O Česku se někdy říká, že je to montovna. Já to používám nerad, ale u automotivu to tak bohužel často je, říká Jan Pošmourný
2JCP / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Dodavatel Siemensu i Mitsubishi
Rozhovor
Že se mladým nechce manuálně pracovat? My máme i dvacetileté svářečky, říká za 2JCP Jan Pošmourný
Původem rodinná strojírenská firma 2JCP vyrostla z račické továrny v celosvětově působícího hráče, na nějž spoléhají při svých energetických řešeních třeba i Siemens nebo Mitsubishi. Nyní je firma v další růstové fázi. „Část výroby začínáme přesouvat do Vietnamu, rozhlížíme se také po Mexiku. Věci s přidanou hodnotou ale budeme dál vyrábět v Česku. A během dvou let se tak o třetinu zvětšíme,“ říká v rozhovoru serveru Hrot24 Jan Pošmourný, HR Director, jenž musí pro její aktuální rozvoj shánět lidi. Jak to dělá?
redaktor
Strojírenská společnost 2JCP se zaměřuje na energetiku a polovinu jejího obratu tvoří plynové elektrárny a komponenty spojené s obnovitelnými zdroji. Pracuje pro ni téměř 800 lidí, většina z nich v továrnách v Račicích a v Třebíči.
Také ale v projekční kanceláři v Novém Města nad Metují nebo ve Spojeném království a ve Spojených státech amerických, kde má firma své obchodní zastoupení.
Do konce roku 2027 chce 2JCP ještě výrazně vyrůst. Nabrat plánuje dalších 200 až 250 lidí s tím, že se bude ještě výrazněji věnovat vodíkovým technologiím.
Najít pro tento rozvoj třeba nové svářeče a zámečníky je úkol pro Jana Pošmourného, který má z pozice HR ředitele na starosti právě nábor nových lidí.
Říkáte, že pro 2JCP je vlastně každá zakázka unikátní. Znamená to, že znovu a znovu vymýšlíte jedinečné řešení?
Platí to u 98 procent naší produkce a tím se vlastně odlišujeme od ostatních. Třeba u plynových elektráren dostaneme od klientů jen konkrétní specifikace, to další už je na nás.
Všechno kompletně nakreslíme i smontujeme na místě. Každé místo má svá specifika, konstrukční nákres musí být jedinečný. Spoléhají na nás už i ti největší hráči, jako třeba Mitsubishi nebo Siemens.
Do našich svářečských škol bereme doslova lidi z ulice. Hned u nás nastupují a rovnou také dostávají mzdu.
Jak obtížné je pro tento typ sofistikovaného strojírenství spojeného s technologiemi hledat nové zaměstnance?
Jako všude. I když je pravda, že se personalistice a zejména hledání lidí věnuji už více než deset let a tady je to asi nejtěžší. Na trh práce se sice dostávají noví lidé, třeba i kvůli problémům v automotivu, ale jsou to většinou ti nekvalifikovaní.
O České republice se někdy říká, že je to montovna, já to používám nerad, ale u automotivu to tak bohužel často je. Lidé kompletují na linkách určité části a to je všechno.
My ani do výroby nepotřebujeme standardní operátory, ale svářeče nebo zámečníky, kteří umějí pracovat s moderními stroji. Ti jsou na trhu práce vzácní.
Jak je tedy hledáte?
Třeba svářečů potřebujeme opravdu hodně, a tak jsme v obou našich továrnách otevřeli svářečské školy. Bereme do nich doslova lidi z ulice, kteří to řemeslo neumějí a my je ho od nuly naučíme. Postupně se dostávají na sofistikovanější projekty a jsou schopni na nich pracovat. Je to ale výzva.
Vaše svářečské školy tedy nejsou učilišti, ale vlastně rekvalifikačními kurzy?
Ano, lidé získají novou kvalifikaci. Od zájemců vlastně nic moc nechceme, jen si při úvodním pohovoru vysvětlíme, co očekáváme a co očekává ten člověk.
Lidé k nám hned nastupují do pracovního poměru, první měsíc jsou ve svářečské škole, rovnou ale pobírají mzdu. Získají různé certifikáty, všechno na náš účet, nikdo ze zaměstnanců nic neplatí.
Další dva měsíce pak už pracuje, ale pod vedením mentora, tedy účastní se jen některých projektů. Opět – pobírá mzdu. Pak záleží na tempu každého, někdo se samostatné práci věnuje po dvou měsících, někdo třeba až po šesti.
Do jednoho roku by se měl ale každý dostat na stoprocentní úroveň samostatného svářeče. Tohle tedy lidem nabízíme a fungujeme nám to.
Takže cesta lidi všechno naučit, investovat do nich a díky tomu je mít, se vyplácí?
Je to tak. Některé větší firmy úžeji spolupracují s učilišti nebo mají vysloveně svoje učiliště. Třeba Škodovka nebo teď to ve velkém rozjel Agrostroj Pelhřimov. My jdeme stejnou cestou, i když v menším. České školství pracovnímu trhu úplně nevyhovuje, tak si to musíme dělat sami.
Na svářeče se u vás učí spíše lidé s nějakou pracovní historií, kteří ale potřebují rekvalifikaci, nebo třeba i ti mladí, pro něž jde o jednu z prvních pracovních zkušeností?
