Krevety proti větru: Poslední výlov německého pobřeží

Krevety proti větru: Poslední výlov německého pobřeží

Shutterstock.com

Vítr vítězí: Německo vykupuje rybáře, aby uvolnilo moře pro větrné turbíny

Zní to jako podobenství ze staré Evropy – malá, stárnoucí flotila krevetářských lodí čelí na moři obrům z oceli. A zatímco vítr nabírá sílu, lodě se potichu loučí. Německá vláda totiž v tichosti spustila odkupní program: nabízí 20 milionů eur severomořským rybářům, když odejdou do předčasného důchodu a sešrotují své lodě. Oficiálně jde o „klimatickou adaptaci“. Neoficiálně? O výměnu tradice za výnos.

Michael Skřivan

Michael Skřivan

šéfredaktor

Krevety – nebo chcete-li „severomořské garnáty“ – bývaly chloubou německého rybolovu. V dobách poválečné prosperity tahaly přes 40 tisíc tun ročně, dnes už je to jen zlomek: v roce 2023 sotva 7 500 tun za 40 milionů eur. Průmysl, který začínal tažením sítí koňmi podél mělčin (ano, dodnes to Belgičané předvádějí turistům), pomalu ztrácí dech. A v zákulisí se mezitím točí jiné peníze: třeba 5,5 miliardy eur od TotalEnergies za dvě větrné farmy.

Stáhněte plachty. Přichází Brusel

V roce 2024 přistál na stole návrh: vláda nabídne 20 milionů eur, pokud se část krevetářů vzdá a nechá své lodě rozřezat na šrot. Zhruba třetina z nich by mohla odejít dřív do penze. Jenže v regionu se zvedla vlna odporu – a nese barvy krajní pravice.

„Evropská komise tlačí na snižování flotil a klimatické přizpůsobení rybolovu,“ rozčiluje se poslanec Alternativy pro Německo (AfD) Dario Seifert. Podle něj Berlín plní bruselské příkazy a nehledí na sociální či kulturní hodnotu rybolovu. Jeho stranický kolega Stephen Protschka to označil rovnou za „děsivé“.

Na Seifertových slovech je znát, že nejde jen o ryby. Jde o identitu, o přístavy, kde se dodnes čistí garnáti ručně, o tradici předávanou v rodinách. A také o místo – to totiž mizí. Evropská unie totiž zároveň plánuje zakázat lov na dně v chráněných oblastech Severního moře – přesně tam, kde se loví krabi.

Roky sporů mezi environmentálními organizacemi a rybáři dospěly až k Evropskému soudnímu dvoru. V květnu 2023 zamítl žalobu německého rybářského svazu, čímž potvrdil platnost zákazu. Další rána pro již tak tápající sektor.

Vítr vítězí, moře se dělí

Větrné elektrárny si žádají prostor – a Německo má na Severním moři nárok jen na dvacetinu jeho rozlohy. Každý čtvereční kilometr se tedy počítá.

Rybáři, kteří loví dál od pobřeží tzv. Kaisergranaten (česky langusty, nebo poeticky „císařské granáty“), už pocítili, co přináší nový územní plán. Ten jim „ukousl“ třetinu oblasti, kde dosud směli lovit. Důvod? Veřejný zájem na obnovitelných zdrojích. Jak suše poznamenali kartografové z Hamburku: „I když je lov Kaisergranaten v rezervaci důležitý, převažuje zájem na rozvoji větrné energie.“

Krevetáři se bojí, že skončí stejně. Zatím je nikdo nenutí odejít, ale nabízená suma je pro stárnoucí rybáře s loděmi, o které už nikdo nestojí, lákavá. A ti, kteří zůstanou, se budou muset skládat na údržbu infrastruktury – náklady se totiž rozprostřou na méně lodí. Podle svazu německých krevetářů EZDK platí: „Pod určitou hranicí výnosů se náklady na člena dramaticky zvednou, protože fixní výdaje dopadají na méně subjektů.“

Celý proces má jasný právní rámec: Evropský fond pro námořní, rybářství a akvakulturu (EMFAF), který stanoví pravidla pro snižování flotil i odškodnění. Návrh na odkupní program už byl dojednán s vládami spolkových zemí i zástupci průmyslu. Pokud Evropská komise kývne, mohl by začít platit ještě letos.

Poslední výlov?

Nabídka z Berlína tak není jen o penězích. Je to test, jakou hodnotu ještě má živobytí, které neplní excelové tabulky, ale rodinné kroniky. V době, kdy obnovitelné zdroje dominují veřejnému diskurzu a geopolitika se přelévá do oceánských proudů, se může stát, že jednou na mapě Severního moře zůstane po krevetářích jen několik jmen na cedulích a fotografie z protestů.

Pokud se naplní obavy rybářů, bude to další případ, kdy pokrok nedal prostor k přechodu – jen nabídl odstupné. A jestli Berlín opravdu vsadí všechno na vítr, mohlo by se stát, že jednoho dne bude Severní moře plné turbín, ale bez lidí, kteří ho po generace znali jinak než z map.