Opozice předvedla bušení do dobře opevněných vládních vrat, ale opět bez nápadu a politické agendy, která by voliče zaujala a přiměla je přemýšlet, že v říjnu je fakt třeba to už vystřídat. Jen Babiš využil příležitost k pěknému ostrému útoku na Piráty, kterému mohli tleskat zdaleka nejen jeho voliči.

Ta marnost je až šokující. Politická témata se přitom nabízejí. Nebudeme předstírat, že je realistické očekávat, že by některá z partají či volebních koalic přišla s programem řešení tragického stavu veřejných financí, protože by tím pohřbila veškeré své volební naděje. Konsolidace, když bude účinná a efektivní, se bude líbit jen akademickým ekonomům a všechny ostatní alespoň trochu zabolí. Pirátské hrátky s daněmi z nemovitostí ukazují, jak je to kluzká půda.

S veřejnými financemi ale dost těsně souvisí průšvih, na nějž zadělali Babišovi orlojoví ministři zdravotnictví svými proticovidovými opatřeními, která do mrtě rozšlapal Nejvyšší správní soud jako zcela nezákonná. Naposledy v případě uzavření mateřských a základních škol. Už předtím to byly restaurace a další služby. To otevírá prostor pro vlnu žalob o náhradu škody ze strany postižených podnikatelů.

Ani muk

Opatření byla vydávána podle pandemického zákona, který neumožňuje absolutní uzavírání provozoven. Zákon si přitom vynutila opozice jako mírnější náhradu nouzového stavu, která by už neumožňovala absolutní zvůli vlády. Ta však svou sadu vyhlášek z nouzového stavu pouze přepsala s odvolávkou na pandemický zákon a jela dál. Z opozice nezaznělo ani muk. Mlčela ODS, Piráti, lidovci i Starostové a nezávislí. A mlčí vlastně i nyní, ačkoli jim všem, kteří schvalovali pandemický zákon a podrobně ho probírali ve výborech, muselo být jasné, že ministerstvo zdravotnictví koná nezákonně.

A tak volič, který dávno nevěří Babišově vládě, nemá ani důvod věřit opozici, a tudíž ho hlasování ve sněmovně minulý týden ponechalo zcela chladným i v příjemně sluncem prohřátých dnech.

Hodnoty neladí

Pokus shodit vládu přitom měl smysl právě v otevření předvolebních témat, která by táhla voliče k říjnovým volbám. Ty nebudou zdaleka jen o covidu a zadlužení státu. Budou z nemalé části o progresivní a zelené agendě prosazující se v Unii, nicméně ve střední a východní Evropě zatím nepříliš politicky úspěšné.

Nakonec tomu slouží i případ Dominika Feriho i kauza neexistující Klausovy půjčky Sovětskému svazu v roce 1989, která zapadá do konceptu ďábelských devadesátek, který po Babišovi tentokrát v podání Pirátů tehdejší návrat svobody a demokracie lakuje do barev jakéhosi korupčního eldoráda, kdy nešlo o nic jiného než si nakrást. Tehdejší hodnoty totiž s těmi moderními progresivními vůbec neladí.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.