Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Schodek státního rozpočtu za letošní první čtvrtletí překonal všechny rekordy. Co mizerný výsledek způsobilo? Vydalo se Česko „řeckou cestou“?
Není to tak dávno, kdy by výsledek hospodaření českého eráru za letošní první tři měsíce způsobil pozdvižení, i pokud by stejný schodek ministr financí oznámil za celý rok. Sekera za více než 166 miliard je děsivá, skoro trojnásobná oproti stejnému období roku 2022.
Pokud bychom protáhli čísla o vývoji státního rozpočtu za první čtvrtletí do zbytku roku, chytaly by se pak slabší povahy za hlavu a setrvaly v hluboké depresi. Jak ale praví stařičké moudro finančníků, po prvním kvartálu ještě není nutné stahovat rozpočtové kalhoty – ke státnímu závěrečnému účtu je ještě daleko.
Meziroční zhoršení deficitu o 107 miliard má jasně pojmenovatelné důvody. Naštěstí ne všechny z nich mají dlouhou dohru a povlečou se s námi do budoucnosti.
Lze například doufat, že klesající ceny energií se propíšou do poklesu požadavků na kompenzace ze státního rozpočtu. Také rozpočtové příjmy v následujících měsících pojedou na vlně lepšího inkasa. Míra zisku v podnicích mimo finanční sektor si za loňský rok udržela s 46,1 procenta velmi solidní úroveň, a to i v mezinárodním srovnání – průměr EU činí zhruba čtyřicet procent.
Nepotvrdily se černě rýsované scénáře zástupců průmyslníků, které průmyslu věštily zhroucení, pokud nedostane nevratnou výpomoc s cenami energií. Zemědělští podnikatelé zase potvrdili svoji téměř zázračnou schopnost přivolávat mimořádné zisky usedavým naříkáním na špatné ekonomické podmínky. V jejich případě se podle předběžných údajů zisk meziročně zvýšil o 147 procent na 22 miliard korun.
Špatnou zprávou pro ministra financí naopak je, že banky zklamaly a očekávaný výnos z windfall tax nebude ani na polovině toho, co loni v létě spočetla Národní rozpočtová rada. Jediný, kdo odnese do rozpočtu ranec, bude státem kontrolovaná energetická společnost ČEZ.
Další problémy českého eráru už jsou ale dlouhodobějšího charakteru: kořeny mají v minulých letech a jen tak, samy od sebe, na rozdíl od kompenzací za drahé energie nevymizí.
Jako téměř každou vyspělou ekonomiku nás tíží stárnutí populace. Základní problém českého důchodového systému je jasný: chtělo by to více poplatníků. Vůbec v tom ale nepomůže, když vláda zvýší „rodičák“. To by asi bylo možné tam, kde by pracovní pozice byla z hlediska potřebné kvalifikace statická, sociální a příjmové vzlínání v pracovních týmech nulové, stejně jako kariérní postup.
Skoro ve všech myslitelných pozicích, které jsou alespoň o pár příček nad dnem kvalifikačního žebříčku, nemůže rodičovská nikdy kompenzovat finanční ztrátu. Naše celosvětově unikátní délka rodičovské dovolené je tak nikoli výdobytkem, ale mimořádně hloupým sociálním inženýrstvím.
I kdyby nakonec všechno dopadlo přesně tak, jak ministerstvo financí předpokládalo ve svém Fiskálním výhledu z listopadu loňského roku, zůstane výsledek hospodaření státního rozpočtu s více než čtyřprocentním schodkem v letošním roce na nepřijatelně vysoké úrovni. Otázkou je, co bude dál. Jaké možnosti dnešní vláda má?
Z politického hlediska by měla začít u výdajů, které možná nemají nominálně vysokou hodnotu, ale značnou symboliku. Je nepopiratelné, že počet lidí placených z veřejných rozpočtů v širším slova smyslu se za poslední desetiletí podstatně zvýšil a že nedovedeme občanstvu vysvětlit, kde je ta „hodnota za peníze“. Jak se vlastně dnes měří produktivita ve státní správě? A k čemu je digitalizace, když ne ke zvýšení produktivity, ergo poklesu počtu lidí, kteří systém obsluhují?
Nezbytné je také projít seznamy všech příjemců dotací a porovnat jejich výsledky oproti „benchmarku“, tedy těm, kteří se soustřeďují na svůj byznys. Jen tak se dozvíme, co se stalo se zaměstnaností, mzdami, přidanou hodnotou a rentabilitou kapitálu u těch, kteří dotace čerpají.
Další doporučení přinášejí mezinárodní organizace, naposledy například OECD. Co českému ministru financí radí? Jde o obvyklé, pořád dokola opakované věci. Jeden z hlavních receptů zní ulevit na sociálním pojištění a vykompenzovat to progresí v dani z příjmů fyzických osob, případně v navýšení majetkových a environmentálních daní.
Naprostou trvalkou jsou při snahách o dosažení lepší udržitelnosti veřejných financí rady na opatření, která zvýší míru ekonomické participace. V našem případě jde zejména o ženy a lidi ve vyšším věku.
