Je doba dovolených a k ní patří i některé ošklivé zvyky, které si lidé tahají z domova do oblíbených letních destinací. Němci a Češi kupříkladu rádi obsazují lehátka a už za rozbřesku na ně pokládají ručníky, aby se spokojeně odebrali na pokoj dospávat, protože nedostatkovou položku v podobě místa u bazénu si přece už „zarezervovali“.

Ono se to sice nesmí, ale zdaleka ne všude proti tomu hotelový personál bojuje důsledně a účinně tím, že ručníky z neobsazených lehátek sbírá – s majoritní klientelou se nechtějí hádat. Zažil jsem kdysi na Mallorce velmi vyhrocený „Kulturkampf“ mezi německými a britskými rekreanty, kteří vzali spravedlnost do svých rukou tím, že německé ručníky jednoduše házeli do bazénu.

Je pravda, že na potetované a velmi odhodlané Anglos ze severu, natožpak na ještě lépe nadávající Skoty si Sasíci netroufli, i když měli početní převahu. Hotelové společnosti situaci vyřešily dávno před brexitem segregací turistů podle země původu. Češi byli a jsou i u bazénů přizpůsobiví a řídí se pravidly hry vítězů.

Nejsou to ještě ani čtyři měsíce, co se na českou vládu provalilo, že objednala v přepočtu na obyvatele sice dostatek vakcín proti koronaviru, ale méně, než mohla. Nějak nepochytila, že většina členů Unie se rozhodla přes řeči o solidaritě „pojistit“ tím, že si nasmlouvala i několikanásobek skutečné potřeby; navíc tohle „předbíhání ve frontě“ bylo explicitně Bruselem dovoleno.

Po zvládnutí prvotního návalu a křečkování podle hesla „sám mám málo“ se ukazuje, že vakcín začíná přebývat nejen v Evropě, ale i v dalších vyspělých zemích. V USA, druhém největším producentovi, který donedávna jejich vývoz zakazoval, bude přebytek na podzim dosahovat půl miliardy dávek.

Kanada, která sama vakcíny proti koronaviru nevyrábí, je držitelkou světového rekordu v syslení, neboť objednala deset dávek na hlavu. Nastal čas prodávat a v případě bohatých a přezásobených i rozdávat. Je komu: Podle údajů serveru Our World in Data k minulému úterku 74,4 procenta obyvatel planety ještě nedostalo ani jednu dávku. A v tomto případě opravdu platí, že nikdo nejsme ostrov.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.