AI centra rostou rychleji než zásoby vody
Shutterstock.com
Voda vs. data: Kdo přežije transformaci Evropy?
Vyprahlá půda, žloutnoucí vinice, ubývající hladiny rezervoárů – jižní Evropa už dnes zápasí s nedostatkem vody. Přesto právě sem míří miliardové investice do datových center, která jsou pro nový věk umělé inteligence tím, čím byly továrny pro průmyslovou revoluci. A mají jedno společné: obrovskou spotřebu vody.
šéfredaktor
Evropská unie oznámila ambiciózní plán – během sedmi let alespoň ztrojnásobit svou datovou kapacitu, aby se stala světovým centrem AI. Jenže právě rychlý růst těchto „AI továren“, jak jsou nová výpočetní centra přezdívána, začíná narážet na ekologické limity. „AI je nové zaklínadlo. Politici se ho chytají ve jménu budoucnosti a pracovních míst. Udržitelnost ale často zůstává stranou,“ varuje Kevin Grecksch, odborník na vodní politiku z Oxfordu.
Ticho serverů, řev sucha
Datová centra se z technologických důvodů stavějí často v suchých nebo polosuchých oblastech — nízká vlhkost a stabilní klima svědčí serverům. Ale těmto regionům voda zoufale chybí. Už dnes žije asi třetina obyvatel jižní Evropy v oblastech s trvalým vodním stresem.
Právě tam míří investice amerických gigantů: Amazon staví tři centra v extrémně suché Aragonii, Google připravuje expanzi v řecké Attice. Microsoft, Meta a další se přidávají. Projekt v britském Culhamu, první z plánovaných „AI zón“, vyvolal odpor místních kvůli blízkosti nové vodní nádrže. Strach je pochopitelný.
„Nejčastěji se mluví o vodě, kterou datacentra spotřebují přímo — na chlazení. Jenže většina jejich vodní stopy vzniká nepřímo, třeba při výrobě čipů nebo elektřiny,“ upozorňuje Nick Kraft z Eurasia Group. Oficiální čísla tak často zdaleka neodhalí celou pravdu.
Digitální honba, ekologická slepota
Evropská komise tvrdí, že vše má pod kontrolou. Projekty mají být energeticky efektivní, ekologicky šetrné. Superpočítač JUPITER v německém Jülichu běží na obnovitelnou energii, využívá pokročilé chlazení a rekuperuje odpadní teplo. Jenže výjimka nedělá pravidlo.
Zatímco centrální úředníci mluví o zelených technologiích, místní komunita často cítí ohrožení. Irsko a Nizozemsko už kvůli nedostatku kapacit i ekologickým dopadům výstavbu nových center dočasně zakázaly. Irsko sice tvrdí, že většina jeho center využívá vzduchové chlazení, ale tlak veřejnosti sílí i tam.
Změna přístupu přesto probíhá. Podle Krafta jsou provozovatelé datacenter stále zodpovědnější ve vztahu k vodě. Přesto je plné zhodnocení vodní stopy extrémně složité. Microsoft testuje centra bez spotřeby vody pro chlazení, portugalský projekt Start Campus recykluje mořskou vodu a chlubí se nulovým ukazatelem WUE – efektivity využití vody.
Kdo vypije poslední kapku?
Michael Winterson z Evropské asociace datových center připomíná, že jde o srdce digitální ekonomiky. „Jsou to biliony eur HDP a miliony pracovních míst s nadprůměrnými platy. 20megawattové datacentrum spotřebuje podobné množství vody jako golfové hřiště. Ale co přinášejí hřiště do ekonomiky?“ ptá se.
Jeho slova ale neoslabují jádro problému: Evropa je nejrychleji se oteplujícím kontinentem a třetina její populace už dnes čelí vodnímu stresu. Výstavba obřích digitálních center v suchých regionech tak prohlubuje napětí mezi technologickou vizí a klimatickou realitou.
„Hyperscale centra v již suchých oblastech Evropu neposunou. Naopak, zhoršují situaci,“ říká Laura Ramsamy z platformy Climate X. Meta už kvůli tlaku veřejnosti zrušila projekt v nizozemském Zeewolde. Ale to je spíš výjimka než pravidlo.
