Hlavní aktéři večírku, který se v noci z 11. na 12. července konal v pražském baru Techtle Mechtle, jsou notoricky známí: brčko, jakási covidem-19 infikovaná slečna a partička oslavujících fotbalistů. Hned nazítří šla slečna na testy a počet lidí s pozitivním testem, kteří měli přímou či zprostředkovanou spojitost s oním večírkem, v příštích dnech nezadržitelně rostl. Nejdřív se psalo o 68 nakažených, na začátku srpna jich už bylo 219 (z mapy tenkrát zveřejněné ministerstvem zdravotnictví zároveň vyplynulo, že nákaza z Prahy přeskočila do 13 dalších okresů a jednoho dětského tábora) a celkový počet se nakonec podle aktuálního vyjádření mluvčího pražských hygieniků Zbyňka Boublíka zvedl na 247 lidí.

Skoro 250 nakažených svědčí o tom, že šlo o slušný večírek, ovšem číslo zdaleka nemusí být konečné. Naznačuje to případ z amerického Bostonu, kde jeden firemní „mítink“ vedl podle nedávno zveřejněné studie k desetitisícům nakažených, byť hygienici původně předpokládali, že infikovaných prostřednictvím konference bylo méně než sto. Hned několik vědeckých studií navíc naznačuje, že pro rychlé šíření viru SARS-CoV-2 jsou zásadně důležité události – v angličtině se popisují slovem „superspreading“, tedy „superšíření“ –, během kterých se explozivně nakazí velmi mnoho lidí.

Boston Covid Party

Zmíněný mítink se odehrál 26. a 27. února, tedy na samém počátku epidemie covidu-19 v Massachusetts a Spojených státech vůbec. V bostonském hotelu Marriott Long Wharf se tehdy sešlo 175 amerických a evropských lídrů biotechnologické společnosti Biogen. Kromě obligátních porad, společného stravování a tmelení kolektivu, během něj bohužel došlo rovněž k masivní výměně virů. Pomocí běžného trasování se podařilo odhalit, že ve spojitosti s konferencí onemocnělo čínskou chřipkou 99 lidí (účastníků konference, zaměstnanců hotelu a jejich kontaktů).

Zpětně se ovšem na šíření čínské chřipky v Massachusetts zaměřili vědci z Broad Institute při MIT a Harvardu a pustili se do genetické analýzy odebraných vzorků. Celkem se týmu podařilo získat 772 kompletních genomů viru SARS-CoV-2, přičemž 28 z nich pocházelo od lidí spojených s konferencí a řada dalších z nejmenovaného bostonského útulku pro bezdomovce.

Výsledky nedávno publikované studie (zatím jde jen o preprint) byly překvapením i pro autory studie. Všech 28 „konferenčních“ vzorků obsahovalo stejnou mutaci C2416T, která vznikla až někdy v polovině února (i toto lze díky genomice zjistit), na konci měsíce se začala šířit v Evropě a zároveň přeskočila do Bostonu. Sedm z těchto 28 vzorků navíc obsahovalo další – úplně novou – mutaci G26233T.

A právě tato konferenční linie viru se brzy poté začala šířit v bostonském útulku pro bezdomovce – ze 193 tam „osekvenovaných“ vzorků ji mutaci C2416T obsahovalo plných 105, a 54 z nich navíc mutaci G26233T. Jak virus z prostředí mezinárodního byznysu pronikl mezi bostonské bezdomovce, nikdo netuší, každopádně k tomu došlo. Navíc si konferenční virus velmi dobře počínal i jinde a autoři studie ho objevili ve zhruba 37 procentech ze všech 772 zkoumaných vzorků.

Přímo do studie to autoři nenapsali, ovšem v médiích – konkrétně v deníku Boston Globe – odhadli, že linie viru šířící se z konference musela mít obrovský zásah. „Jsem přesvědčen, že se pohybujeme v řádech desetitisíců,“ uvedl jeden z autorů studie Jacob Lemieux. Jiné odhady byly konkrétnější s tím, že mohlo jít o zhruba 20 tisíc nakažených, ovšem pouze ve čtyřech okresech Massachusetts, ze kterých zkoumané vzorky pocházely. Konferenční virus se ovšem – jak plyne z celosvětové genomické databáze GISAID – šířil i jinde. Ocitl se například v Austrálii, Švédsku či na Slovensku a samozřejmě na mnoha místech Spojených států, přičemž v Tennessee, Severní Karolíně, Indianě, New Jersey a hlavním městě Washingtonu se podle Boston Globe „kaskádovitě“ šířil.

V Koreji vědí

Podobných událostí, které lze popsat jako superšíření, známe samozřejmě mnohem víc. Tak třeba hned na začátku první jarní evropské vlny se proslavil populární horský bar Kitzloch v rakouském lyžařském středisku Ischgl, odkud se SARS-CoV-2 vítězně šířil celou Evropou. Není divu. Podle vyjádření jednoho z nakažených (šlo o šestapadesátiletého Dána) pro CNN to byla ideální líheň „techtlemechtlovského“ střihu: „Spousta lidí, spousta pití a krásné servírky šťastné, že vám toho mohou nalít co nejvíc.“

Minimálně dvě superšíření – natolik nebezpečná, že by v méně připravených a méně ukázněných zemích zažehla požár – zažila Jižní Korea. To první zažehla už v únoru jistá krajně neukázněná členka pseudokřesťanské sekty Sinčchondži, to druhé na přelomu dubna a května otevření barů v mondénní soulské čtvrti Itaewon. Oba výbuchy infekce dokázali korejští hygienici porazit směsí agresivního trasování (mobily, platební karty, pouliční kamery, seznamy hostů restaurací…) a masivního nasazení testů.

O obou těchto událostech jsme už v týdeníku Hrot psali, takže jen velice stručně o druhé z nich. Kvůli nákaze, která se na začátku května začala šířit ze soulských barů, podstoupilo v následujících 20 dnech testy 41 612 lidí. Výsledkem bylo 246 pozitivních testů, spousta nařízených karantén a rychlé vyhasnutí nákazy. Když to srovnáme s tím, jak postupovali čeští hygienikové kvůli baru Techtle Mechtle, nelze si nevšimnou docela podstatného rozdílu: Za zhruba stejně dlouhé období (mezi 11. červencem a 2. srpnem) poslali pražští hygienici podle serveru iDnes.cz na testy jen 3689 lidí. Jestli se tato disproporce nějak projevila, netušíme. Česko se každopádně na podzim (krátce) stalo mistrem světa v covidu, kdežto Korea je nadále prakticky „čistá“.

Podobně paranoidně – a to hlavně díky zkušenostem s předchozími dvěma koronavirovými epidemiemi SARS a MERS – hleděla na superšíření řada dalších asijských států. Velmi obrazně to pro server Discuss Japan — Japan Foreign Policy Forum vyjádřil japonský epidemiolog Ošitani Hitoši, který proticovidovou strategii své země popsal slovy, že je „třeba vidět les, a nejen jednotlivé stromy“. Evropskému uchu to sice zní jako prastará neproniknutelná orientální moudrost, ale Hitoši tím myslel jen to, že trasování každého nakaženého je sice nutné, ale zcela zásadní je včas identifikovat takové případy, „které mají potenciál přerůst do explozivního šíření“.

Nerovnoměrné šíření

To samozřejmě do značné míry platí pro každou nemoc, ovšem v případě covidu-19 je to jasný imperativ. Například jedna aktuální indická studie tvrdí, že pouhých osm procent nakažených virem SARS-CoV-2 může za 60 procent veškerého šíření nemoci, přičemž 70,7 procenta infikovaných naopak nenakazí vůbec nikoho, což v globálním měřítku potvrzuje starší dubnová studie, podle které 80 procent všech přenosů připadá na deset procent nakažených. 

Něco podobného navíc vědci zaznamenali už v minulosti, když během epidemií SARS a MERS pozorovali, že se koronaviry mají tendenci šířit daleko nerovnoměrněji než chřipka.

Důvodům této nerovnoměrnosti zatím úplně nerozumíme, ale tipů existuje dost. Někteří lidé v sobě například mají po delší dobu mnohem více viru SARS-CoV-2 než jiní. Jiní zase produkují nadprůměrné množství kapének a to samé se děje při některých speciálních činnostech, například při zpívání (smutným příkladem je dvouapůlhodinový nácvik sborového zpěvu ve městě Mount Vernon ve státě Washington, během kterého se z 61 přítomných nakazilo 53 lidí).

Důležité je i načasování, protože SARS-CoV-2 je sice výrazně nakažlivější než virus chřipky, ale jen po určitou dobu. Důležitou roli hraje pochopitelně i vysoký počet sociálních kontaktů a mobilita nakažených, což je případ v úvodu zmíněného manažerského mítinku v Bostonu.

Všechna tato zjištění lze shrnout do jednoho doporučení: Až v Česku skončí druhá vlna čínské chřipky, měla by se případům typu Techtle Mechtle věnovat daleko větší pozornost než v létě. Otázka samozřejmě zní, jestli je takového náhledu Babišova marketingová vláda vůbec schopná.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.