Dokud nebude vakcína, nebudeme moct žít normálně. Vakcína je a v Česku všechno funguje „normálně“ – bohužel. Protože to, jak se stát hodlá očkování obyvatelstva proti covidu-19 zhostit, zavání stejným chaosem jako všechno, co vláda premiéra Andreje Babiše dosud předvedla.

Současná situace přitom na vládu neklade nijak vysoké nároky. V zásadě by měla zajistit jenom dvě věci. Informační „přesvědčovací“ kampaň, aby se dostatečné množství lidí nechalo proti koronaviru naočkovat a společnost mohla začít nějak normálně fungovat. A určit nějakou smysluplnou strategii, jak samotné očkování proběhne. Co nejrychleji, respektive tak rychle, jak nám dodávky vakcín umožní. V tuto chvíli nemáme ani jedno.

Vycucaných 65 procent

Vědci se shodují na tom, že pro vytvoření kolektivní či „stádní“ imunity je zapotřebí, aby se nechalo naočkovat minimálně 70 procent, ale spíš tři čtvrtiny populace. To by mohl být problém (nejen v Česku), protože vláda – správně – rozhodla, že vakcína má být dobrovolná, a podle průzkumů si ji dobrovolně hodlá nechat vpíchnout mnohem méně lidí. Kolik přesně, to zjevně nikdo neví. Na začátku prosince vyšlo z průzkumu Medianu pro Český rozhlas, že očkování hodlá podstoupit jen 40 procent Čechů. Nyní, na začátku roku, vytasili premiér a ministr zdravotnictví Jan Blatný jiný, optimističtější průzkum – prý je zájemců už 65 procent. Má to jen drobný háček: Onen průzkum nikdo nikdy neviděl a mlhavé odpovědi obou pánů svádějí k domněnce, že jde o číslo podobně vycucané z prstu jako většina těch, kterými se kabinet oháněl při lockdownu celý podzim.

Pokud tedy vláda v tuto chvíli něco dělá, tak svým chaotickým dezinformováním očkovací kampani škodí. A nejsilnější argumenty pro očkování jsou nakonec ty nejobyčejnější: touha fungovat, chodit do kin a divadel, do restaurací, moct cestovat.

To však zabírá jen na některé. Pochybovačů je mnoho, a nemusí jít hned o šílené konspirátory, kteří se údajně nechtějí nechat otrávit ani ovládat na dálku Billem Gatesem. Pochybnosti i mezi zcela příčetnými lidmi vyvolává mimořádně rychlý vývoj vakcín a neznámé vedlejší účinky. Po A však obvykle dodají i B: Že je to jediné možné východisko a jediná naděje. „Člověk, který je bez potíží a všechna očkování v životě zvládl v pohodě, by měl mít tu odpovědnost a nechat se naočkovat. Ne kvůli sobě, protože by covid-19 na víc než 95 procent zvládl, ale kvůli společnosti a kvůli lidem, kteří by očkování nemuseli zvládnout,“ vystihla to farmakoložka Ludmila Sokolová. 

Kubův recept

Druhým klíčovým krokem k „normalizaci“ Česka je zajištění dostatečného množství vakcín a vytvoření mechanismu pro samotné očkování. O to první se Babišova vláda prakticky nemusela a nemusí starat. Vakcíny hromadně nakoupila Evropská unie a distribuci zajistí samy farmaceutické firmy. Ještě že tak, sice jich máme v první fázi poměrně málo (na což ovšem žehrají všechny evropské země), ale alespoň nemusíme sledovat podobné trapné divadlo, jako když se naši ministři klaněli před čínským letadlem s nekvalitními rouškami. A že by tato vláda dokázala vyjednat velkou dodávku kvalitních vakcín přednostně (jako Izrael) nebo bokem (jako se snaží Němci a další země), je dost nepravděpodobné.

Tomáš Jeník

Očkovací látky budeme dostávat ve vlnách, podle dopředu daného klíče. Zatím Česko dostalo vakcín jenom několik tisíc, ale rychle jich má přibývat a celkem jich dostaneme pět a půl milionu; víc, když bude potřeba. Hned od začátku se nicméně ukazuje, že úzkým hrdlem nejsou v našem případě výrobci nebo distribuce, ale samotné očkování. Dopředu bylo jasné, že přetížené nemocnice celou vakcinaci nemohou obstarat, stejně tak nelze všechno hodit na praktiky – to by několik měsíců nedělali nic jiného. Jako nejlepší cesta se jeví speciální očkovací centra.

To se ale nedozvíte od naší vlády, kvůli tomu se musíte podívat do zahraničí (prakticky kamkoli) nebo si poslechnout jihočeského hejtmana Martina Kubu. Dodejte nám vakcíny, my už se o to postaráme, říká Kuba. Stejně tak jsou připravené vypomoci velké firmy, ovšem to by jim musel stát rozvázat ruce. A to, zdá se, nehrozí. Kdyby premiér řídil firmu, jako teď řídí stát, dávno by mu zkrachovala.