plynové potrubí na Aljašce
Shutterstock.com
Americký plyn míří na východ: Aljašský plynovod ožívá
Aljaška – drsná, bohatá a odříznutá. A právě v tom spočívá její prokletí i příslib. Desítky let tu pod zmrzlou zemí dřímaly obrovské zásoby plynu – příliš daleko, příliš drahé, příliš komplikované. Teď se tenhle sen o miliardovém potrubí znovu probouzí.
šéfredaktor
Zásadní impuls přišel z Houstonu. Společnost Baker Hughes, americký gigant v oblasti ropných služeb, se stala technologickým partnerem i investorem Glenfarne Alaska LNG. Cílem je uskutečnit megalomanský projekt za 44 miliard dolarů – plynovod dlouhý 1300 kilometrů, který má přetavit aljašský plyn v exportní LNG.
Plynovod, co míří za horizont
Projekt má dvě fáze. Nejprve vznikne 807 mil dlouhé potrubí spojující pole Prudhoe Bay a Point Thomson s pobřežím Kenai. Následovat má výstavba zkapalňovacího terminálu s kapacitou až 20 milionů tun ročně – tedy čtvrtinu japonského dovozu. Systém by měl zvládnout 3,3 miliardy kubíků plynu denně, část pro domácí využití, zbytek na export.
V lednu 2025 převzala Glenfarne od státu vedení projektu a většinový podíl. Investuje 150 milionů dolarů do vývoje před FID. Stát si ponechal čtvrtinu. Reuters označil krok za „nejjasnější cestu ke stavbě“ za celou historii projektu. Inženýrské práce má na starost firma Worley, která své závěry předloží koncem roku 2025.
Pokud vše klapne, stavba potrubí může začít v roce 2026. Terminál se spustí o dva roky později. Zájemců o zakázky je dost – přes 50 firem z USA, Japonska, Koreje, Tchaj-wanu, Indie i Evropy. Už teď má projekt přislíbený odběr na více než 60 % kapacity. Mezi zájemci jsou například Tokyo Gas, JERA nebo POSCO.
Výhody a překážky
Aljaška má nevýhodu – chybí jí infrastruktura. Na rozdíl od Mexického zálivu musí celý systém vzniknout od nuly. I proto cena dosahuje 44 miliard dolarů. Pro srovnání: obdobná kapacita u zálivu stojí 6–7 miliard. Na druhou stranu, poloha Aljašky znamená rychlejší dopravu. Z přístavu Nikiski je LNG v Asii za méně než deset dní. To je skoro o polovinu rychleji než z jihu USA.
Politika dnes projektu nahrává. Trumpova administrativa vnímá vývoz energií jako nástroj diplomacie. Aljašská delegace i guvernér Mike Dunleavy aktivně hledají partnery v Asii. Senátor Dan Sullivan letos osobně jednal v Japonsku a Koreji.
Baker Hughes přináší klíčové technologie – turbíny LM6000 a kompresory pro chlazení, známé z projektů v Kataru. „Firma se stane strategickým partnerem i dodavatelem,“ potvrzuje World Oil.
Překážky ale zůstávají. Většina smluv je nezávazná, financování visí na vlásku, ekologové protestují a trh může být za pár let přesycený. Výsledek studií a dojednání financování ukážou, zda se projekt konečně posune z plánů do reality.