Obojí, spíše jde ale o mladé lidi ve věku dvacet až třicet let. Jejich příběhy jsou různé. Většinou jsou po vyučení nebo po maturitě, nenašli se ve studiu a živí se rukama.
Jsou docela šikovní a zjistí, že by se mohli věnovat takovémuto řemeslu, které už je vnímáno docela dobře, jak na trhu, tak ve společnosti. Není to špinavá práce a taky se jí dají vydělat dost dobré peníze.
Přicházejí k nám ale rovněž zkušenější lidé, nikoho nediskriminujeme a určitě mnoho zájemců neodmítáme s tím, že by byli neperspektivní.
Stávají se svářeči jen muži?
Vůbec ne. Třeba z posledních šesti absolventů byly dvě nebo tři mladé ženy. V tom je to také hodně zajímavé. Určitě bych nad mladými nelámal hůl. Samozřejmě že i u nás se stane, že někdo nepřijde ve zkušební době během týdne třikrát do práce. Ale takoví jednotlivci budou vždy. Lidé jsou pořád stejní.
Potřebujeme zkombinovat konstantní zdroje, jako je třeba jádro, s těmi obnovitelnými a vždy je třeba zapojit i plyn. Protože plynová turbína má velkou výhodu, z nuly se totiž dostane na stoprocentní výkon během jedné hodiny. Právě tak můžete vykrýt různé rozmary počasí, třeba když nebude foukat vítr nebo svítit slunce.
Kolik si u vás svářeči v průměru vydělají?
Přesné částky úplně říkat nechci. Alemáme úkolové mzdy, to znamená, že když je někdo rychlý a přesný, tak si vydělá vysoko nad průměrnou mzdu v České republice.
Jak vůbec vnímáte budoucnost energetiky? Do čeho má teď smysl investovat?
Za nás dává smysl kombinace. S Green Dealem začínají v poslední době trochu brzdit, i když v obnovitelných zdrojích za mě i za naši firmu určitě vidíme budoucnost.
Ne ale ve smyslu, že tu budeme mít jen solární a větrné elektrárny a vodíkové technologie. To vůbec ne, dobře to chápou zejména severské státy. Potřebujeme zkombinovat konstantní zdroje, jako je třeba jádro, s těmi obnovitelnými, vždy je třeba zapojit i plyn.
Protože plynová turbína má velkou výhodu, z nuly se totiž dostane na stoprocentní výkon během jedné hodiny. Právě tak můžete vykrýt různé rozmary počasí, třeba když nebude foukat vítr nebo svítit slunce.
Po plynových elektrárnách v současnosti výrazně roste poptávka, je to spojené rovněž s nástupem umělé inteligence.
Byznys mezi Francií a Českem je obrovský. Spor o Dukovany ho nesmí poškodit, říká šéf francouzsko-české komory
V jakém smyslu?
K běhu nástrojů založených na umělé inteligenci je potřeba množství výpočetního výkonu. Velká datová centra, zejména ve Spojených státech, kde máme řadu klientů, se nemohou spoléhat na běžné sítě, a tak si sami staví plynové turbíny a elektrárny. Aby mohly okamžitě vykrývat velké potřeby elektřiny.
Naznačoval jste, že u automotivu to tvrzení o České republice jako o montovně často platí. I když jste jiný typ firmy, měli jste s tím třeba i vy někdy problémy? Že jste museli dokazovat, že vaše práce bude dostatečně kvalitní?
Je pravda, že na západě nás pořád vnímají jako někoho z východu, vedle Bulharska a Ukrajiny. Máme už ale zajímavé portfolio, mluvil jsem o tom, že pracujeme pro Siemens nebo Mitsubishi, nám už tedy nic takového nehrozí. Na západě máme jako firmy dobré renomé, stejně tak na severu, ve Skandinávii.
Na čem konkrétním třeba pro Siemens pracujete?
Třeba v dánském městečku Kassø jsme pomohli vybudovat speciální zařízení na výrobu ekologického vodíku a e-metanolu. Projekt byl založen na technologii elektrolytické výroby vodíku z obnovitelných zdrojů energie, přičemž vodík se v kombinaci se zachyceným oxidem uhličitým z atmosféry používá k syntetické výrobě e-metanolu.
Prvními odběrateli e-metanolu jsou největší světový lodní dopravce A. P. Moller–Maersk, Lego Group nebo farmaceutický gigant Novo Nordisk.
A dál? Co vás čeká?
Začínáme více outsourcovat. Vedle Vietnamu plánujeme něco podobného také v Mexiku. V rámci našich dvou stávajících výrobních továren už totiž na zakázky nestačíme.
Věci s jednodušší přidanou hodnotou, u nichž si troufneme na to, aby je udělali v Asii nebo v Latinské Americe, pošleme tam.
V České republice budeme tedy do budoucna dělat hlavně náročnější věci s vyšší přidanou hodnotou. Určitě ale chceme i do budoucna zůstat českou firmou.
Jan Pošmourný
HR ředitel společnosti 2JCP
Dlouhodobě se věnuje personalistice a náboru nových lidí
Dříve působil ve společnostech LU-VE, Fabory nebo Xella
Vystudoval Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity
