Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Česky vyšel životopis patrně nejvýznamnějšího jugoslávského spisovatele Iva Andriće, jenž psal o všem, co Balkán rozděluje i spojuje
Muž pocházející z chorvatské katolické rodiny z Bosny a Hercegoviny, který ale většinu života prožil jako přesvědčený Jugoslávec, jediný nositel Nobelovy ceny za literaturu z jihoslovanského prostoru. Tak bychom mohli charakterizovat Iva Andriće, jehož pozoruhodné dílo u nás naposledy vyšlo relativně nedávno, roku 2009, v rámci šestisvazkového souboru v nakladatelství Lastavica. Zatím ale chyběla jeho biografie. To nyní změnilo Centrum pro studium demokracie a kultury publikováním výborné knihy V ohni světů: Ivo Andrić – jeden evropský osud od německého novináře Michaela Martense. Zabývá se Andrićovým dílem, které líčí tak poutavě, že láká k jeho okamžité četbě, i jeho životem.
A život to byl místy hodně dramatický: v mládí byl členem protihabsburského spolku Mladá Bosna a znal se i se sarajevskými atentátníky z roku 1914. Coby diplomat působil v řadě evropských zemí a z titulu své funkce se stýkal se špičkami nacistického režimu v Německu, opakovaně i s Adolfem Hitlerem. Po útoku německých jednotek na Jugoslávii a po jejím obsazení se ovšem vrátil do Bělehradu. Po válce vstoupil do komunistické strany a stal se oporou nového režimu, i když sám Tito měl z literátů mnohem blíže k jeho současníkovi Miroslavu Krležovi.
Nová orientace se promítla i do Andrićova díla, ovšem Martens tvrdí, že stále zůstával v rámci možností dobrým spisovatelem, a nikoli jen tupým propagandistou. I on sice před roztržkou SSSR a Jugoslávie oslavoval „velkého maršála“ Stalina, ale používal přitom trik, aby se „kultu osobnosti“ alespoň částečně vyhnul. Nechválil ho přímo, ale líčil lidi, kteří ho zbožňovali. Když se v roce 1946 zúčastnil v Moskvě jako čestný host velkého prvomájového průvodu, byl jeho text zaměřen přesně na moment, kdy pochodující masy pohlížely na své „božstvo“ na Rudém náměstí: „Jsou tu lidé, kteří zcela zbledli pohnutím, strnulí, kteří žijí jen očima a pohledem, jiní, kteří se usmívají, jak nejvíc mohou, s přivřenýma očima a dokořán otevřenou pusou, v níž se ve světlé záři májového dne mísí běloba zubů s červeným patrem. Před Leninovým mauzoleem, na jehož tribuně stojí Stalin, každý zpomalí nebo zůstane stát, aby mohl co nejdéle a co nejlépe pozorovat tuto postavu v prosté uniformě.“ Podle Martense v tom byl Andrić umírněnější než mnozí jeho současníci, nikdy třeba nevyzýval k vraždění a zabíjení. Podle autorova střízlivého hodnocení psal jen to, co bylo nezbytně nutné, aby „měl od nových vládců pokoj“, ale aby mu zároveň zůstávali příznivě nakloněni.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
