Vodík je bezbarvý plyn, přesto se o něm hovoří jako o zeleném, šedém i modrém
Shutterstock.com
Čistá energie
Zelený vodík po euforii brzdí realita: drahá výroba, ústup firem a nejistá budoucnost
Ambiciózní plány Evropské unie na masivní výrobu zeleného vodíku se zatím nenaplňují. Nové dotační programy a přeshraniční projekty sice přinášejí naději, dlouhodobá budoucnost tohoto zdroje však zůstává nejistá.
editor
Během pandemie covidu-19, kdy ceny ropy prudce klesly a státy začaly přijímat ambiciózní klimatické závazky, se zelený vodík stal symbolem energetické transformace.
Vlády i energetické firmy jej vnímaly jako řešení pro snižování emisí v průmyslech, kde je dekarbonizace obtížná. Po několika letech však tempo rozvoje znatelně zpomalilo, upozorňuje web Oilprice.com.
Zelený vodík se vyrábí pomocí elektrolýzy vody za využití elektřiny z obnovitelných zdrojů. Oproti šedému či modrému vodíku, které vznikají ze zemního plynu, při jeho využití nevznikají emise oxidu uhličitého.
Právě tato vlastnost z něj udělala atraktivní prvek strategií energetických firem, jež během pandemie oznamovaly miliardové investice do nových projektů.
Evropa a Blízký východ patřily k regionům, kde se sektor rozvíjel nejrychleji. Španělsko v roce 2022 oznámilo výstavbu závodu na zelený vodík v Puertollanu za 50 milionů eur, Velká Británie plánovala projekt ve Felixstowe za 150 milionů liber. Postupně se však ukázalo, že cesta ke komerčnímu využití bude složitější, než se čekalo.
Některé energetické společnosti, včetně BP, začaly ustupovat od původních slibů v oblasti obnovitelných zdrojů. Klíčovým problémem je vysoká cena výroby zeleného vodíku, která se pohybuje mezi 5,8 a 23 dolary za kilogram, zatímco modrý vodík vyjde zhruba na dva až 3,5 dolaru. Zároveň roste konkurence o obnovitelnou elektřinu, kterou spotřebovávají například energeticky náročná datová centra.
Evropská unie musela přehodnotit své ambice. Zatímco původní plán REPowerEU počítal s výrobou deseti milionů tun zeleného vodíku ročně do roku 2030, aktuální odhady hovoří o zhruba 1,7 milionu tun.
Přichází obrat?
Významnou roli hraje i regulatorní nejistota. Kritika zaznívá ze strany Německa i exportních zemí, jako je Omán, které upozorňují, že časté změny definice „zeleného“ vodíku odrazují investory.
Přesto se objevují signály možného obratu. Evropská komise v prosinci schválila stovku přeshraničních projektů v oblasti vodíku a elektrolyzérů v rámci investičního plánu do energetické infrastruktury do roku 2040.
Tyto projekty mají získat snazší povolování a přístup k financím. Španělsko navíc přispělo téměř půl miliardy dolarů do Evropské vodíkové banky na podporu nových projektů.
Vývoj zeleného vodíku tak zůstává nejistý. Po počáteční euforii přišlo vystřízlivění, způsobené náklady a složitými pravidly. Nové investice a politická podpora však naznačují, že tento zdroj energie ještě nemusí říct poslední slovo.
