Poslední statistické údaje o výrobních cenách v srpnu ukázaly pozoruhodný pokles u zemědělské produkce. Meziročně o 16,4 procenta a z měsíce na měsíc o 4,5 procenta je skutečně viditelné zlevnění. V Česku populární hra „kdo za to může“, myšleno za astronomické zdražení potravin, bude nyní pokračovat.
Koncerny i řetězce
A první pohled naznačuje, že to pro potravinářské koncerny typu Kosteleckých uzenin či Madety nevypadá dobře. Pokud se tedy koukneme na jejich cenovou politiku, která se projevuje ve stále plusových hodnotách. V srpnu byla potravinářská produkce pořád o 0,3 procenta dražší než loni ve stejnou dobu.
Ale ani obchodní řetězce nevypadají jako neviňátka. Na pultech už meziročně potraviny stále zdražovaly o 1,5 procenta. Můžeme to určitě snadno vysvětlit tím, že v srpnu prodávaná sklizeň se v nákladech zpracovatelů promítne až v dalších měsících a o dopadu na ceny v obchodech to platí tuplem. To samozřejmě farmářům nezabrání plácat se po ramenou, jak oni vycházejí vstříc tuzemským spotřebitelům a kazí jim to zlí obchodníci.
I ti ale budou nyní ustupovat do předem připravených pozic a zlevňovat, byť si to nejspíše nechají až do vánočních akcí. Polské ceny dál zůstanou v nedohlednu. Prostě zlevňování je disciplína, v níž Česko vyniká asi jako v pozemním hokeji.
Jako u Cimrmanů
Vyšetřování viníka drahých potravin může pokračovat, přestože je předem jasné, že výsledek bude identický se slavným Vyšetřováním ztráty třídní knihy u Cimrmanů. Cenová hladina u potravin je dána kombinací dvou faktorů, které se dost těžko ovlivňují. Tím prvním je ochota za potraviny utrácet. Maloobchodní statistiky jasně ukazují, že tržby za potraviny sice meziročně klesají, ale v červenci už stagnovaly a dá se čekat, že opět porostou.
Druhým faktorem je oligopolní struktura dodavatelů i obchodníků. Potravináři sice často argumentují, že největší dodavatelé mají podíl na trhu jen výjimečně v nízkých desítkách procent, ale ve skutečnosti jsou často majetkově propojeni a i nízké podíly stačí k určování směru vývoje cen i bez nějakých pregnantních kartelových dohod, které by se daly postihovat. Se silně kapitálově vybavenými firmami, často z holdingu, v jehož vertikální struktuře jsou i společnosti dodávající přímé konkurenci nezbytné polotovary a suroviny, nikdo cenově neválčí.
A maloobchodnímu trhu zřetelně dominují dvě německé skupiny REWE a Schwarz Gruppe, které si kvůli kšeftu v Česku určitě oči nevyškrábou.
A do toho máme stále stejné ministry zemědělství, kteří se sice jmenují pokaždé jinak, ale stále omílají hloupé teze o soběstačnosti ve výrobě potravin a potřebném podílu tuzemské produkce na pultech supermarketů, přestože statistiky ukazují, že dovozy jsou v mnoha případech a po dlouhou dobu cenově zřetelně výhodnější.
A mimochodem, třeba největší dovozce masa a masných výrobků v zemi, společnost Animalco, je pevnou součástí našeho největšího zemědělsko-potravinářského holdingu. Takže i tudy je cesta k levnějšímu jídlu poněkud komplikovaná.
