Kellnerová hoteliérkou? Luxusní pražský Four Seasons je na prodej, zájem má nejbohatší Češka

Luxusní hotel Four Seasons v srdci Prahy je na prodej. Nejblíže ke koupi má nejbohatší Češka Renáta Kellnerová, transakce by ale neměla proběhnout v rámci skupiny PPF.

Luxusní hotel Four Seasons v srdci Prahy je na prodej. Nejblíže ke koupi má nejbohatší Češka Renáta Kellnerová, transakce by ale neměla proběhnout v rámci skupiny PPF.

Celý článek
0

Komentář: Největší zelená fantasmagorie o vašich radiátorech za stovky miliard

Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu

Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu

Celý článek
0

Česko je nejzadluženější v historii. Státní dluh vzrostl na 3,221 bilionu korun

Český státní dluh se v letošním prvním čtvrtletí zvýšil o 109,9 miliardy korun na rekordních 3,221 bilionu korun. Na každého Čecha tak teoreticky připadá dluh 295.480 korun. Míra zadlužení stoupla na 43,6 procenta hrubého domácího produktu (HDP) ze 42,4 procenta v roce 2023.

Český státní dluh se v letošním prvním čtvrtletí zvýšil o 109,9 miliardy korun na rekordních 3,221 bilionu korun. Na každého Čecha tak teoreticky připadá dluh 295.480 korun. Míra zadlužení stoupla na 43,6 procenta hrubého domácího produktu (HDP) ze 42,4 procenta v roce 2023.

Celý článek
0

Zbraň, která vyrostla Rusku na poli: Za nízké ceny pšenice může Rusko, ne Ukrajina

Evropští zemědělci se bouří – i kvůli nízkým cenám pšenice. Za tu ale nemůže Ukrajina, ale její třetí největší světový producent Rusko. Po dvou rekordních úrodách, potřebuje Rusko vyprázdnit sklady.

Zbraň, která vyrostla Rusku na poli: Za nízké ceny pšenice může Rusko, ne Ukrajina
sklizeň | Hrot24, Tomáš Novák

Když se neurodí, je zle, a když se jí urodí hodně, je také zle. To vám potvrdí každý český farmář, bez ohledu na to, zda jezdí traktorem po poli nebo před Strakovkou. Trápí je, za kolik se jim podaří prodat obilí v sýpkách předtím, než na polích vyroste sklizeň.

Momentálně jsou na evropském i světovém trhu reálné ceny slabé. Index reálných cen obilnin sestavovaný Organizací pro výživu a zemědělství OSN (FAO) je na úrovni 110,4, což je sice lepší než v letech 2014 až 2020, nicméně je to mnohem méně než v roce 2022, kdy v panice způsobené válkou na Ukrajině dosahoval index hodnoty 151,3.

Spotřebitelé byli tehdy nárůstem cen potravin šokováni, ovšem (nejen) naši farmáři si libovali. Dodejme, že vzpomínka je to ještě dosti živá, a tak se dnešní protesty zemědělců v Česku míjejí se široce sdíleným porozuměním.

Zlatá ukrajinská obilnice

Věc je ale přesto vážná, protože za viníka pádu cen je označován bezcelní dovoz ukrajinského obilí do zemí Unie, zavedený v roce 2022. Tehdy to vypadalo jako nejrozumnější forma pomoci („trade not aid“) Ukrajině, protože zrovna v zemědělských komoditách od slunečnice přes obilniny a cokoli, co je na ně navázáno, má Ukrajina jasnou komparativní výhodu.

A to nezpochybnitelnou, protože je to země tak úrodná, že jich je na naší planetě velmi málo. Srovnatelně úrodný je jen kus Ruska, kus Francie, část Spojených států, Austrálie, Argentiny a Brazílie. Na tom žádné zemědělské svazy nic nezmění. Ukrajina bude prostě díky přírodním podmínkám vždy konkurenceschopnější; i kdybyste jí svázali všemi evropskými předpisy, které s členstvím v Unii přijdou.

Pro společnou zemědělskou politiku to ještě bude oříšek, a to je velký eufemismus. Ve skutečnosti si přijetí Ukrajiny jako potenciálně největšího zemědělského producenta Unie vynutí zásadní změny.

Ale zpět k nízkým cenám obilí na trhu. Sklady s pšenicí potřebují vyprázdnit všichni. A po dvou rekordních úrodách hlavně světová exportní jednička: Rusko

Tady a teď je nejdůležitější pochopit, co se vlastně na trhu děje, když už EU v zájmu uklidnění situace bude muset přijmout omezení ukrajinského dovozu. Ukrajina není tou zemí, která dneska hýbe cenami toho, co nejvíc bolí české nebo polské farmáře – pšenice.

Měsíční zpráva FAO za únor 2024 je v tomhle kontextu docela zajímavé čtení, protože jednoznačně uvádí, co jsou hlavní vlivy působící na ceny obilnin.

U kukuřice stojí za poklesem cen zejména očekávaná dobrá úroda na jižní polokouli – v Brazílii a Argentině. Plus je k tomu třeba přičíst – a to je také pozoruhodné – čilý export ukrajinským koridorem po Černém moři. Ten si dovedla Ukrajina otevřít samostatně, díky úspěšnému vytěsnění Rusů ze severozápadní části Černého moře.

