Komentář: Gigafactory na Karvinsku jako krásný příklad, proč nerosteme a nebohatneme

Kdo by to byl řekl, že v Moravskoslezském kraji přinese červen hned dva názorné příklady toho, o čem je hospodářský růst, a jak mu (ne)vycházíme vstříc.  

Kdo by to byl řekl, že v Moravskoslezském kraji přinese červen hned dva názorné příklady toho, o čem je hospodářský růst, a jak mu (ne)vycházíme vstříc.  

Celý článek
0

Evropští a američtí zbrojaři nabírají nejvíce lidí od konce studené války

Desítky tisíc lidí potřebují přijmout největší západní zbrojovky, aby dokázaly navýšit výrobu a uspokojit zvýšený zájem o zbraňové systémy především členských zemí NATO.

Desítky tisíc lidí potřebují přijmout největší západní zbrojovky, aby dokázaly navýšit výrobu a uspokojit zvýšený zájem o zbraňové systémy především členských zemí NATO.

Celý článek
0

Banka jenom v mobilu? To je budoucnost, ostatní nám závidí, říká Wallenfelsová z Partners

Svět se v bankovních službách přesouvá do mobilů, Češi ale zaspali, říká Hana Wallenfelsová, vedoucí vývoje mobilní aplikace v nedávno zrozené Partners Bance. Inspirovala se například i v Jižní Americe.

Svět se v bankovních službách přesouvá do mobilů, Češi ale zaspali, říká Hana Wallenfelsová, vedoucí vývoje mobilní aplikace v nedávno zrozené Partners Bance. Inspirovala se například i v Jižní Americe.

Celý článek
0

Stát zaspal, obce tápou a rodiče zuří: školy nejsou. Ani tam, kde chtějí stavět miliardáři

Naprostý nedostatek škol zejména v okolí Prahy, ale celkově ve středních Čechách a v sousedství větších měst je alarmující. Jak k tomu vůbec mohlo dojít?

Stát zaspal, obce tápou a rodiče zuří: školy nejsou. Ani tam, kde chtějí stavět miliardáři
ilustrační foto | Robert Břešťan

Na okraj Prahy, na Zličín, je to z Drahelčic sotva deset minut – když to v ranní špičce jede. Obec je jen kousek od dálnice, na pátém kilometru „dé pětky“, o využití rozsáhlých pozemků zde dlouho usilovala PPF, nyní by tam rád stavěl Kaprain miliardáře Karla Pražáka. Starostka obce se rozhodně nenudí, teď ale řeší jinou potíž – kam se záplavou dětí, které do kdysi malé vesnice přibyly poté, co zde na někdejších polích vyrostly stovky nových domů.

Příjezd do Drahelčic směrem od dálnice a od Rudné na demografickou explozi na první pohled neukazuje. Projíždí se původní částí obce, kde ještě v půlce devadesátých let neměli vodovod ani kanalizaci, cest bylo víc bahnitých než asfaltových – byly to takové „vnitřní Sudety“. Zmíněné výdobytky civilizace nyní už Drahelčice mají. Kromě toho se v posledním desetiletí nebývale rozrostly: vpravo od hlavního tahu obcí začíná série nových ulic plných řadových domů i jednotlivých unifikovaných vilek.

„Původní studie k územnímu plánu z roku 1997 počítala s tím, že tu bude 120 až 150 nových domů, ve skutečnosti je to kolem sedmi set. Počet obyvatel se předpokládal 1200 až 1500, nyní to budou zhruba tři tisíce. Nebyly zkušenosti a obec to podcenila. Regulativy byly slabé a developeři je uměli obejít. Třeba stavbu školky sice slibovali, ale nikdy nesplnili,“ shrnuje nezávislá starostka obce Petra Ďuranová. Podle ní tehdy v pomoci obcím selhala i státní správa.

