Zákon, který jsme měli mít už dávno. Vzhledem k tomu, kolik různých a protichůdných zájmů se ale ve stavění střetává, radikálnější pokusy o změny dosud všechny končily nezdarem, případně nikdo nenašel ani odvahu s nimi vylézt na veřejnost.

A ať už je zákon z dílny ministerstva pro místní rozvoj Kláry Dostálové jakýkoliv, jedno se mu upřít nedá – je skutečně revoluční. A to i snad proto, že se prapůvodně rodil v prostředí Hospodářské komory, což mu bylo dlouho vyčítáno. 

Právě revolučnost je to, co mu opozice vytýká. Raději by šla cestou evoluce a neriskovala. Je ale otázkou, jestli zachování současného uspořádání stavební správy by nebylo právě to, co by skutečné změně bránilo a nezůstali bychom zase jen u záplatování kalhot, které mají tisíc a jednu díru.

Faktem je, že jestli si něco nemůžeme dovolit, tak je to nepřijmout nic a nechat investory a jedno, jestli ty státní nebo soukromé, dál v pozici filatelisty, který se roky honí za razítky. Nehledě na to, že v 21. století nosí na úřady ty tuny úředních lejster včetně projektové dokumentace v papírové podobě.

Digitalizaci stavebního řízení chtějí všichni, spor mezi zastánci zákona a opozicí se vede především o to, zda mají úředníci stavebních úřadů, kteří jsou dnes zaměstnanci obcí, přejít pod stát do čisté státní stavební správy.

A jestli má ministryně v něčem pravdu, tak v tom, že lidem je jedno, kdo jim dá razítko, hlavně aby to bylo rychle. A investoři? Ti chtějí v podstatě to samé, a pokud ten úředník bude státu a nebudou mu do jeho rozhodování mluvit starostové, tím lépe. 

Pokud se skutečně podaří zkrátit stavební řízení na rok, jak deklaruje ministerstvo, – mimochodem povolit dálnici u nás trvá v průměru 13 let a obyčejný bytový dům v Praze více než pět let – bude to obrovský úspěch pro zemi a je jedno, které strany.

Máme tu krizi bydlení, nedostavěné silnice a před sebou příslib bilionu dotací. Pokud zase nechceme, aby šly peníze na to, u čeho se podaří opatřit stavební povolení, ale na rozumné projekty, nový stavební zákon k tomu budeme fakt potřebovat. 

Autorka je spolupracovnicí redakce