Komentář: Gigafactory na Karvinsku jako krásný příklad, proč nerosteme a nebohatneme

Kdo by to byl řekl, že v Moravskoslezském kraji přinese červen hned dva názorné příklady toho, o čem je hospodářský růst, a jak mu (ne)vycházíme vstříc.  

Kdo by to byl řekl, že v Moravskoslezském kraji přinese červen hned dva názorné příklady toho, o čem je hospodářský růst, a jak mu (ne)vycházíme vstříc.  

Celý článek
0

Srbsko dá zelenou lithiu. Půjde o největší důl v Evropě

Srbsko před dvěma lety zastavilo plány na otevření největšího lithiového dolu v Evropě. Nyní se k projektu vrací. Velkou šanci mají britsko-australští těžaři ze společnosti Rio Tinto.

Srbsko před dvěma lety zastavilo plány na otevření největšího lithiového dolu v Evropě. Nyní se k projektu vrací. Velkou šanci mají britsko-australští těžaři ze společnosti Rio Tinto.

Celý článek
0

Ajťaček přibývá, stále jich je ale málo. Firmy mají zájem i o ženy na rodičovské

Že světu IT vládnou muži? To už tak úplně neplatí. Žen ajťaček postupně přibývá, byť jich je stále poměrně málo – a navíc nedosahují na takové platy jako jejich mužští kolegové.

Že světu IT vládnou muži? To už tak úplně neplatí. Žen ajťaček postupně přibývá, byť jich je stále poměrně málo – a navíc nedosahují na takové platy jako jejich mužští kolegové.

Celý článek
0

Vražda algoritmem: australský zátah na podvody se sociálními dávkami skončil tragicky

Akce australské vlády udělala z řádných lidí dlužníky a z nevinných zločince. 

Vražda algoritmem: australský zátah na podvody se sociálními dávkami skončil tragicky
ilustrační foto | Profimedia.cz

Program australské vlády zaměřený na algoritmicky řízené odhalení podvodného čerpání sociálních dávek neoprávněně požadoval vrácení vysokých částek po statisících jejich příjemců. Následky vypadají podle toho, plyne ze zprávy Královské vyšetřovací komise, která se zabývá vážnými pochybeními australských institucí.

Mnozí z nejchudších obyvatel země museli kvůli chybně nastavenému algoritmu splácet neexistující dluhy. Řadu z nich to dostalo do zlé finanční situace – na splacení dluhu (splatného během několika týdnů) si museli brát půjčky, prodávat auta nebo použít své úspory. I ti, které to přímo existenčně nepoškodilo, vypověděli, že jejich pověst utrpěla: byli očerňováni a cítili se zahanbeni poté, co jim vláda sdělila, že jsou jejími dlužníky. 

„Hrubý a krutý mechanismus“

Program, známý jako Robodebt (robodluh), nechal lidem na základě nesprávného algoritmu odesílat dopisy se sdělením, že vládě dluží (a musí vrátit) tisíce dolarů. Postiženo tím bylo přes půl milionu Australanů. Systém fungoval od roku 2016 až do roku 2019, kdy jej soud označil za nezákonný. 

Minulý pátek o tomto skandálu vydala komise závěrečnou zprávu o 990 stranách. Popisuje v ní tento program jako „nákladné selhání veřejné správy“ s „rozsáhlými, ničivými a trvalými“ neblahými důsledky. „Robodluh byl hrubý a krutý mechanismus, který nebyl ani spravedlivý, ani legální a kvůli němuž se mnoho lidí cítilo jako zločinci,“ napsala komisařka Catherine Holmesová.

Královská komise je nejmocnější formou veřejného vyšetřování v Austrálii. Vyšetřování probíhalo jedenáct měsíců, během nichž se zabývalo stovkami podnětů od veřejnosti. Premiér Anthony Albanese vzápětí odsoudil systém předchozí vlády jako zradu na občanech, která ty nejzranitelnější poškodila. Jeho kritiku jistě nijak neotupil fakt, že Albanese je labourista, kdežto Robodluh nechala provozovat vláda jeho konzervativního předchůdce Scotta Morrisona. 

Vyšetřování zjistilo, že v důsledku Robodluhu došlo nejméně ke třem známým sebevraždám. Komise také nabyla přesvědčení, že to „nebyly jediné tragédie tohoto druhu“. 

Sebevraždy a zničené existence

K důležitým svědkům před komisí patřily matky dvou mladých mužů, kteří po obdržení dopisu o neexistujícím dluhu spáchali sebevraždu, Rhyse Cauzza (28) a Jarrada Madgwicka (22). Kath Madgwicková již dříve řekla reportérům britské BBC, že podle jejího názoru nese Morrisonova vláda za sebevraždu jejího syna částečnou odpovědnost.

Další oběti vypověděly, že stres z neoprávněného požadavku na zaplacení dluhu u nich vyvolal úzkost a deprese. Jedna žena prohlásila, že po dobu několika měsíců uvažovala o sebevraždě. Nejhorším bodem byl den, kdy jí exekutor strhl peníze z bankovního účtu. „Nemohla jsem platit zdravotní výdaje své dcery a cítila jsem se v té situaci zcela bezmocná,“ uvedla žena v průběhu vyšetřování.

Závěrečná zpráva vyšetřování kritizovala bývalou  konzervativní vládu za spuštění systému, v němž se „málo nebo vůbec nebral ohled na jednotlivce a zranitelné skupiny obyvatel, kterých se týkal“. Zpráva rovněž odsoudila osobně Morrisona (v době spuštění programu byl ministrem sociálních služeb) za to, že uvedl vládní kabinet v omyl. Tvrdil totiž, že přechod na automatizovaný systém nebude vyžadovat přijetí nového zákona.

Expremiér Morrison uvedl, že odmítá „všechna zjištění, která kritizují můj podíl na schvalování systému a jsou pro mě nepříznivá“. Nebylo přitom zřejmé, jestli se domnívá, že program byl prima (to by bylo v rozporu s tím, co o programu tvrdí australská justice), nebo jestli hodlá tvrdit, že s programem on sám nemá nic společného, či jestli odmítá jakákoli nařčení bez ohledu na jejich případnou věcnou správnost prostě proto, že na něj vrhají nelichotivé světlo. Podle vlastních slov „jednal v dobré víře a na základě jasného a promyšleného doporučení ministerstva“.

Stovky milionů putovaly zpět

Seznam nepravostí, jichž se jeho vláda měla podle komise dopustit, však spuštěním hloupého a bezcitného algoritmu nekončí. Zpráva klade kabinetu za vinu, že pokračoval v utajování programu, i když v roce 2017 vyšlo najevo, že je „nespravedlivý, krutý a pravděpodobně nezákonný“. Tehdy měli Morrison a spol. podle komise program drasticky zredukovat. Namísto toho však začali přes média útočit na jeho kritiky.

Vláda také podle Holmesové a jejího týmu nepravdivě zveličovala četnost podvodů se sociálními dávkami. Podle zprávy tvořily takové případy méně než 0,1 procenta případů.

Morrisonova vláda ukončila program Robodluh v roce 2019 poté, co jej Federální soud Austrálie (nejvyšší odvolací instance v zemi) na podnět několika obětí shledal nezákonným. Vláda rovněž musela obětem svého algoritmického šílenství vrátit více než 700 milionů australských dolarů a urovnat mnohamilionovou žalobu, kterou podaly oběti požadující odškodnění.