Svět si připomněl první výročí uvalení karantény na Wu-chan. A my nejsme o mnoho dál ve spolehlivém vysvětlení toho, odkud se koronavirus v tomto čínském velkoměstě s 11 miliony obyvatel vlastně vzal. Tak jak čínské vedení zprávy o šíření do té doby neznámého onemocnění dýchacích cest v kritických týdnech na začátku tvrdě potlačovalo, nyní oslavuje, jak režim situaci zvládl -od obrovské výstavy v samotném Wu-chanu až po televizní drama.

Současné čínské statistiky jsou ve srovnání například s těmi českými neuvěřitelně nízké i v absolutních číslech (23. ledna, v den prvního výročí wuchanského lockdownu, evidovali 107 nových případů se symptomy nemoci), natožpak s přihlédnutím k 1,4 miliardy obyvatel Číny. Každé potenciální ohnisko nákazy je potíráno vskutku s mimořádnou důsledností s tím, jak se blíží oslavy příchodu čínského Nového roku, které jsou spojeny s cestováním stovek milio nů lidí ke svým rodinám. Ministerstvo dopravy v Pekingu počítá s poklesem individuálních cest ve srovnání se sezonou 2019 asi o 40 procent, nicméně s nárůstem o deset procent oproti té loňské. Blamáž v podobě návratu epidemie si pochopitelně vedení, které se nechává velebit za to, jak ji porazilo, nemůže před svátky, letos začínajícími 11. února, dovolit.

Čínská propaganda se usilovně snaží a navozuje dojem, že země sama je obětí, neboť koronavirus docestoval na dovezených potravinách, nebo přinejmenším, že původ koronaviru vychází z několika ohnisek a v těch zahraničních se měl vyskytovat dřív než v Číně.

Zapomeňte na začátek

Ze zahraničněpolitického hlediska je význam zamlžení původu jasný: pakliže za něj Čína nemůže, pak světu i domácímu obyvatelstvu předvedla, že je schopna se s nákazou exemplárním způsobem vypořádat, a ještě jiným zemím účinně pomáhá. Nejen dodávkami ochranných pomůcek po stamilionech kusů, ale nyní i vakcín čínské provenience strategickým partnerům v rozvojových zemích. Žádoucí vyznění má jednak vytěsnit vzpomínku na začátek pandemie, jednak poukázat na superioritu „čínského modelu“ ve srovnání s dekadentním Západem. Ten nejen epidemie nezvládá a hroutí se ve vnitropolitických konfliktech, ale navíc „syslí“ vakcínu pro potřeby svých obyvatel a na rozvojové země z hlediska dostupnosti očkovacích látek nemyslí.

Miroslav Zámečník

Tím, že Čína zvládá účinně potírat nová ohniska nákazy, nemá - na rozdíl od Spojených států a zemí EU, které se potýkají s rychlým šířením koronaviru v opakujících se vlnách - akutní potřebu proočkovat co nejrychleji vlastní obyvatelstvo. Přitom vývojem vakcín proti covidu-19 se v Číně zabývá řada subjektů, státních i soukromých, které jsou v různých fázích klinických zkoušek a schvalovacího procesu. To ale zároveň Číně umožňuje nabídnout vakcínu zemím, které participovaly na třetí fázi klinických zkoušek a projevily zájem o čínské vakcíny od několika výrobců. Do té doby, než projdou místními schvalovacími procedurami v zemích příjemců, mohou čínské společnosti „pilovat“ technické detaily této specifické varianty hedvábné stezky.

Vakcíny vyvinuté v Číně jsou většinou dělány podle klasického mustru (inaktivované viry, firmy Sinopharm a Sinovac), případně na bázi adenoviru typu 5 (Ad5-nCoV) od soukromé firmy CanSino Biologics, možná mají nižší účinnost, ale nevyžadují kompletní „studený“ logistický řetězec při ultranízkých teplotách. V nejméně rozvinutých zemích, často v tropech a oblastech bez spolehlivých dodávek elektřiny, je iluzorní takové požadavky splnit, takže nižší nároky jsou pro tento typ příjemců obrovskou výhodou.

Vakcínová hedvábná stezka

Brazílie má potvrzených 100 milionů dávek od firmy Sinovac, Indonésie 125 milionů, Chile 60 milionů, Turecko 50 milionů, Malajsie 14 milionů. Čína nabízí samozřejmě i financování formou návratných půjček.

Země, které mají k dispozici produkční základnu, si v rámci poskytnutí kapacity dokázaly vyjednat od farmaceutických společností dodávky nebo paralelní výrobu, další rozvojové země, které mají infrastrukturu, která umožňuje podílet se na klinických zkouškách, využily této slabší, ale přece jenom páky. Pak jsou země, které nemají ani výzkum, ani peníze, ani výrobní kapacity, ani se nemohou podílet na klinických zkouškách - ty jsou odkázány na to, že se mezinárodní společenství na jejich potřeby finančně i z hlediska skutečných dodávek a zajištění potřebné infrastruktury poskládají.

Čína je i v této oblasti mazaná. V říjnu loňského roku se připojila k projektu Covax, zaštiťovanému Světovou zdravotnickou organizací (WHO), který by měl zajistit přístup k vakcínám i pro chudé rozvojové země, a už loni v květnu slíbila ústy prezidenta Si Ťin-pchinga osobně poskytnout na vakcinaci v chudých zemích dvě miliardy dolarů. Spojené státy za Donalda Trumpa participaci na Covaxu vzhledem k přerušení vztahů s WHO odmítly, ale jsou největším dárcem spolupracující aliance GAVI, do níž chtějí věnovat na stejné účely čtyři miliardy dolarů. (Bidenův hlavní zdravotní poradce Anthony Fauci už 21. ledna oznámil, že se USA ke Covaxu připojí.)

Miroslav Zámečník

Soupeření o vliv v jednotlivých částech světa se neomezuje na to, kdo si vytvoří ve světě „očkovací goodwill“, zda Západ, nebo Čína. Třeba v jižní a jihovýchodní Asii nechce připustit narůstání čínského vlivu Indie, která před pár týdny spustila svoji obří vakcinační kampaň a indický premiér Naréndra Módí slibuje, že ani spřátelené sousední země nenechá na holičkách a daruje jim 20 milionů dávek. Dodávky očkovacích látek do Bhútánu, na Seychely, Mauricius, na Maledivy, do Bangladéše a Myanmaru už země zahájila počínaje 20. lednem a komerční dodávky od Brazílie přes Maroko až po Saúdskou Arábii jsou nasmlouvány.

V tomto ohledu je Indie supertěžká váha: Serology Institute of India je největším výrobcem očkovacích látek na světě. Akorát soused, kde by diplomatické vítězství bylo nejcennější - Pákistán -, se s žádostí na ni neobrátil. Jemu slíbila darovat půl milionu dávek Čína.

Pozor na očkovací nacionalismus

Samostatnou kapitolou je Afrika, kde Africká unie nasmlouvala 270 milionů dávek. Čína, která má na kontinentě řadu strategických dodavatelů surovin, slibuje už od loňského roku, že vakcíny pro Afriku jsou vysokou prioritou. Dodávky zdravotních pomůcek, často darované, byly masivní, na obdobnou velkorysost, pokud jde o vakcíny, se čeká. V Egyptě se chystá licenční výroba čínských vakcín, s Addis Abebou spojuje jihočínský Šen-čen nachystaný logistický „studený řetězec“, jen konkrétní objemy a data zahájení masivních dodávek chybějí i po lednové návštěvě čínského ministra zahraničních věcí v Nigérii, Tanzanii, Botswaně, DR Kongo a na Seychelách. Pokud Afričané měli nějakou romantickou představu o tom, že spolupráce s Čínou je katapultuje z postkoloniální éry rovnou do 21. století, tak o ni již přišli. Jistě, Čína poskytovala subsaharské Africe velkorysé půjčky, investovala do ložisek surovin, postavila tisíce kilometrů dopravní infrastruktury, financovala hydroelektrárny a další projekty.

Konec komoditního cyklu ovšem ukázal, že dluhy se nakupily, ale chybějí peníze na jejich splácení. Potichu a bez fanfár se dneska „restrukturalizuje“ (třeba v Zam bii nebo Kongu) a čerstvé peníze v podobě nových úvěrů poklesly z 29,4 miliardy dolarů v roce 2016 na 8,9 miliardy v roce 2018.

Celkový objem financí potřebných v rámci iniciativy Covax pro testování, léky a očkování proti covidu v letošním roce je odhadován na 27 miliard dolarů. Pokud se bohaté země neposkládají, jejich podíl je nějakých 25 miliard dolarů, před důsledky pokračování pandemie v rozvojových zemích stejně neutečou. Modely americké výzkumné organizace RAND Corporation ukazují, že „očkovací nacionalismus“, tedy velmi nerovnoměrné rozložení vakcinace mezi jednotlivými zeměmi, způsobí světové ekonomice výpadek na ročním globálním HDP ve výši 1,2 bilionu dolarů. Přímý dopad na bohaté státy bude asi 4,8násobkem toho, čím by měly přispět.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.