planeta Uran
Shutterstock.com
Webbův teleskop objevil nový měsíc Uranu. Je menší než Praha
Vesmírný teleskop Jamese Webba si připsal další zářez na pažbu planetárních objevů. Tentokrát si posvítil na Uran – a odhalil u něj nový měsíc. Sedmou planetu Sluneční soustavy, známou především svým extrémním náklonem a studeným temperamentem, tak obíhá už 29 měsíců. Nejnovější přírůstek? Droboučký satelit o průměru pouhých deset kilometrů, který se až dosud skrýval ve stínu větších bratříčků.
šéfredaktor
„Uran má další měsíc!“ oznámila NASA s nadšením, které předběhlo i tradiční vědecký recenzní proces. A není divu – tým vedený Maryame El Moutamid ze Southwest Research Institute ho objevil tak trochu náhodou, během pozorování prstenců planety. Právě mezi Ophelií a Biancou si Webb všiml pravidelného, dosud neznámého objektu.
Prstence, záře a schovaná tělesa
Nový měsíc, zatím pojmenovaný S/2025 U1, obíhá Uran ve vzdálenosti zhruba 56 tisíc kilometrů. Jeho téměř dokonale kruhová oběžná dráha napovídá, že vznikl tam, kde ho Webb zachytil. Ale proč jsme ho dosud neviděli?
Velikost je klíč. „Voyager 2 ho při přeletu v roce 1986 jednoduše minul,“ konstatuje El Moutamid. A Scott Sheppard z Carnegieho institutu dodává: „Tak malá tělesa poblíž planety obvykle pohltí její vlastní svit.“ I on v roce 2023 objevil uranský měsíc – ale z pozemního teleskopu. Další měsíce tak zřejmě čekají na své odhalení, ať už díky delším expozicím Webbova teleskopu, nebo nové sondě.
K samotnému objevu přispěla i snaha porozumět záhadným prstencům Uranu. „Mnohé z jejich ostrých okrajů zůstávají nevysvětlené. Bez nějaké formy stabilizace by se měly rozpadnout během deseti let,“ vysvětluje El Moutamid. Vědci proto hledali takzvané pastýřské měsíce, které by prstencům mohly pomáhat držet tvar. A právě při tom se na radar dostal S/2025 U1.
Uran znovu překvapuje
Objev přichází v době, kdy Webb obrátil svou pozornost na Uran systematicky. Už v roce 2023 pořídil ikonický snímek planety se všemi 11 vertikálními prstenci. Do té doby si většina lidí představovala Uran jako modrý míč v dálavách slunečního systému. Ve skutečnosti jde o ledového obra tvořeného vodou, metanem a čpavkem s malým kamenným jádrem – a hlavně planetu, která se kutálí bokem.
To s sebou nese i extrémní klima: na jednu polovinu Uranu svítí slunce přes dvě dekády, zatímco druhá zůstává ve tmě. A zatímco větší měsíce jako Titania nebo Oberon možná ukrývají pod povrchem slané oceány, malé satelity, jako ten nejnovější, zatím jen pomáhají držet prstence pohromadě.
