Z čeho se hroutí boháči? Většina lidí to nechápe

Vlastnit miliardy, a přesto být nešťastný? To je pro mnoho obyčejných lidí nepředstavitelné. Jak ale prozrazují psychoterapeuti bohatých elit, i miliardáři se hroutí. Nejvíce je přitom trápí izolace, jež přichází ruku v ruce s velkým jměním.

Vlastnit miliardy, a přesto být nešťastný? To je pro mnoho obyčejných lidí nepředstavitelné. Jak ale prozrazují psychoterapeuti bohatých elit, i miliardáři se hroutí. Nejvíce je přitom trápí izolace, jež přichází ruku v ruce s velkým jměním.

Celý článek
0

Sto milionů Američanů nemá na to mít děti. USA trápí fenomén Alice

Jsou moc zhýčkání? Přecitlivělí? Příliš pohodlní a nezodpovědní? Důvodů, proč mladé páry často nechtějí děti, by se jistě našlo dost. Pro řadu vyspělých států je tento fenomén takzvaných Dinků velký problém. Ještě větším jsou však lidé, kteří spadají do kategorie Alice. O co jde?

Jsou moc zhýčkání? Přecitlivělí? Příliš pohodlní a nezodpovědní? Důvodů, proč mladé páry často nechtějí děti, by se jistě našlo dost. Pro řadu vyspělých států je tento fenomén takzvaných Dinků velký problém. Ještě větším jsou však lidé, kteří spadají do kategorie Alice. O co jde?

Celý článek
0

Apoštolové zelené energetiky: Když nebude foukat a svítit, najdeme nové technologie

Zastánci obnovitelných zdrojů věří, že během přechodu na bezuhlíkovou společnost okolo roku 2050 dojde k nalezení nových technologií, které překonají slabinu zdrojů závislých na větru a slunci.

Zastánci obnovitelných zdrojů věří, že během přechodu na bezuhlíkovou společnost okolo roku 2050 dojde k nalezení nových technologií, které překonají slabinu zdrojů závislých na větru a slunci.

Celý článek
0

Glosa: V Česku žádná cenzura není, pane Ševčíku

Miroslav Ševčík by si měl ve svém boji za svobodu slova uvědomit, že není „obyčejnou“ osobou, ale děkanem veřejné vysoké školy.

Glosa: V Česku žádná cenzura není, pane Ševčíku
ilustrační foto | Profimedia.cz

Příznivci stále ještě děkana národohospodářské fakulty VŠE Miroslava Ševčíka se ho často zastávají tím, že ho chce umlčet nastupující cenzura. Ostatně i sám Ševčík se na půdě fakulty rozhodl uspořádat přednášku na téma Kritické myšlení ve společenských vědách v podmínkách nastupující cenzury. Politická strana Trikolora, jejímž je Ševčík ekonomickým poradcem, zase lednový rozhovor s ním uvádí větou: „Mluvíme na rovinu, bez servítků a bez cenzury.“

Jenže všechny výkřiky o cenzuře v Ševčíkově případě míjejí cíl. Žádná cenzura samozřejmě neexistuje. Ševčíkovi nikdo nebrání v tom, aby o vládních politicích říkal, že „jsou hloupí, navedení, nebo zaplacení“, anebo to, že „nehájí naše, ale cizí zájmy“, případně aby na protivládních a protiukrajinských demonstracích vykřikoval hesla, která následně využije ruská propaganda.

Problémem ovšem je, že to říká jako děkan veřejné vysoké školy, kterou jeho vystupování dlouhodobě poškozuje. Zajímavé mimochodem je, že mu nevadí dostávat plat ze státní pokladny a současně tento stát a jeho představitele někdy i vulgárně napadat.

Při sporu o případném konci Miroslava Ševčíka v čele národohospodářské fakulty nejde ani tak o jeho zapletení do rvačky s policií, ale právě o jeho postavení veřejné osoby, která by měla ve své funkci dbát určitých pravidel. Ševčík si tato pravidla posouvá sobecky, jak se mu hodí, a nebere ohled na to, že není „obyčejnou“ osobou, ale děkanem veřejné vysoké školy.

Měl by si tedy vybrat, co vlastně chce, a jedné židle se vzdát.