Zájem o další výstavbu by zde developeři měli i nadále – podobně jako v mnohých okolních obcích, jako jsou Rudná, Chýně, Úhonice a další. Vedení Drahelčic ale nedávno řeklo dost a schválilo nový územní plán. Co je rozestavěné, se dostaví, ale další pole a okolní příroda už se na cihly a beton měnit nemají.

Jak říká starostka Ďuranová, například společnost Kaprain podnikatele Karla Pražáka zde plánovala několik desítek nových řadových domů, územní plán jí prý umožní už jen zhruba deset jednotlivých rodinných domů. Kromě toho má firma v katastru obce dalších přibližně 120 hektarů – jde však o zemědělskou půdu I. třídy ochrany, kde stavět nepůjde. Jsou to mimochodem stejné pozemky, na nichž se Kellnerova PPF v minulosti neúspěšně snažila prosadit stavbu rozsáhlého jezdeckého areálu s luxusním zázemím.

Budovat chce v bezprostřední blízkosti Drahelčic mimochodem i stát – ministerstvo financí už několik let mluví o tom, že zde vznikne nová Státní tiskárna cenin; na pozemku, kde byl dříve objekt raketové obrany Prahy a byly zde i rušičky rádií Svobodná Evropa či Hlas Ameriky.

Do školy 85 kilometrů

Nedaleko návsi stojí areál někdejšího císařského statku, který je nyní pro další rozvoj obce klíčový. Po boji se stavebním úřadem zde už před dvěma lety vznikla nová školka, jejíž kapacita se obratem zcela zaplnila. Plná je i soukromá školka, která v obci působí. „Několik desítek dětí stejně musíme odmítat,“ říká Ďuranová.

Na koupi zanedbaného areálu si obec půjčila ještě v čase příznivějších úrokových sazeb; koupila jej za dvacet milionů od jistého Davida Darlinga, majitele „kabaretu Darling“ v pražské ulici Ve Smečkách. Ten prý dříve zvažoval, že zde udělá hotel pro psy, možná komerční bydlení. Místo toho tu vedení Drahelčic plánuje snad definitivně vyřešit vedlejší dopady místního stavebního boomu a stěhování hlavně mladých párů a rodin: chce tu postavit základní školu, kterých je zejména v okolí Prahy, ale celkově ve středních Čechách a v sousedství větších měst akutní nedostatek. V těchto týdnech je to ještě patrnější. V měsíci dubnu totiž probíhají na základních školách v Česku zápisy a jejich kapacita naprosto neodpovídá poptávce, jakkoli ji bylo možné předvídat.

„Jen v našem nejbližším okolí chybí místo pro 150 dětí. Z regionu jsme na tom nejhůře, ale špatně je na tom celý prstenec kolem Prahy,“ podotýká Ďuranová. Kapacita škol v okolí se sice z 2200 v roce 2014 navýšila na 3586 žáků, ale ani to pořád nestačí.

 

Jen samotných sedm obcí s rozšířenou působností na Berounsku a patnáct na Černošicku za posledních deset let eviduje nárůst počtu dětí školou povinných (tedy ve věku šest až čtrnáct let) z 1936 na 3900. Několik stovek z nich tedy nemá šanci chodit do školy v místě bydliště ani v blízkém okolí. V řadě obcí základní škola vůbec není a tam, kde je, má beznadějně plno. „Ty děti není kam dát, to je průšvih. Jen v těchto 22 obcích budou v roce 2027, což je za rohem, chybět celé tři školy. I když my i Hostivice snad svoje projekty dokončíme, pořád bude kapacitně chybět jeden a půl školy,“ říká Ďuranová. Ve výpočtu navíc nefigurují děti ukrajinských uprchlíků před válkou.

Některé ze škol zvolily jako jediné řešení převisu poptávky los. Dostat dítě do školy v rozumné vzdálenosti od místa bydliště je tedy doslova sázka do loterie. Kdo má štěstí, místo dostane, kdo ne, tomu zbývá jen pár variant: domácí vzdělávání, soukromé školy nebo daleké dojíždění. A někdy opravdu hodně daleké.

