Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Z axolotla mexického se stal oblíbený domácí mazlíček, dobře ho znají hráči Minecraftu, ale i vědci, pro které je klíčem k výzkumu regenerace.
Ztratit nohu nebo kousek srdce? Nevadí! Tedy v případě axolotla mexického. Podivný obojživelník vyniká obrovskou schopností regenerace nejen končetin a ocasu, ale například i oka, míchy či srdce. Proto se již po mnoho let těší velkému zájmu vědců, kteří zkoumají, jak by se jeho sebeobnovovacích schopností dalo využít v humánní medicíně.
Jak je možné, že ještěrce doroste upadnutý ocas? Nad touto otázkou lidé bádají už od nepaměti. Skutečného pokroku v poznání dosahujeme až v posledních letech s rozvojem nových molekulárně-biologických technik, které umožňují studovat konkrétní geny a specifické signální dráhy, jež u obojživelníků a plazů vedou k regeneraci.
Oblíbeným pokusným (neboli modelovým) organismem je kupříkladu africká žába drápatka, která se do laboratoří vědců dostala poněkud kuriózním způsobem – ve třicátých až šedesátých letech minulého století byla často využívána jako těhotenský test. Moč těhotných žen totiž obsahuje takzvaný choriogonadotropní hormon (hCG) vylučovaný placentou. Pro zjištění těhotenství tak stačilo aplikovat malé množství moči do těla drápatky, a pokud v ní byl přítomen hormon hCG, žába druhý den nakladla vajíčka… A mohlo se gratulovat.
A jelikož jediná samice drápatky je schopna po injekci čistého hCG naklást až desítky tisíc vajíček, předurčilo ji to ke studiu vývoje embryí a jejich možných poruch. Kromě toho tyto žáby ve stadiu pulce vynikají schopností regenerace; tento um ale v dospělosti ztrácejí.
Z tohoto pohledu jsou tedy mnohem zajímavější ocasatí obojživelníci, již zmíněný axolotl nebo například mlok skvrnitý, kteří si schopnost regenerace zachovávají i v dospělosti. „Tomuto způsobu regenerace, kdy dochází k obnově do původní funkce, tvaru a velikosti, se říká epimorfóza. Nejdříve dojde k takzvané dediferenciaci, kdy se buňky v okolí rány vrátí do ‚nespecializovaného‘ stavu. Ve druhém kroku, rediferenciaci, pak získají specifické funkce pro výstavbu nové tkáně a stanou se z nich nové buňky kostí, svalů, kůže a podobně,“ popisuje vývojový biolog Vladimír Krylov z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
„Dnes již víme, které geny a proteiny tyto procesy řídí a že například u savců jsou tyto regenerační geny ‚vypnuté‘ či chybí nějaká důležitá část. Proto nám nová končetina nedoroste,“ říká Krylov.
Zásadní roli má i imunitní systém. „U savců v místě poranění dochází k lokálnímu zánětu, který je důležitý, protože brání průniku bakterií a dalších cizorodých patogenů, ale kde je zánět, tam vzniká jizva a nedochází k regeneraci – obnově tou samou tkání. U axolotlů je imunitní odpověď jiná – jsou zapojeny jiné buňky a nedochází k zánětu,“ vysvětluje vývojový biolog.
Dala by se axolotlí regenerace „zapnout“ i u člověka? „Zatím nevíme, lidské tělo je složitý orchestr a takový zásah by mohl mít mnoho nechtěných následků – mezi obnovou tkání a metastazujícími nádory je tenká linie. První experimenty na myších modelech ale přinášejí naději,“ říká Vladimír Krylov a hned zdůrazňuje, že se jedná o základní výzkum, a možné využití je tak stále hudbou daleké budoucnosti. „Ale kdo ví, třeba nám axolotlí schopnosti jednou budou zachraňovat ztracené končetiny a léčit srdeční infarkt nebo neurodegenerativní a svalová onemocnění.“
Autorka je stálou spolupracovnicí redakce, působí na Univerzitě Karlově
