Když přijedete na ostrov Alcatraz u kalifornských břehů, musíte si koupit z automatu vstupenku. Problém je v tom, že automaty jsou jen stroje a čas od času se porouchají – a dovnitř se vejde jen člověk velice malého vzrůstu. Tím byl právě Jack Dorsey, který se v prvních letech třetího tisíciletí živil tím, že si v případě potřeby vlezl dovnitř automatu i s notebookem a na místě stroj dokázal restartovat.

Právě díky angažmá na Alcatrazu se Dorsey seznámil s Edem Williamsem, zakladatelem firmy Odeo na vyhledávání video- a audiozáznamů. Williams jej najal do party softwarových inženýrů, jež zanedlouho vymyslela předchůdce Twitteru. V čele výzkumu stáli Dorsey a jeho kamarád Noah Glass (jehož příspěvek byl podstatně větší). Když se Dorsey o rok později dostal do vedení firmy, Glasse bleskově propustil. „Od té doby Dorsey říká, že Twitter vymyslel sám, když mu bylo sedm let, a podobné blbosti,“ uvádí Bilton.

Daniel Deyl

Jeho kariéra stoupala rychle. V roce 2006 poslal první tweet, o rok později se stal generálním ředitelem firmy – a o rok později funkci zase opustil, protože firma prodělávala víc, než investoři očekávali. To je od té doby leitmotivem stížností na Twitter vůbec: ačkoli jeho společenský dopad je srovnatelný s Facebookem, finančně zůstává (alespoň oproti Facebooku) chudákem. Od roku 2013, kdy firma vstoupila na burzu, prožila více let ztrátových než ziskových.

Po sedmi letech, v roce 2015, se Dorsey – znovu podobně jako Jobs – do vedení Twitteru vrátil, již jako miliardář, jímž se stal o dva roky dříve díky vstupu firmy na burzu, ačkoli se na něm sám nepodílel. Od jeho návratu vzrostla cena Twitteru o 63 procent – ale to je podle měřítek té doby málo. „Když prezident Spojených států používá čtyři roky vaši platformu jako prakticky jediný komunikační kanál, asi byste kolem toho měli umět udělat lepší byznys, než jak to dokázal Twitter,“ shrnuje agentura Bloomberg v komentáři na to téma námitky akcionářů. Jack Dorsey může být (v kontextu daném první ligou digitálního byznysu) slušný člověk, jak potvrdil starostí o udržení Twitteru na uzdě v době pučící ústavní krize v USA, ale možná není dost dobrý vrcholový manažer.

Daniel Deyl

Vylepšení si dnes Twitter slibuje od Dorseyho nástupce Paraga Agrawala. Trh mu ale dvakrát nevěří: ačkoli akcie firmy poskočily o tři procenta vzhůru po zprávě o Dorseyho odstoupení, ještě týž den skončily se ztrátou 2,7 procenta, když vešlo ve známost jméno jeho nástupce, dlouhodobého firemního insidera. „Úspěšnost nového vedení Twitteru se bude bezprostředně odvíjet od toho, jak se dokáže odstřihnout od Dorseyho a jeho vlivu,“ napsaly k tomu newyorské Timesy.

Dorsey se tak mezitím může věnovat jinému svému zájmu – bitcoinu. Logickou platformou k tomu se jeví jeho druhá firma, Square. Její síť začala jako lepší mapa, ale dnes se profiluje coby poskytovatel finančních služeb, přičemž se soustřeďuje právě na zprostředkování bitcoinových transakcí. A ačkoli Square na sebe nikdy nepoutal takovou pozornost jako Twitter, jeho finanční výsledky jdou konzistentně nahoru (viz graf). Zlí jazykové mohou tvrdit, že hlavně proto, že se Dorsey podstatně více věnoval Twitteru. Jestli mají pravdu, se dozvíme rychle.