Školský zákon sice ukládá, že je „povinností obce zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky všem svým občanům“, když ale chybějí možnosti a kapacita, obce se obracejí na příslušný krajský úřad. A třeba ten ve Středočeském kraji otevřeně přiznává, že má problém.

„Je to někdy i dojíždění v řádu desítek kilometrů, jako v případě obce Zlatá, kde to vypadá na 85 kilometrů. Ale snažíme se neustále obvolávat ještě další a další školy, které by třeba byly blíže a šlo by to,“ řekl v České televizi krajský radní pro oblast vzdělávání a sportu Milan Vácha (STAN).

Provizorně v kontejnerech

Další problém je s umístěním dětí, jež skončily docházku na školách provozujících jen první stupeň. „Dvě děti z naší obce jsme se do šesté třídy pro příští školní rok snažili udat asi ve třiceti školách. Volná místa se podařilo najít až v Kladně, a to ve vyloučené problémové lokalitě, jinde místa nejsou. Nemyslím, že z toho budou mít rodiče radost,“ podotýká Ďuranová.

Pražské školy, které by se vzhledem k dojezdové vzdálenosti přirozeně nabízely, jsou také na hranici kapacit: „Loni nám Praha ještě vzala deset dětí, teď už nikoho.“ Sama starostka Ďuranová je matkou šesti dětí. Není to podle ní zas tak dávno, co lidé z Drahelčic a okolních obcí odcházeli houfně do Prahy a školy a školky v okolí samy aktivně poptávaly žáky, aby vůbec naplnily kapacitu a nemusely zavírat. Dnes je vše úplně naopak.

Nejmladší syn paní starostky má jít nyní v září do první třídy. Starostka tak vychází jak z vlastní zkušenosti, tak ze silné poptávky dalších rodičů. „Školu, větší kapacitu školky, obchod s potravinami,“ opakuje se v dotaznících, které nedávno občané Drahelčic vyplňovali, to, co by si pro rozvoj obce nejvíce přáli.

V obci Drahelčice se snaží řešit nedostatek míst ve školách i školkách.
foto Robert Břešťan

Od září proto obec plánuje zprovoznit v kontejnerových modulech na dvoře statku provizorní školu, která by měla vyřešit problém pro čtyřicet dětí z obce pro následující dva roky. „Hygiena je ale tvrdá, výška kontejnerů je jen 2,5 metru a někde to povolí a někde ne. My měli štěstí, nám to povolili. Do toho územní souhlas, hasiči, připojení od ČEZ, kolaudace… Snad to všechno stihneme,“ vypočítává Ďuranová. První rok kontejnery vyjdou obec na čtyři miliony, o rok později na šest.

Pokud vše půjde dobře, měla by se 1. září 2025 otevřít zcela nová ZŠ s kapacitou 540 dětí. Stavba má vyjít na 750 milionů korun, něco přes půl miliardy pokryje dotace, na zbytek si Drahelčice spolu s vedlejšími Úhonicemi vzaly úvěr.

„Abychom to ufinancovali, musíme žádat o několik dotací od různých poskytovatelů, mít dostatek finančních prostředků na obecních účtech a ještě mít zajištěn úvěr tak, abychom celou stavbu dokázali dát dohromady. Od povolení projektu až po získání dotací je to spousta práce, a to jsme ještě nekopli do země. A do toho řešíme běžnou obecní agendu,“ konstatuje Ďuranová.

O pár kilometrů dále má – snad v horizontu několika let – vyrůst další nová škola pro obce Chýně a Hostivice s kapacitou 810 dětí. Rozšiřují se kapacity stávajících škol v Jinočanech, Nučicích či v Loděnici. Pořád to ale nestačí. Někde se zjevně stala chyba, která právě teď dorůstá svého vrcholu, na němž ještě minimálně několik let bude. 

Text vznikl ve spolupráci se serverem HlídacíPes.org