S okurkou ve štítu

Milovníci okurek jistě zpozorní, když se řekne Spreewald. Romantická část historické Lužice, která se nachází zhruba na polovině cesty z Drážďan do Berlína, je opravdu okurkovým rájem. Čerstvé, ale především nakládané okurky všech druhů, velikostí a chutí tu nejen koupíte na každém rohu, nýbrž také najdete na herních prvcích dětských hřišť i nejrůznějších kýčovitých suvenýrech. Okurky tu mají dokonce svou cyklostezku a muzeum. 

…a s DDR v duši

Na mnoha sklenicích s nakládačkami se na vás bude culit připomínka časů nedávno minulých – nápis „nach original DDR-Rezeptur“ a znak bývalé NDR (pro mladší čtenáře: kladivo a kružítko v rudém poli ověnčené obilným snopkem jako symbolem jednoty dělnické třídy, rolnictva a pracující inteligence). Nejde jen o recesi nebo marketing, byť je znát, že místní turistický ruch na nostalgické vlně opravdu jede. 

Nostalgickým náladám tu totiž zjevně podléhá i velká část místních, kteří vysoce nadprůměrně volí postkomunistickou Die Linke a nově i Alternativu pro Německo. Tedy populistické strany, jejichž volba je v prvé řadě vyjádřením protestu vůči „západnímu“ establishmentu. Jde samozřejmě o paradox, protože to byly především spolkové vlády vedené CDU, respektive SPD, které dokázaly – díky solidaritě západních Němců – neuvěřitelným způsobem sanovat a povznést turisticky atraktivní, ale jinak vcelku málo hospodářsky rozvinutý region. Je ovšem pravdou, že nikdy nevyřešily problém Wessis a Ossis, tedy Němců první a druhé kategorie co do příjmů i společenského postavení. Spolu s krachem řady místních firem, nezaměstnaností i citlivě vnímanou imigrací tak sílí odcizení významné části společnosti, zejména lidí starších, kteří – navzdory stále západnějším důchodům – přicházejí o své „jistoty“. Je to fenomén důvěrně známý z mnoha dalších zemí bývalého východního bloku.