Tabákový dým byl po 200 let postupně vytlačován – z tramvají, kin i restaurací. Bude kouření po vzoru Nového Zélandu zapovězeno úplně?

Když vláda v září 1921 konečně zrušila přídělové lístky na tabák, kuřáci slavili. A spolu s nimi humoristický časopis Smích republiky, který otiskl báseň KOUŘÍME VOLNĚ. Psalo se v ní o „befélu z Vídně“, kvůli kterému nebylo za války dost tabáku: „Dávali nám listí z buků nebo chmel a my všecko kouřili to, bohužel!“ Nyní se však podle autora veršů dobré nebe smilovalo, „tabačenky už nám vzalo; padl útisk zlý a kletý, který tiskl cigarety, cigára“. Kuřákům se nebylo co divit. Spotřeba tabáku poklesla za války oproti roku 1913 na méně než třetinu a zrušení tabačenek sice znamenalo razantní zdražení, ale komu by to vadilo, když – slovy zmíněné básně – „máme volnou kuřbu“.

To však ještě kuřáci netušili, co se na ně chystá. Půl roku poté je jejich nekouřící spoluobčané vyhnali z tramvají Velké Prahy a několika dalších měst, zapověděli jim nádražní čekárny a vypudili je z „holíren“.

Jiný zábavný časopis Rašple na to reagoval sentimentální básní, která začínala veršem „Faječko, libě páchnoucí, příjemná družko, hezká“ a – jen zpola žertem – vyzývala k bojkotu městské hromadné dopravy: „ať nevděčná elektrika bankrot udělá, hurá, bankrot udělá!“ Humoristické listy pro změnu uveřejnily soubor obrázků, na nichž je jistý nešťastný kuřák tak dlouho odněkud vyhazován, až ho z toho klepne a jeho duše se ocitne v nebi, odkud ji Bůh kvůli znečišťování vzduchu samozřejmě také hned vyžene: „A tak teprve v pekle poznal rajskou blaženost, když satan proti kouření ničeho nenamítal...“