Minulý týden byl obzvlášť štědrý. Průkopnická společnost OpenAI vypustila jazykový model ChatGPT. Internet záhy zaplavily ukázky textů, které vypovídají o genialitě chatbota a soumraku psavých profesí. Nadšení i obavy ale stojí za to mírnit.

ChatGPT je géniem průměrnosti. Představujme si ho jako univerzální a obrovsky silný našeptávač. Člověk nahodí otázku, kus textu či kódu a on pokračuje. Úctyhodný je rozsah toho, o čem dokáže vyplodit slušně vyhlížející text, ale i sebevědomí, s jakým chatbot kecá. Pro dobrý příběh si klidně vymýšlí jména, bibliografii nebo i zdánlivě funkční algoritmus. Na realitě mu nezáleží a o hodně věcech zkrátka nic neví. Informace nehledá na internetu, ale ve svém obřím jazykovém korpusu. Není to nový Google ani nová Wikipedie. Chová se spíš jako student, který se nenaučil na zkoušku a spoléhá na svou výřečnost.

Kdyby měl student k dispozici chatbota, snad se i v časovém presu zvládne trochu připravit. Nasypal by do něj povinnou četbu a požádal o vytažení pěti zásadních argumentů. Při interpretaci textu si chatbot počíná velmi slušně a extrémně rychle. Pro novináře se tak už brzy stane nepostradatelným pomocníkem. Dokáže hodně věcí, které zhuntovaného autora pošťouchnou k lepšímu výsledku. Nahodí návrhy titulků, nabídne protiargumenty, odrážky propojí do celých vět.

Vezme někomu práci? Nejspíš. Už teď umí psát velmi průměrně, takže lépe než hodně lidí z médií či marketingu. Obecně ale platí, že umělá inteligence nenahrazuje povolání, spíš přebírá jednotlivé úkoly, které práce obnáší. Excel neukončil celé obory, tady to bude stejné. Novináři stále budou chodit za zdroji, reflektovat vlastní zkušenost, dávat všanc svou pověst. Umělá inteligence odvede kus práce, všechno ale nesvede. 

Autor píše pro Médiář (www.mediar.cz)