Kukuřice ovšem české zemědělce tolik nepálí. Není to pro ně rozhodující komoditou, používají ji k výkrmu hospodářských zvířat nebo do bioplynek.

Pád cen pšenice je naproti tomu ruskou doménou: FAO za ním vidí silný ruský exportní tlak, který těžce dolehl zejména na konkurenční evropské vývozce. Na trzích pšenice je Rusko mnohem silnější hráč než Ukrajina. A pokud prodává levně, kupci se vždy najdou.

 

Sovětský svaz byl, co se týče zemědělství, dokonale neschopný. Stalinova kolektivizace vygenerovala ničivý hladomor a z největšího vývozce pšenice na této planetě – carského Ruska, se za jeho nástupců stal největší importér pšenice. A to soudruzi rozorali stepi od Ukrajiny až po východní Kazachstán.

Změnil to až pád komunismu. Komerční farmaření znamenalo, že nástupnické republiky Sovětského svazu se staly velkými zemědělskými producenty, a ještě většími vývozci.

Rusko potřebuje vyprázdnit sklady

Ačkoli největších sklizní dosahuje Čína a Indie, hned na třetím místě je Rusko, které je již řadu let jedním z největších exportérů pšenice. A tohle postavení jen posílily dvě poslední rekordní sklizně.

Loni se díky dobrému počasí sklidilo 92,7 milionu tun pšenice, což byla druhá nejlepší úroda v dějinách Ruska – hned po té předloňské. Tehdy se urodilo dokonce 104 milionů tun.

Za hektarový výnos by se český sedlák musel stydět, nicméně náklady na vstupy jsou přiměřeně nižší a ruská pšenice dovede ceny na světovém trhu velmi zásadně ovlivnit. Pro srovnání: průměrná sklizeň jarní i ozimé pšenice v Rusku se pohybuje kolem 80 milionů tun, takže je jasné, že valná část přebytků z posledních dvou rekordních sklizní se dostala na světový trh.

Rusko objektivně potřebuje vyprázdnit sklady, a prodat, co se dá. Prodává levně, protože to je „lowcostový“ producent, navíc zatížený sankcemi, které komplikují logistiku, a nutí nabízet další slevy. Na trzích třetích zemí tak vytěsňuje jiné exportéry: nejen Ukrajince, ale i ostatní Evropany.

Takže i kdyby se do Česka nedovezlo z Ruska ani kilo pšenice, pořád by byl důvod k rozmrzelosti. Česko tradičně vyváželo hodně obilí do Německa, loni to bylo za 580 milionů euro (mimochodem více než Polsko se 470 miliony eur, o Ukrajině ani nemluvě – ta v německém dovozu pšenice nefiguruje ani v první pětce).

A pak tu máme ještě úplně jinou „operu“. Pro Putinovy trollí farmy je samozřejmě snový džob svádět na Ukrajinu mizérii evropských farmářů, a vyvolávat tak vůči válčící zemi negativní postoje.

Tenze narostly do takových rozměrů, že Ukrajinci udělali to nejchytřejší, co mohli. Před pár dny jejich vyjednavač Taras Kačka oznámil, že nejsou proti omezení dovozu ukrajinských produktů do EU (od vajec přes drůbež až po obilí), které budou moci jednotlivé členské země limitovat, pokud umožní tranzit.

Apelují však na jedno: zakažte dovoz ruské produkce, neboť ta sráží ceny. Chytré.

 

Těžké časy v Africe
Pšenice, ječmen a kukuřice představují dohromady v celosvětovém průměru 35 procent denního příjmů kalorií. Ovšem v chudých domácnostech chudých zemí světa je to mnohem, mnohem více.
Ugali, východoafrická odpověď na italskou kukuřičnou polentu, s přílohou v podobě sukuma wiki, dušených listů brukve zelné s cibulí a čili papričkami je to nejlevnější, čím se můžete v Keni zasytit. Když je kukuřičná mouka drahá, protože se neurodilo, zajídáte sukumu pšeničnými plackami čápátí, které do téhle části Afriky dorazily spolu s přistěhovalci z Indie.
A protože kvůli ruské invazi na Ukrajinu zdražila nejen kukuřice, ale i pšenice, zažila Keňa i další africké státy trpící mnohaletým suchem, velmi těžké časy projevující se napětím v platební bilanci. Pár z nich nebylo schopno splácet své zahraniční dluhy.
Naštěstí pro Keňu se poslední období dešťů mimořádně vydařilo: napršelo nejvíc za posledních sedm let, a úroda byla skvělá. Cena kukuřice díky tomu klesla na polovinu.
Farmáři pochopitelně naříkají, ale většina z nich hospodaří na výměrách do dvou hektarů, takže jen ti nejúspěšnější z nich mají malý dvoukolový traktor. Vydat se s ním na protestní jízdu do Nairobi by bylo poněkud nepraktické. Pro místní chudé je ovšem momentální láce pravým požehnáním. A když si k ugali dáte trochu kozího, skopového nebo hovězího guláše, připadáte si jako bohatý, dosyta najedený člověk.