Porovnáme-li situaci s tou před rokem, je z epidemického hlediska vážnější, ale psychologie se změnila. Musíme dosáhnout hodně výrazného omezení sociálních kontaktů, ale domnívat se, že zvítězíme, když „uzavřeme průmysl“, čímž je míněno nařízené zastavení činnosti výrobních podniků kromě nepřetržitých provozů, se nemusí potkat s očekávaným výsledkem.

Jiné než loni

Jedna věc jsou náklady. Budou obrovské a mohou být dlouhodobé. Proč? Je velký rozdíl, když mnohé podniky zastavily výrobu, protože zacyklení nastalo v celém dodavatelském řetězci, do nějž je český průmysl začleněn. Odběratelé od subdodavatelů „just in time“ nevyžadovali, když sami stáli. Přerušení dodávek dnes, když jinde vše jakž takž funguje, je úplně jiná věc – takový partner dostává cejch nespolehlivosti a ze seznamu jej také můžete vyřadit, pokud existuje náhradník. Tento potenciálně velmi dlouhý stín loni na jaře neexistoval.

Budiž, nebuďme počtáři. I toto riziko někteří zdravotničtí experti, ba i ekonomové z akademických pracovišť, doporučují podstoupit. Při všem respektu – spoléhat na to, že „total lockdown“ přinese tomu odpovídající, tedy rychlý a velmi výrazný, protiepidemický efekt, není úplně namístě.

Jaká je alternativa?

Lidé, kteří jedou „na doraz“ bez finančních rezerv, si nemohou dovolit výpadek pracovních příjmů, nemohou přestat chodit do práce a dodržovat karanténu z ekonomických důvodů. Po mnoha měsících naléhání ze všech stran vláda schválila navýšení kompenzace o bonus až 370 korun za nařízenou karanténu. Zaměstnavatelé si to budou moci odečíst od platby pojistného, což je také určitá ekonomická motivace.

Předpokládejme, že z pohledu byznysu je mnohem přijatelnější alternativou lockdownu masivní testování v podnicích, které vláda rovněž bude spolufinancovat.

Zůstává tady možná to nejdůležitější – a tím je kontrola. Podle lednového průzkumu zadaného WHO 46 procent lidí, kteří pociťují příznaky covidu, chodí ven. Nakrásně můžete štědřeji kompenzovat, pozitivní motivace je správná, ale druhou stranou téže mince je také dodržování nařízené karantény pojistit nesrovnatelně intenzivnější kontrolou. Procento kontrol musí být řádově vyšší než dnes.

Přijde jaro, lidé touží po sociálních kontaktech, chtějí se scházet s rodinou, přáteli a známými. Jestli toto všechno má mít nějaký efekt v podobě potlačení epidemie, pak kontrola je stejně důležitá jako pozitivní motivace k testování, trasování a očkování. O tom to celé je. Bohužel.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.