Zdeněk Kratochvíl (ICOM Transport): Doprava není tabulka v Excelu. Je to živý organismus
Z jednoho náklaďáku vybudoval firmu s miliardovým obratem. Zdeněk Kratochvíl, zakladatel ICOM Transport, patří k podnikatelům, kteří dopravu nechápou jako logistickou službu, ale jako infrastrukturu státu – se všemi důsledky, odpovědností i politickými střety.
šéfredaktor
Na první pohled je to nenápadný byznys. Autobusy přijíždějí včas, kamiony mizí na dálnicích, cestující řeší zpoždění nebo místo k sezení. Pod povrchem se ale odehrává složitý systém rozhodování, dat, lidí a kapitálu. A právě ten Zdeněk Kratochvíl buduje už více než třicet let.
Motory místo plánů
Kratochvíl se k podnikání v dopravě nedostal skrze business plán ani investory. Přivedly ho k němu motory. Už jako kluk rozebral dědovi pionýra a dokázal ho znovu složit. V osmnácti si udělal řidičský průkaz na nákladní vůz, učil v autoškole a jezdil zájezdovou dopravu.
„Doprava není práce, kde sedíte v kanceláři a vyplňujete tabulky. Neustále se něco děje. Když se zastaví doprava, zastaví se všechno,“ říká.
Po roce 1989 proto neváhal. Dal výpověď, prodal osobní auto a koupil starší nákladní vůz. Bez kapitálu, bez jistot, ale s jasnou motivací: rozhodovat sám a nést za svá rozhodnutí odpovědnost.
Devadesátky bez iluzí
Do ČSAD Jihlava vstoupil v roce 1994 zvenčí – rovnou do představenstva. Firma tehdy fungovala v duchu doznívajícího socialismu: slabá odpovědnost, rozvolněná pravidla, vedlejší aktivity na úkor hlavního byznysu.
„Přišel jsem do prostředí, které bylo ke změnám otevřeně nepřátelské,“ vzpomíná.
Výchozí čísla byla výmluvná: hospodářský výsledek minus sedm milionů korun. O rok později byl podnik patnáct milionů v plusu.
„Nebyl v tom žádný zázrak. Jen nastavení pravidel a důsledná kontrola jejich dodržování.“
Když kancelář vypovídá o firmě
Jedním z prvních symbolických momentů byla kancelář vedení. Špinavý kožený gauč, zanedbané prostředí, apatie.
„Říkal jsem si, že firma, která takhle vypadá navenek, nemůže být zdravá ani uvnitř.“
Následovala přestavba pracovního prostředí, zjednodušení organizační struktury a rušení činností, které s dopravou souvisely jen okrajově – taxislužba, cestovní kancelář nebo přebujelé servisní zázemí.
Během jednoho roku zmizelo zhruba padesát pracovních míst. „Nešlo o propouštění pro propouštění. Šlo o lidi, kteří firmu brzdili,“ říká Kratochvíl.
Dopravní obslužnost jako politikum
Dnes ICOM Transport zajišťuje dopravní obslužnost v několika krajích. Právě tady se podle Kratochvíla nejvíc ukazuje rozpor mezi ekonomikou a politikou.
„Každý kraj má jiné požadavky, jinou technickou specifikaci, jiný software. Stačí drobnost – třeba chybějící USB port – a autobus nesmíte použít v sousedním regionu,“ popisuje.
Podle něj by jednotný celostátní systém byl levnější, přehlednější a efektivnější. „Dopravní obslužnost ale není primárně ekonomické rozhodnutí. Je to politická volba,“ dodává.
Řidiči jsou naše vizitka
Jedním z pilířů ICOMu je práce s lidmi. Skupina dnes provozuje jeden z nejmladších autobusových parků v Česku – průměrné stáří vozidel je 2,5 roku, zatímco republikový průměr přesahuje 14 let.
„Řidič není jen ten, kdo umí řídit. Je to tvář firmy. Musí být slušný, upravený, vstřícný. Cestující musí mít pocit, že nastupuje do kvalitní služby,“ říká Kratochvíl.
Řidičů je na trhu chronický nedostatek. Přesto firma trvá na vysokých nárocích i zázemí. „Když mají lidé dobré podmínky, váží si práce,“ dodává.
Elektřina bez ideologie
Přestože má rád klasické motory, patří Kratochvíl k zastáncům elektrifikace dopravy. Ne z ideologických důvodů, ale z bezpečnostních a ekonomických.
„Nechci financovat státy, které ohrožují Evropu. Energetická závislost je bezpečnostní problém,“ říká otevřeně.
V nákladní dopravě už ICOM provozuje elektrická vozidla, zejména na pravidelných trasách do Německa. „Tam to dnes už dává ekonomický smysl – nižší mýto, stabilní trasy, předvídatelné náklady.“
Data jako základ řízení
Digitalizace patří k zásadním konkurenčním výhodám skupiny. Z více než tisíce vozidel proudí data v reálném čase – o technickém stavu, stylu jízdy i nákladech.
„Nezajímají mě prezentace úspěchů. Zajímají mě chyby. Když víte, co se nepovedlo, víte, kam firmu posunout,“ říká.
Umělá inteligence je podle něj další logický krok. „Každý zaměstnanec má mít AI v telefonu. Ne kvůli práci, ale aby si na ni zvykl. Je to nová gramotnost,“ tvrdí.
Čísla bez emocí
V roce 1995 zaměstnával ICOM Transport zhruba 400 lidí a dosahoval obratu 241 milionů korun. Dnes má skupina kolem 1 600 zaměstnanců a obrat přibližně 4,8 miliardy korun.
Její vozidla každoročně najedou tolik kilometrů, že by po rovníku objela Zemi téměř 1 900krát.
„O ziscích se v Česku moc nemluví. Ale výkon firmy vidíte v číslech,“ uzavírá Kratochvíl.
Krize jako standard
Pandemie covidu byla zátěžovým testem. ICOM Transport přesto nepropustil jediného zaměstnance a nesnižoval mzdy ani benefity.
„S krizí musíte počítat každý den. Ne až ve chvíli, kdy přijde,“ říká.
Když se ekonomika znovu rozběhla, firma byla připravená. Podle Kratochvíla je to důsledek dlouhodobého řízení, investic a práce s daty.
Doprava podle něj není logistická operace ani veřejná služba v užším slova smyslu. Je to základní infrastruktura moderního státu. A ta musí fungovat – i když o ní většinou mluvíme až ve chvíli, kdy selže.
