Nejen Česká republika, ale celá Evropa v současné době intenzivně řeší diverzifikaci dodávek zemního plynu. Tuzemské plynárenství nabízí řešení, s nímž si plyn můžeme vyrobit i lokálně přímo v České republice. Navíc to bude plyn zelený a obnovitelný. „Sázíme na biometan a vodík. Biometan už v našich plynovodech proudí. Česko ale musí více využít jeho potenciál. Zároveň existují už první plány a projekty na lokální výrobny vodíku, takzvané elektrolyzéry. Ty do naší sítě budeme umět také připojit. Na příměsi biometanu je naše infrastruktura připravena a intenzivně pracujeme na tom, abychom v krátké době byli připraveni na příměsi vodíku,“ říká Ivo Jirovský ze společnosti GasNet.

Plynárenství vidí svoji zelenou a udržitelnou budoucnost ve využití biometanu a vodíku. Green Deal a s ním spojený nástup obnovitelných a nízkoemisních plynů je směr, který vítá také největší tuzemský distributor zemního plynu, společnost GasNet. „Dlouhodobě investujeme do modernizace sítě. Cílem je zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti naší infrastruktury a také příprava na distribuci zelených plynů,“ potvrzuje Jirovský, Chief Asset Manager ve společnosti GasNet. A dodává: „Připojování bioplynových, respektive biometanových stanic je už realitou dneška.“

Potenciál je velký

Biometan, tedy očištěný bioplyn, je svým složením takřka identický se zemním plynem. To znamená, že vše, co funguje na zemní plyn, funguje i na biometan. Jeho obrovskou výhodou je, že se jedná o obnovitelný zdroj. Biometan se vyrábí z organického odpadu a má díky tomu neutrální uhlíkovou stopu.

Jako první distributor v Česku ho začala do své sítě vtláčet na konci roku 2019 společnost GasNet. Biometan v tomto případě vyrábí bioplynová stanice v Rapotíně na severní Moravě. Ta je napojena přímo na distribuční síť.

„V současnosti máme smlouvy o budoucím připojení s dalšími stanicemi. V tuzemsku je přes 550 bioplynových stanic. Kromě toho se plánuje mnoho nových projektů. Biometan má tak u nás velký potenciál. Do roku 2030 by mohl nahradit deset až patnáct procent tuzemské spotřeby zemního plynu pro potřeby vytápění i silniční dopravy,“ vysvětluje Jirovský. Zároveň zdůrazňuje, že se jedná o nejrychlejší možné řešení, které s ohledem na aktuální situaci plní oba požadované cíle – nižší emise a snížení závislosti na jednom zdroji.

Připojování lokálních výroben vodíku je na řadě jako další

Vodík je v poslední době skloňován ve všech pádech. Evropa i Česká republika mají své vodíkové strategie. Střednědobé a dlouhodobé scénáře počítají s přechodem ze zemního plynu na čistý vodík. Jak ale s vodíkem začít už v krátkodobém horizontu? Odpověď přináší takzvaný blend neboli příměs vodíku, zpočátku v menších množstvích.

„Příprava naší distribuční sítě na vodík se zakládá zejména na její úpravě a modernizaci. Ta spočívá mimo jiné ve výměně části ocelového potrubí za polyetylenové, které už plně umožňuje distribuci stoprocentního vodíku. Tento proces probíhá kontinuálně více než dvacet let. Díky tomu nyní pokrývá polyetylenové potrubí přes šedesát procent místních sítí v obcích a městech. Z informací, které máme, a zkušeností jiných distributorů v rámci Evropy dnes víme, že i zbytek naší sítě zvládne s dílčími úpravami již nyní příměs vodíku ve výši dvaceti procent. Nyní připravujeme pilotní projekty, abychom tyto informace potvrdili a mohli ukázat veřejnosti,“ vysvětluje zástupce GasNetu.

Archiv

Česká republika spotřebuje zhruba devadesát terawatthodin plynu ročně. Pokud by dvacet procent dokázal nahradit vodík, představuje to zhruba osmnáct terawatthodin energie.

„Takové množství vodíku není v tuto chvíli ČR schopna vyrobit ani importovat. Vše ale půjde postupně. Jednou z cest bude i lokální výroba vodíku v takzvaných elektrolyzérech. Existují už první plány investorů na jejich výstavbu. Taková zařízení budeme umět bez větších problémů připojit k naší síti už dnes. Dále se připravujeme na blend pětiprocentního vodíku, který může od října 2025 být v tranzitní soustavě,“ shrnuje Jirovský.

Jelikož má vodík odlišné vlastnosti než zemní plyn, pracují plynaři už teď na řešení řady výzev. „Jde například o měření a kvalitu plynu s ohledem na různé složení obou komodit, kapacitní výpočty pro vodík, úpravu technických norem apod. Na všem intenzivně děláme. Iniciovali jsme také pracovní skupinu napříč tuzemským plynárenským sektorem. Navíc jsme se zapojili do celoevropského projektu Ready for Hydrogen. Ten propojuje celkem devadesát distributorů a plynárenských organizací ze sedmnácti evropských zemí s cílem připravit se na postupný přechod na vodík. Důležité bude, aby byla včas k dispozici i legislativa a nastavená pravidla pro připojování a distribuci vodíku,“ uzavírá Jirovský. Médium se tedy časem změní, ale základ robustní a spolehlivé plynárenské distribuční soustavy zůstane.