Kupní síla spotřební elity se mezi regiony výrazně liší. USA zůstávají globálním centrem bohatství, zatímco Evropa se dělí na silné jádro a slabší periferii
Shutterstock.com
Nůžky v kupní síle
Ne miliardáři, ale „obyčejná“ elita. Horních 10 % lidí skutečně řídí ekonomiku světa. Česko výrazně zaostává
Ekonomická síla horních 10 procent lidí se mezi jednotlivými regiony výrazně liší. Podle Lucemburského centra pro mezinárodní srovnávání příjmů zaostává střední Evropa výrazně za zbytkem kontinentu, zatímco největší koncentrace bohatství nadále patří USA.
Redaktor junior
Skutečnou podobu ekonomické síly neurčují miliardáři, ale spotřební elita horních 10 procent příjmů. S dostatečnou kupní silou na to, aby svými rozhodnutími formovala spotřebu, ceny i investiční toky, určuje právě tato „obyčejná“ elita, kam se ekonomika v praxi skutečně posouvá. A při pohledu na její příjmy se ukazuje, že rozdíly mezi regiony nejsou drobné, ale strukturální.
Podle serveru Euronews, který cituje data Lucemburského centra pro mezinárodní srovnávání příjmů, zůstává největší koncentrace spotřební elity ve Spojených státech. Horních deset procent Američanů dosahuje v průměru téměř 95 tisíc mezinárodních dolarů ročně. Nejde o okázalý luxus, ale o vysokou míru ekonomické svobody, která v praxi znamená kvalitní bydlení, dostupnější služby, vzdělání atd.
Mezinárodní dolar je hypotetická měna používaná ekonomy k porovnání ekonomického výkonu (jako je HDP) nebo životní úrovně v různých zemích s ohledem na rozdíly v místní kupní síle. To znamená, že za jeden mezinárodní dolar lze koupit stejné množství zboží a služeb jako za jeden americký dolar v USA.
Spotřební elita ve Spojených státech má díky kombinaci vysokých mezd, hlubokých kapitálových trhů a koncentrace firem i talentu mezinárodní dosah. Právě proto slouží USA jako měřítko, ke kterému se ostatní regiony vztahují. Ne náhodou stále vede New York coby metropole s největší koncentrací bohatství na světě.
Evropa jako celek působí bohatě, při bližším pohledu se ale jasně dělí. Jádro tvoří země jako Lucembursko, Švýcarsko, Německo nebo skandinávské státy.
Kupní síla horních deseti procent se zde obvykle pohybuje v pásmu 55 až 65 tisíc mezinárodních dolarů ročně, což stále představuje velmi komfortní životní úroveň.
Evropa jako celek působí bohatě, při bližším pohledu se ale jasně dělí.
Zároveň jde o elity umírněnější. Vyšší zdanění, silnější sociální stát a menší koncentrace kapitálu tlumí extrémy. Evropa tak vytváří stabilní, ale méně globálně dominantní spotřební elitu než Spojené státy.
Na opačné straně stojí střední Evropa. V Česku, Polsku nebo na Slovensku dosahuje spotřební elita pouhých 25 až 30 tisíc mezinárodních dolarů ročně.
To zajišťuje velmi dobrý život v domácích podmínkách, ale globálně jde o jinou kategorii. Region postrádá velká finanční centra, která by dokázala přitahovat a kumulovat kapitál v širším mezinárodním měřítku.
Právě rozdílná koncentrace kapitálu a investičních příležitostí přitom hraje klíčovou roli i do budoucna. Podle letošní zprávy UBS roste bohatství světových elit nerovnoměrně, ačkoli rekordním tempem.
Kapitál i investiční pozornost se přesouvají tam, kde existuje dostatečně silná ekonomická základna, stabilní prostředí a globální dosah, zatímco regiony bez těchto předpokladů zůstávají stranou.
Ještě níže než střed Evropy pak stojí spotřební elity rozvojových zemí. I tam existuje skupina s nadstandardními příjmy, její kupní síla je však výrazně limitována místními cenami, příjmovou strukturou i přístupem ke kapitálu. V globálním srovnání zůstává jejich ekonomický dosah slabší a méně přenositelný.
