Spojené arabské emiráty mají něco přes deset milionů obyvatel, z toho skoro devět milionů jsou cizinci ze všech koutů světa. Indů jsou skoro tři miliony. Přesto podle úředních záznamů evidovali loni v Emirátech pouze 10 500 případů, kdy buď někdo přišel do země ilegálně a po měsíci vězení a zaplacení mastné pokuty byl deportován, nebo přešvihnul povolení k pobytu a po měsíci vězení a zaplacení mastné pokuty byl deportován.
Země, která přitahuje ekonomické migranty jako magnet a má nesrovnatelně vyšší podíl obyvatel narozených v cizině než kterýkoli člen EU, nemá zjevně s ilegální imigrací závažný problém. Důvod je zřejmý – perspektiva, že zaplatíte spoustu peněz, abyste se dostal do basy a byl deportován, dokáže odradit skoro každého.
Jistě, SAE nenahlížejí na otázky, jak naložit s těmi, kteří se pokusí z jakýchkoli důvodů ilegálně překročit hranice, stejně jako evropská legislativa, a už vůbec ne jako lidskoprávní organizace.
Remitence vítězí
Co však Emirátům upřít nelze, je, že sice nekompromisně potírají ilegální migraci, ale ve velkém přijímají ty, kteří chtějí do SAE přijet, aby tvrdě pracovali a posílali domů peníze. Legální pracovní povolení umožňuje obrovskému počtu Indů, Pákistánců, Egypťanů, Bangladéšanů, Srílančanů a já nevím komu ještě podporovat rodiny a vytáhnout je z chudoby.
A teď si tipněte, kdo posílá víc peněz, aby potíral chudobu a napomáhal rozvoji? Remitence, tedy převody příjmů zahraničních pracovníků z hostitelských zemí do zemí původu, svým objemem daleko převyšují oficiální rozvojovou pomoc a jsou srovnatelné s objemem přímých zahraničních investic, celosvětově. A vůbec se nedají srovnávat s objemy dobrovolného dárcovství.
Remitence navíc proudí i do nestabilních a různě problémových zemí a oblastí, kam žádný investor nepustí ani dolar. Euro za euro, finanční tok z převodu pracovních příjmů, představující přes deset procent HDP Emirátů, několikanásobně převyšuje cokoli, co v EU dáváme, abychom zastavili příliv migrantů, jichž se tolik bojíme.
Přitom i ti, kteří přistávají na Lampeduse, jsou většinou ekonomičtí migranti, kteří chtějí jít za lepším. Stárnoucí Evropa samozřejmě migraci potřebuje a bude ji potřebovat stále více, ale nesmí vytvářet zdání, že si to jde vynutit.
Stárnou i jiné vyspělé země, které se bojí migrace tohoto typu, namátkou Japonsko a Jižní Korea, ale zároveň udělují pracovní povolení po předchozím zaškolení uchazečům ze zemí jihovýchodní Asie.
Jediné řešení
Takže co s tím? Masivně zvýšit objem pracovních povolení pro ty, kteří doma získají jazykovou a odbornou kvalifikaci, v rámci rozvojové pomoci vybavit učebny, zajistit pedagogy učící podle vzájemně uznatelných osnov. Úspěšné studium zakončené uznatelným diplomem a certifikátem bude mít jako bonus pracovní povolení bez zbytečné buzerace. Jen evropské zdravotnictví by hned zítra užilo stovky tisíc zdravotních sester a bratrů, o pečovatelích v zařízeních sociální péče ani nemluvě.
Lidí bude mít Afrika na rozdíl od Evropy, ale i celé východní Asie dost. Tohle je jediné oboustranně výhodné řešení, je relativně jednoduché a už se v určitém rozsahu cíleně praktikuje (třeba Němci v Ghaně). Teď jde o to, znásobit tuto legální cestu a zpřísnit tu ilegální. Detenční centra nemusejí být na ostrově Manus u pobřeží Nové Guineje, jak to mívali Australané, ale zamítnutí žadatelé by měli být deportováni rychle.
